ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.267.2019:59
sp. zn. 9 As 267/2019 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: RWM Energo s.r.o.,
se sídlem Domoradická 87, Domoradice, Český Krumlov, zast. JUDr. Václavem Bílým, LL.M.,
Ph.D., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalovanému: Energetický
regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 91/5, Jihlava, proti rozhodnutí rady žalovaného
ze dne 4. 6. 2019, č. j. 07838-33/2017-ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 62 A 140/2019 - 46,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 62 A 140/2019 - 46, se zrušuje
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. 07838-27/2017-ERU, žalovaný podle §66 odst. 1
písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), ve výroku I. zastavil správní řízení zahájené na návrh žalobkyně ve věci sporu s OTE, a. s.,
o zaplacení částky 13 124 566,82 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. nepovolil návrh na změnu
původního návrhu na zaplacení částky. Rada žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím
na základě rozkladu žalobkyně změnila rozhodnutí žalovaného tak, že důvodem zastavení řízení
byl důvod uvedený v §66 odst. 1 písm. b) správního řádu, a ve zbytku rozklad zamítla.
[2] Proti rozhodnutí rady žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně
(dále také „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle §46 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Uvedl, že podle §17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), žalovaný rozhoduje spory
v soukromoprávních věcech, lhostejno, zda meritorně či nemeritorně. Projednání žaloby proti
rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí o ní proto náleží obecným soudům, které postupují
podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“). Jednalo se proto o žalobu nepřípustnou podle §68 písm. b) s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Uvedla, že se žalovaný ve svých rozhodnutích nezabýval meritem věci, a proto nenaplnil
podmínky §244 o. s. ř. Podle judikatury zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„kompetenční zákon“ a „zvláštní senát“), v takovém případě projednání žaloby a rozhodnutí
o ní spadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s argumentací v ní obsaženou
a navrhl, aby jí bylo vyhověno.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Otázkou, zda v případě, kdy správní orgán, který má pravomoc rozhodnout věc
soukromého práva, řízení zastaví a o věci meritorně nerozhodne, je k přezkumu takového
nemeritorního rozhodnutí příslušný soud ve správním soudnictví či soud v občanském soudním
řízení dle části páté o. s. ř., se zvláštní senát ve své judikatuře opakovaně zabýval. Vyčerpávajícím
způsobem tak učinil již v usnesení ze dne 20. 9. 2007, č. j. Konf 22/2006 - 8, č. 1952/2009 Sb.
NSS. V něm konstatoval, že „pravomoc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy,
kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí,
co je právem, nebo toto právo založí.“ Tento závěr pak zvláštní senát potvrdil v usneseních
ze dne 21. 5. 2008, č. j. Konf 34/2007 - 15, č. 1677/2008 Sb. NSS; ze dne 2. 12. 2014,
č. j. Konf 39/2013 - 14; a ze dne 12. 2. 2019, č. j. Konf 50/2018 - 7. Rovněž v případě,
kdy správní orgán nepovolí změnu obsahu podání podle §41 odst. 8 správního řádu, se podle
zvláštního senátu jedná o nemeritorní rozhodnutí a o žalobě proti němu rozhodují soudy
ve správním soudnictví (usnesení ze dne 13. 11. 2019, č. j. Konf 7/2019 - 10).
[9] V usnesení č. j. Konf 50/2018 - 7 se zvláštní senát zabýval rovněž zastavením řízení
žalovaným a následným odmítnutím žaloby Krajským soudem v Brně, který její odmítnutí
odůvodnil stejně jako v nyní projednávaném případě. Také zde zvláštní senát setrval na názoru,
že pokud se „správní orgán odmítne věcí zabývat, náleží přezkum takového správního aktu soudům
ve správním soudnictví. Pravomoc soudů v občanském soudním řízení bude založena až pro situaci, kdy správní
orgán o sporu (in merito) již rozhodl. […] Usnesením, jímž se správní řízení zastavuje, má být řízení skončeno,
aniž by došlo k projednání žádosti a aniž by bylo vydáno meritorní rozhodnutí, jež by v určité věci založilo,
měnilo nebo rušilo práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlásilo, že taková osoba
práva nebo povinnosti má anebo nemá (k tomu srov. §66 a §67 spr. ř.).“ Judikatura zvláštního senátu
k otázce, které soudy jsou příslušné k rozhodování o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
o zastavení řízení, je tedy konstantní a jednoznačná; tentýž závěr se uplatní ve vztahu
k rozhodnutí o žádosti o povolení změny obsahu podání. Protože krajský soud nevznesl žádné
argumenty, proč by měla být nyní projednávaná věc posouzena jinak, a NSS takové argumenty
nenachází, lze uzavřít, že judikatura zvláštního senátu je aplikovatelná také v nyní projednávané
věci.
[10] Krajský soud tedy žalobu proti rozhodnutí žalovaného odmítl v rozporu se zákonem,
neboť k jejímu projednání a rozhodnutí o ní jsou příslušné soudy ve správním soudnictví.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud bude
v souladu se závazným právním názorem NSS (§110 odst. 4 s. ř. s.) povinen o žalobě
rozhodnout znovu.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu