ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.202.2019:8
sp. zn. 9 As 202/2019 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2019, č. j. 25 A 44/2019 - 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2019, č. j. 25 A 100/2019 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba, jíž se domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného.
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci
jde o případ, kdy stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci (o jeho
žalobě), tudíž jej tíží poplatková povinnost za kasační stížnost a musí být zastoupen advokátem
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany
soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil přibližně v 892 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a již
mnohokrát byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad
advokátů, pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 10 věta první s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej Nejvyšší správní soud
již v minulosti dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem,
tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení
se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu
k doložení splnění požadavků podle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat
návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal,
že Nejvyšší správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech,
o nichž objektivně musí z minulých řízení vědět.
[9] Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho postupem
jakkoli protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení
advokátem, si toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem na shora
konstatované lze zopakovat, že v případě nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné,
aby mu soud adresoval výzvy a poučení, které by měly nést informace jemu již mnohokrát
sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám, aniž by byl
zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající
v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné
moci pro advokáta.
[11] K tomu lze poznamenat, že obdobný postup vůči stěžovatelům aplikuje i Ústavní soud,
který je taktéž znovu a znovu nevyzývá k doložení plné moci pro advokáta pro řízení před
Ústavním soudem, ale jejich ústavní stížnosti, ve vztahu ke kterým tento požadavek splněn není,
bez jakékoli výzvy odmítá (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2015,
sp. zn. I. ÚS 479/15; ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 478/15; ze dne 5. 2. 2015,
sp. zn. III. ÚS 186/15; či ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 484/2015). Ústavní soud v takových
případech vychází z toho, že předešlé výzvy byly dostatečně způsobilé stěžovatelům
zprostředkovat informaci o povinném zastoupení advokátem pro řízení o ústavní stížnosti.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Podle uvedených ustanovení nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti
právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu