ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.115.2019:40
sp. zn. 9 Azs 115/2019 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. N. T., zast. Mgr.
Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra
zahraničních věcí ze dne 13. 4. 2018, č. j. 106772-3/2018-OPL, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2019,
č. j. 57 A 19/2018 - 46,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2019,
č. j. 57 A 19/2018 - 46, se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též „zastupitelský úřad“) zamítlo
usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3839/2017-HANOI-8, žádost žalobce o upuštění
od povinnosti osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání
(zaměstnaneckou kartu) a zastavilo řízení o této žádosti podle §169d odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce dle uvážení
zastupitelského úřadu nesplnil podmínky pro upuštění od povinnosti osobního podání.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který žalovaný zamítl shora
označeným rozhodnutím. Ztotožnil se se závěrem zastupitelského úřadu, že žalobcova situace
neodůvodňovala upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Žalovaný
konstatoval, že neúspěšné pokusy žadatele registrovat se přes systém Visapoint či předpoklad,
že registrace nedosáhne ani následně telefonicky, nejsou důvodem pro upuštění od osobního
podání žádosti. Skutečnost omezené možnosti dosáhnout osobního objednání nebyla
nepřiměřená a znamenala pouze to, že někteří žadatelé termín získali a jiní nikoli. Žalobce
pak nedoložil žádné důvody zvláštního zřetele hodné, kterými jsou zejména důvody zdravotní,
které by mu bránily v osobním dostavení se k podání žádosti, a bylo zcela na správním uvážení
zastupitelského úřadu, zda žádosti žalobce vyhoví či nikoli.
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným
rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného i usnesení zastupitelského úřadu a vrátil věc
žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že tato rozhodnutí jsou
nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Zastupitelský úřad totiž nijak nereagoval na tvrzení
žalobce, že od 31. října 2017 nefungoval systém Visapoint a od 9. listopadu 2017 byl uzavřen
zastupitelský úřad, což žalobci znemožnilo sjednat si termín pro podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu osobně. Toto pochybení neodstranil ani žalovaný v rozhodnutí
o rozkladu. Krajský soud správním orgánům vytkl zejména chybějící výklad pojmu
„odůvodněný případ“ (jako důvod pro upuštění od osobního podání žádosti o pobytové
oprávnění podle §169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců) ve vztahu k individuálním
okolnostem žalobcova případu. Krajský soud žalovanému dále vytkl blíže neodůvodněný
závěr, že omezení provozu zastupitelského úřadu není důvodem pro upuštění od osobního
podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Dle názoru krajského soudu žalovaný nepřípustně
zúžil rozsah případů odůvodňujících upuštění od osobního podání žádosti na zdravotní
a sociální důvody. Krajský soud dospěl s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu
k závěru, že i „nefunkčnost sjednávacího systému bez toho, aniž by byl stanoven náhradní způsob objednání,
obecně zakládá objektivní překážku, pro kterou žadatelé nemají možnost sjednat si termín pro osobní podání
žádosti o pobytové oprávnění.“ Ani přechod na nový objednávací systém by neměl vést k tomu,
že žadatelé nebudou mít téměř po celý měsíc možnost sjednat si termín pro osobní podání
žádosti. Krajský soud dále konstatoval, že žalovaný nevzal v úvahu omezenou časovou platnost
dokladů, které žadatelé k žádostem o povolení k pobytu přikládají. V závěru svého rozhodnutí
podotkl, že při posuzování žádosti o upuštění od osobního podání žádosti o pobytové
oprávnění nelze zkoumat, zda bude konkrétní žádost úspěšná z hlediska stanoveného počtu
cizinců, jimž České republika umožní na svém území pracovat.
II. Kasační stížnost
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel mj. trvá na tom, že krátkodobé omezení objednávání žadatelů o pobytové oprávnění
spojené s přechodem na nový objednací systém není případem odůvodňujícím upuštění
od osobního podání žádosti. I pokud by stěžovatel připustil, že krátkodobý, jasně časově
ohraničený výpadek registračního systému je důvodem pro upuštění od osobního podání
žádosti, nepřekročil v žalobcově případě meze správního uvážení. Stěžovatel dále označil část
odůvodnění napadeného rozsudku za nesrozumitelnou. Krajský soud mu totiž vytýkal, že mezi
„odůvodněné případy“ pro upuštění od osobního podání žádosti zahrnul pouze zdravotní
a sociální důvody, což však neodpovídá odůvodnění rozhodnutí o rozkladu, v němž žalovaný
připustil, že uvedený pojem může zahrnovat i překážky na straně zastupitelského úřadu.
[5] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že doložil již v řízení
před správními orgány nemožnost osobního podání žádosti v rozhodném období,
když zastupitelský úřad zrušil objednávání pomocí systému Visapoint a nezveřejnil nový
systém objednávání k osobnímu podávání žádostí. Tento stav žalobce považuje za nezákonný
a dostatečný pro vyhovění žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.
[6] Stěžovatel v replice k vyjádření předestřel, že v době podání žádosti žalobce již systém
Visapoint ani žádný obdobný systém nefungoval a omezení registrace pro osobní podání
žádosti o dlouhodobý pobyt bylo technickým opatřením, časově ohraničeným a sledujícím
legitimní cíl, v němž nebyly překročeny meze nutné pro danou situaci. Stěžovatel navíc
nepředložil důkazy týkající se jeho opakovaných neúspěšných registrací k osobnímu podání
žádosti. Skutečnost, že se právní zástupce marně pokoušel o registraci v případě ostatních
svých klientů vietnamské státní příslušnosti, je irelevantní. Má za to, že žalobce měl vyčkat
a před podáním žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání využít možnosti registrace
prostřednictvím nového systému. Žádost tak podal předčasně.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní
soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[8] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[9] Při posuzování předmětné věci vycházel z rozsudků ze dne 13. 3. 2019,
č. j. 6 Azs 30/2019 - 29, ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 39/2019 - 61, a ze dne 9. 5. 2019,
č. j. 4 Azs 86/2019 - 38, v nichž zdejší soud řešil téměř totožné případy. Rozhodující senát
nemá důvod se od závěrů v nich uvedených odchýlit.
[10] Nejvyšší správní soud shledal i v daném případě, že krajský soud dospěl k nesprávnému
závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Odůvodnění rozsudku krajského soudu
shledal vnitřně rozporné, tzn. nepřezkoumatelné. Krajský soud totiž stěžovateli na jednu stranu
vytkl, že se nezabýval tím, zda lze, popřípadě proč nelze, omezení fungování objednávacího
systému považovat za „odůvodněný případ“ pro upuštění od povinnosti osobního podání
žádosti o zaměstnaneckou kartu (body 26. a následující odůvodnění napadeného rozsudku),
hned nato však zkritizoval závěr správních orgánů, že „žalobcem namítané objektivní okolnosti
na straně zastupitelského úřadu v podobě omezení jeho provozu nelze pod odůvodněné případy podřadit“
(body 38. a následující téhož rozsudku). Takové odůvodnění nemůže obstát. Pokud má být
vadou správního rozhodnutí chybějící výklad neurčitého pojmu obsaženého v zákoně, nelze
mu zároveň vytýkat, že tento pojem interpretuje nesprávně. V takovém případě nelze
konstatovat nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť nepřezkoumatelný závěr nelze
zároveň věcně přezkoumat (srov. rozsudek ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91).
Pokud tedy krajský soud úvahy žalovaného přezkoumal, přesto však učinil závěr
o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, zatížil tím sám své rozhodnutí
nepřezkoumatelností spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí. V dalším řízení bude krajský
soud povinen přezkoumat zákonnost rozhodnutí žalovaného a jeho právního posouzení věci.
[11] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud považoval za žalovaného
ministra zahraničních věcí, který však není samostatným správním orgánem. Směřuje-li
žaloba proti rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy, je žalovaným
tento ústřední orgán. Toto pochybení však nemohlo mít samo o sobě vliv na zákonnost
rozhodnutí krajského soudu, neboť ministr zahraničních věcí je funkční složkou Ministerstva
zahraničních věcí, a krajský soud tak fakticky jednal s Ministerstvem zahraničních věcí, byť
jako žalovaného označoval ministra.
[12] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1, věty prvé, s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.)
[13] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnost (§110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu