ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.16.2019:9
sp. zn. Konf 16/2019-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D. rozhodl
o návrhu senátu 29 A Krajského soudu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
tímto senátem a senátem 35 C Krajského soudu v Brně a dalších účastníků sporu vedeného
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 168/2018, o žalobě proti rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 22. 8. 2018, čj. SPU 327574/2018, a ze dne 22. 8. 2018,
čj. SPU 327582/2018, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 21. 5. 2018, čj. SPU 240139/2018, a ze dne 22. 5. 2018,
čj. SPU 244125/2018: žalobkyně Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou,
IČO 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Davidem,
LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, a žalovaný Státní pozemkový úřad,
IČO 1312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,
takto:
P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
29 A 168/2018, ve věci žaloby proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 22. 8. 2018,
čj. SPU 327574/2018, a ze dne 22. 8. 2018, čj. SPU 327582/2018, a rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 21. 5. 2018,
čj. SPU 240139/2018, a ze dne 22. 5. 2018, čj. SPU 244125/2018, je soud
v ob č a n s ké m s ou d n ím ř íz e n í.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 1. 7. 2019 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se senát 29 A Krajského soudu v Brně (dále též „správní senát“)
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona
o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi tímto senátem na straně jedné a senátem
35 C Krajského soudu v Brně (dále též „civilní senát“) na straně druhé ve věci žaloby vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 168/2018 týkající se vydání zemědělských
nemovitostí v řízení podle §9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání
s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém
vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi).
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 22. 8. 2018, čj. SPU 327574/2018, zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 21. 5. 2018, čj. SPU 240139/2018, a napadené rozhodnutí
potvrdil. Shodně Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 22. 8. 2018, čj. SPU 327582/2018,
rozhodl o odvolání proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 22. 5. 2018, čj. SPU 244125/2018. Napadenými
rozhodnutími Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský
kraj bylo v řízení podle §9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými
společnostmi rozhodnuto o zamítnutí návrhů žalobkyně na vydání v rozhodnutí blíže
specifikovaných zemědělských nemovitostí v k. ú. Mašovice u Znojma. Z odůvodnění jeho
rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro zamítnutí návrhů žalobkyně ve smyslu §51 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád byla skutečnost, že se na základě shromážděných podkladů pro
rozhodnutí nepodařilo správnímu orgánu prokázat, které pozemky za restitučně nárokované
pozemky vlastník obdržel v rámci scelovacího řízení náhradou.
[4] Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu napadla žalobkyně žalobou podanou
ke Krajskému soudu v Brně, v níž namítá nezákonnost napadených rozhodnutí, neboť dle jejího
názoru žalovaný i správní orgán prvního stupně rozhodnutím o nevydání restitučně
nárokovaných pozemků postupovali v rozporu s §1 a §18 odst. 2, odst. 4 a odst. 8 zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, respektive i se zákonem
č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů.
[5] Předseda civilního senátu 35 C Krajského soudu v Brně svým přípisem ze dne 3. 10. 2018
dal kanceláři soudu pokyn, aby předmětná žaloba nebyla v rejstříku evidována jako žaloba
náležející do civilního úseku, nýbrž byla předána do úseku správního soudnictví.
Pokyn odůvodnil tím, že v případě napadeného rozhodnutí žalovaného, ani rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně se nejedná o rozhodnutí v režimu §9 odst. 6 zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, když nebylo rozhodováno
o meritu věci, pročež je vyloučena aplikace §9 odst. 10 citovaného zákona umožňující napadnout
rozhodnutí žalovaného žalobou v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád.
[6] Předsedkyně správního senátu 29 A Krajského soudu v Brně (dále též „navrhovatelka“)
podala zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu, v němž uvedla, že přestože
správní orgán s odkazem na §51 odst. 3 správního řádu uvádí, že „zvolil popsanou formu
rozhodnutí dle správního řádu“ s ohledem na naznačovanou mezeru v zákoně 428/2012 Sb.,
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi „spočívající v absenci úpravy
výrokového potenciálu správního orgánu použitelného na tuto situaci, senát správního soudu má
za to, že i v tomto případě se jedná o meritorní rozhodnutí správních orgánů ve smyslu §9
odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, založených
na věcném posouzení důvodnosti žalobkyní podaných návrhů, a jako taková jsou ve smyslu
§9 odst. 10 téhož zákona soudně přezkoumatelná v řízení podle části páté občanského soudního
řádu, přičemž k řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.“ Navrhovatelka rovněž
analogicky odkázala na rozhodovací činnost zvláštního senátu k zákonu č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, reprezentovanou
usnesením ze dne 5. 8. 2010, čj. Konf 64/2009-7, kde zvláštní senát ve vztahu k meritornímu
rozhodnutí o schválení dohody o vydání nemovitosti ve smyslu §9 odst. 3 zákona
č. 229/1991 Sb. dovodil, že pro řízení o žalobě proti takovému rozhodnutí je příslušný
rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Obdobný názor pak zvláštní senát podle
navrhovatelky přijal v usnesení ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003-7, ve vztahu k rozhodování
žalob brojících proti rozhodnutí dle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Věcnou příslušnost soudů
v režimu správního soudnictví ve vztahu k citovanému zákonu zvláštní senát podle navrhovatelky
dovodil pouze toliko u přezkumu procesních rozhodnutí, jako tomu bylo například v usnesení
ze dne 21. 9. 2011, čj. Konf 65/2010-21. Navrhovatelka (respektive správní senát) proto navrhla,
aby zvláštní senát rozhodl o věcné příslušnosti tak, že žaloba směřující proti rozhodnutí
pozemkového úřadu o návrhu na vydání zemědělské nemovitosti ve smyslu §9 odst. 6 zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, na jehož základě byl takový
návrh zamítnut, je v souladu s §9 odst. 10 téhož zákona projednatelná v řízení podle části páté
občanského soudního řádu, přičemž v prvním stupni je příslušným k rozhodnutí krajský soud.
[7] Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi senátem 29 A Krajského soudu
v Brně, rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně jedné, a senátem 35 C Krajského soudu
v Brně, rozhodujícím v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu,
na straně druhé, se zvláštní senát řídil následující úvahou.
[8] V posuzovaném řízení civilní senát Krajského soudu v Brně popřel svou pravomoc
rozhodnout v občanském soudním řízení tím, že předal věc bez procesního rozhodování přímo
podle rozvrhu práce správnímu senátu Krajského soudu v Brně, a tento správní senát Krajského
soudu v Brně po postoupení věci rovněž svou pravomoc rozhodnout věc ve správním soudnictví
popřel v návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu (srov. usnesení zvláštního senátu
ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 34/2007-15). Ve věci se proto jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát zákonem
o některých kompetenčních sporech.
[9] V dané věci je sporná otázka, zda v případě, kdy správní orgán, který má pravomoc
rozhodnout věc soukromého práva, zamítl návrhy žalobkyně na vydání zemědělských
nemovitostí podle §51 odst. 3 správního řádu, je k přezkumu takového rozhodnutí příslušný
soud ve správním soudnictví či soud v občanském soudním řízení dle části páté občanského
soudního řádu.
[10] Zvláštní senát se již v minulosti vyslovil k otázce, které větvi soudnictví náleží poskytnutí
ochrany v případech, kdy se správní orgán, který má pravomoc rozhodnout věc soukromého
práva, odmítne věcí zabývat (kupř. zastaví řízení). V usnesení ze dne 20. 9. 2007,
čj. Konf 22/2006-8, vyložil, že §244 o. s. ř. je základním obecným ustanovením, které určuje
podmínky, za nichž může být věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Jde o případy, v nichž:
1. správní orgán rozhodl podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která
vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, a
2. rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci.
[11] Zvláštní senát se v citovaném usnesení zabýval výkladem pojmu „rozhodnutí o sporu nebo
o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů“, přičemž svou pozornost upínal zejména
k situaci, kdy správní orgán z procesních důvodů zastaví řízení ve věci, která před něj patří
a záležitostí se věcně vůbec nezabývá (v tehdy posuzované věci správní orgán zastavil řízení pro
neodstranění nedostatků návrhu); zvláštní senát vyložil, že „k tomu, aby si soud za takových okolností
mohl předsevzít rozhodnutí věci in merito, by chyběla podmínka vymezená v §244 o. s. ř., tj. že správní orgán
o sporu (in merito) již rozhodl.… Zvláštní senát proto za správný považuje závěr, že pravomoc soudu
v občanském soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní
věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí.“
[12] Jestliže se tedy správní orgán odmítne věcí zabývat, náleží přezkum takového správního
aktu soudům ve správním soudnictví. Pravomoc soudů v občanském soudním řízení bude
založena až pro situaci, kdy správní orgán o sporu (in merito) již rozhodl.
[13] Podle §51 odst. 3 správního řádu, je-li v souladu s požadavky §3 zjištěna skutečnost,
která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.
[14] Správní úřad neprovádí dokazování tehdy, pokud v souladu se zásadou materiální pravdy
existuje zjištěná skutečnost, která sama o sobě brání kladnému vyhovění žádosti. V takovém
případě správní úřad žádost svým rozhodnutím zamítne. Typickým případem je situace,
kdy žadatel nesplňuje podmínky stanovené zákonem. Provádění dokazování by pak bylo
v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Správní úřad je přitom povinen jako první zjišťovat
a prokazovat existenci takových skutečností, které v daném kontextu umožní žádost zamítnout
bez provedení dokazování, které by zatěžovalo správní úřad i účastníky řízení (ONDRUŠ, Radek.
Správní řád: nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde, 2005, s. 185-186).
[15] Podle §51 odst. 3 správního řádu se vydává rozhodnutí ve věci (meritorní) ve smyslu
§76 odst. 1 správního řádu, jímž se žádost z obsahových důvodů zamítá. Takové negativní
rozhodnutí nicméně nevytváří ve smyslu §48 odst. 2 správního řádu překážku věci pravomocně
rozhodnuté, neboť zamítavým rozhodnutím se nepřiznává právo ani neukládá povinnost
(srov. VEDRAL, J. Správní řád: komentář. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Bova Polygon, 2012,
s. 522-523; shodně JEMELKA, L. a kol. Správní řád: komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck,
2016).
[16] Je tedy zřejmé, že rozhodnutími v nyní projednávané věci, jimiž správní orgán zamítl
návrhy na vydání zemědělských nemovitostí podle §51 odst. 3 správního řádu, byla řízení ve věci
meritorně skončena, ač jimi nedošlo k založení, změně ani zrušení práva anebo povinnosti
jmenovitě určené osoby nebo prohlášení, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá
(k tomu srov. §67 správního řádu). Podmínka §244 odst. 1 o. s. ř. pro založení pravomoci soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu tedy byla
splněna.
[17] Podle §9 odst. 6 věta první zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými
společnostmi, nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody
o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání
zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle
odstavce 2.
[18] Zvláštní senát tedy nesdílí názor předsedy senátu 35 C Krajského soudu v Brně v tom,
že by napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto ve věci meritorně. Jestliže navíc §9 odst. 10
zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi svěřuje civilnímu
soudu pravomoc věc projednat podle části páté občanského soudního řádu poté, co byla
projednána pozemkovým úřadem, který rozhodl o návrhu na vydání zemědělské usedlosti
(v daném případě zamítavě), je třeba za takové rozhodnutí o návrhu na vydání zemědělské
usedlosti považovat i rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta postupem podle §51 odst. 3
správního řádu. I takové rozhodnutí je totiž rozhodnutím o návrhu podle §9 odst. 6 zákona
o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
[19] Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout je soud
v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech).
[20] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy civilní
senát 35 C Krajského soudu v Brně pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. listopadu 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu