ECLI:CZ:NSS:2019:9.ADS.227.2018:23
sp. zn. 9 Ads 227/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. Z.,
zastoupený Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 531/12, Olomouc, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v
Olomouci ze dne 11. 4. 2018, č. j. 72 Ad 7/2017 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností ze dne 28. 5. 2018 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal
zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2018,
č. j. 72 Ad 7/2017 - 24, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 12. 2016, č. j. MPSV-2016/266232-922. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci
ze dne 26. 10. 2016, č. j. 652516/16/OL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta
žádost stěžovatele o dávku státní sociální podpory, konkrétně příspěvku na bydlení.
[2] V průběhu řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil na základě sdělení
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 7. 2019, že stěžovatel dne 4. 6. 2019
zemřel. Tuto skutečnost Nejvyšší správní soud ověřil výpisem z centrální evidence obyvatel
(viz č. l. 20 soudního spisu).
[3] Podle §64 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), se na řízení ve správním
soudnictví použije přiměřeně občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
dále jen „o. s. ř.“). Podle §107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost
být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy
věci, zda v řízení může pokračovat; o tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne
usnesením. Podle §107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení
zastaví.
[4] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo
nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[5] Jelikož stěžovatel v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem zemřel,
čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení, soud se podle §107 odst. 1 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s. zabýval otázkou, zda povaha dané věci umožňuje pokračovat v řízení. Ztráta
způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti,
o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázány na osobu účastníka a nepřecházejí
na právní nástupce (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 1999, sp. zn. I. ÚS 160/99,
přístupné na http://nalus.usoud.cz). V nyní posuzovaném případě se jednalo o řízení ve věci
žádosti stěžovatele o dávku státní sociální podpory, konkrétně příspěvek na bydlení. U toho
příspěvku však není z povahy věci vyloučeno případné procesní nástupnictví v řízení o kasační
stížnosti.
[6] Podle §56 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon
o státní sociální podpoře“), zemřela-li oprávněná osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení
o dávce a nabývají nárok na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby stejným dílem osoby, k nimž bylo
přihlíženo při stanovení rozhodného příjmu podle §7, jde-li o dávky poskytované v závislosti na výši příjmu,
a v ostatních případech osoby uvedené v §7 odst. 2.
[7] Nejvyšší správní soud z prvostupňového rozhodnutí zjistil, že v projednávaném případě
nebyly žádné další osoby, k nimž bylo přihlíženo při posuzování nároku na dávku - příspěvek
na bydlení. Stěžovatel byl jedinou osobou, která byla hlášena na adrese Dolany 329 k trvalému
pobytu. Proto zde nemohou být ani žádní procesní nástupci, kteří by mohli do řízení o kasační
stížnosti vstoupit a nadále tento nárok uplatňovat.
[8] Pro úplnost lze dodat, že výše uvedené odpovídá závěrům, ke kterým Nejvyšší správní
soud dospěl v rozsudku ze dne 7. 4. 2011, č. j. 3 Ads 20/2011 – 64 (všechna rozhodnutí tohoto
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž uvedl, že v situaci, kdy soud „[p]řezkoumává
již pravomocná rozhodnutí správního orgánu o sporném nároku, je určení procesního nástupce zpravidla závislé
na znění konkrétního zvláštního zákona, především na tom, zda učiní veřejnoprávní nárok možným předmětem
dědictví, či zda upraví přechod hmotného práva jiným způsobem, nebo zda ho, byť implicitně, vyloučí vůbec.“
[9] Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost odmítl,
neboť nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že stěžovatel ztratil
způsobilost být účastníkem řízení. K procesnímu postupu nadto uvádí, že řízení nemohl zastavit
postupem podle §107 odst. 5 věta prvá o. s. ř., neboť mu to neumožňuje speciální úprava
obsažená v §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., která s neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení
ve správním soudnictví spojuje odmítnutí žaloby (viz také usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 206/2005 - 54, Sb. NSS 691/2005).
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu