ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.195.2019:28
sp. zn. 8 Azs 195/2019-28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: T. P. N.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská
2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2019, čj. CPR-38399-4/ČJ-2018-
930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
30. 5. 2019, čj. 17 A 67/2019-30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje uložilo žalobci rozhodnutím z 29. 10. 2018
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
a stanovila dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie
v délce 2 let. Důvodem správního vyhoštění žalobce bylo, že na území České republiky pobýval
neoprávněně bez víza či jiného platného oprávnění k pobytu, a to nejméně od 30. 10. 2016
do 7. 8. 2018.
[2] Žalovaná rozhodnutím z 25. 3. 2019 zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně o správním vyhoštění.
[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni,
který ji zamítl.
[4] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností. Současně
navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] V doplnění tohoto návrhu tvrdil, že nucené vycestování z České republiky pro něj
znamená nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám. Uvedl, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu je újma hrozící stěžovateli
z výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění zřejmá již z povahy tohoto rozhodnutí. Stěžovatel
upozornil na to, že pro řádný výkon jeho práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby mohl
setrvat na území České republiky. K právu na spravedlivý proces podle jeho názoru náleží také
právo být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení.
[6] Stěžovatel má za to, že jeho pobyt na území České republiky po dobu řízení o kasační
stížnosti nepředstavuje žádné riziko, z nějž by mohl vyplývat rozpor s veřejným zájmem, naopak
jeho nepřiznání by znamenalo naprosto nepřiměřený zásah do jeho osobního a rodinného života,
neboť by pro stěžovatele mělo za následek nutnost opustit Českou republiku, kde má
vybudováno společenské i materiální zázemí. V České republice žije 4 roky a má zde vybudovány
rodinné vztahy se svojí přítelkyní. Stěžovatel uvedl, že většina jeho pout k zemi původu již byla
zpřetrhána.
[7] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 10 Ads 99/2014-58 splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud již v usnesení čj. 1 Azs 160/2014-25 vyložil, že uložené správní
vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují zásah do práva
na respektování rodinného, či alespoň soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Proto také dále dovodil, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, „je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá
ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces
a práva na respektování soukromého života.“
[9] Tyto skutečnosti zohlednil Nejvyšší správní soud při vyvažování újmy, která by mohla
stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný.
Byť je stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pro řádný výkon jeho práva
na spravedlivý proces považuje kasační soud za vhodné, aby mohl setrvat na území České
republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v důsledku přiznání odkladného účinku, tedy
umožněním stěžovateli pobývat na území České republiky do doby rozhodnutí o jeho kasační
stížnosti, mohlo dojít k zásahu do práv třetích osob, nebo že by takové rozhodnutí bylo
v rozporu s veřejným zájmem.
[11] S ohledem na shora uvedené důvody dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinky kasační stížnosti jsou v projednávané věci splněny, a v souladu
s §107 odst. 1 s. ř. s. proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. srpna 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu