ECLI:CZ:NSS:2019:KONF.45.2018:12
sp. zn. Konf 45/2018- 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 a Městským soudem
v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 23 C 101/2017, o zaplacení 95 000 Kč s příslušenstvím: žalobce J. Š., zastoupený
JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, a žalovaná
Česká pošta, s. p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, IČ 47114983,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 23 C 101/2017, o zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2018, čj. 23 C 101/2017-37,
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, čj. 28 Co 133/2018-48,
se zrušují .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 8. 11. 2018 se Český telekomunikační úřad
(dále též „navrhovatel“ či „Úřad“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona
č. 131/2002 Sb. rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 101/2017.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobce požádal dne 13. 2. 2017 pomocí tiskopisu „Žádost/opatření adresáta
v souvislosti s dodáním poštovních zásilek a poukázaných peněžních částek v místě určeném
v poštovní adrese“ o změnu místa dodání (dosílku) veškerých zásilek. Podle žalobního tvrzení
pracovníci žalované na tuto žádost nereagovali a chaoticky rozesílají nebo vrací doručované
zásilky na jiné adresy. Proto se žalobce obrátil se žalobou na Okresní soud v Olomouci
a domáhal se zaplacení částky 95 000 Kč jako odškodnění za nemajetkovou újmu,
neboť s pracovníky žalované není možné se dohodnout na způsobu doručování zásilek.
[4] Usnesením ze dne 9. 5. 2017, čj. 12 C 109/2017-5, vyslovil Okresní soud v Olomouci
svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II).
[5] Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
12. 1. 2018, čj. 23 C 101/2017-37, řízení zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude
věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
[6] Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne
10. 5. 2018, čj. 28 Co 133/2018-48, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
[7] Odvolací soud uvedl, že se v daném případě žalobce domáhá náhrady škody (majetkové
a nemajetkové újmy), kterou mu žalovaná měla způsobit porušením smluvního ujednání
účastníků v souvislosti s dodáním poštovních zásilek. Na základě §6a zákona č. 29/2000 Sb.,
o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o poštovních službách“),
ve spojení s §36a odst. 1 písm. e) téhož zákona, dospěl odvolací soud k závěru, že soudům
nenáleží projednávat a rozhodovat reklamace vad poskytované poštovní služby. Do pravomoci
soudů náleží rozhodovat o žalobách občanů o náhradu škody, podaných vůči poště, až poté,
co nároky tohoto druhu nebyly stěžovateli (poškozenému) přiznány rozhodnutím Českého
telekomunikačního úřadu.
[8] Navrhovatel v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu uvedl, že odmítá svou
kompetenci k rozhodnutí sporu o částku 95 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy,
neboť v rámci námitkového řízení je oprávněn rozhodnout o vyřízení reklamace vad
poskytované poštovní služby (tj. posoudit, zda reklamace byla vyřízena řádně či nikoliv)
a o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo zákona
o poštovních službách. Z uvedeného zákona přitom dle navrhovatele vyplývá, že může
rozhodovat o náhradě škody vzniklé ztrátou, poškozením nebo úbytkem obsahu poštovní zásilky,
případně, pokud to bylo sjednáno, i o náhradě jinak vzniklé škody na poštovní zásilce.
[9] Žalobce se dožaduje „odškodnění za nemajetkovou újmu, neboť s pracovníky žalované se není možné
dohodnout na způsobu doručování úředních zásilek.“ Ze žaloby ani jejího doplnění dle navrhovatele
nevyplývá, že by žalobce uplatnil reklamaci vad poskytované poštovní služby, resp. že podává
námitku proti vyřízení takové reklamace. O právech a povinnostech vyplývajících z poštovní
smlouvy nebo zákona o poštovních službách může navrhovatel rozhodnout pouze v rámci
námitkového řízení. Poštovní podmínky žalované ani zákon o poštovních službách přitom
nepočítají s náhradou nemajetkové újmy (ve smyslu §2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník), pouze s náhradou škody vzniklé na poštovní zásilce.
[10] Na základě uvedeného má navrhovatel za to, že není příslušným orgánem k rozhodnutí
daného sporu, neboť mu zákon o poštovních službách nedává kompetenci rozhodnout
o náhradě nemajetkové újmy.
[11] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[12] Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 1
i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.
[13] Ustanovení čl. 43 Poštovních podmínek žalované – základní poštovní služby stanoví,
že odesílatel nebo adresát mohou do jednoho roku od podání u kterékoliv pošty reklamovat,
že podnik nesplnil povinnost podle uzavřené smlouvy nebo že při poskytování poštovní služby
vznikla škoda. Na základě reklamace podnik zjistí, zda a v jakém rozsahu nebyla povinnost podle
uzavřené smlouvy splněna nebo zda a v jakém rozsahu škoda vznikla. Podnik přijme reklamaci
jen za podmínky, že ji reklamující doloží všemi údaji a doklady, které jsou nezbytné
pro posouzení její oprávněnosti (bod 2). Podnik reklamujícímu dohodnutým způsobem oznámí,
zda a v jakém rozsahu nebyly povinnosti podle uzavřené smlouvy splněny a zda a v jakém
rozsahu vznikla škoda (bod 3).
[14] Podle §6a zákona o poštovních službách pokud provozovatel nevyhoví nebo nevyřídí
reklamaci vad poskytované poštovní služby, je odesílatel nebo adresát oprávněn podat u Úřadu
návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její
vyřízení, jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku
(odstavec 1). Neuzavřou-li účastníci řízení smír nebo Úřad tento smír neschválí, Úřad rozhodne
o tom, zda byla reklamace vyřízena řádně či nikoli. Na návrh Úřad rozhodne v řízení podle
odstavce 1 o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo
tohoto zákona. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých
sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této
lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí (odstavec 2).
[15] Podle §12 odst. 1 zákona o poštovních službách za škodu vzniklou při poskytování
poštovních služeb odpovídá provozovatel v rozsahu stanoveném tímto zákonem a poštovní
smlouvou.
[16] Podle §13 odst. 1 zákona o poštovních službách za škodu vzniklou ztrátou, poškozením
nebo úbytkem obsahu poštovní zásilky provozovatel odpovídá jen v rozsahu sjednaném
v poštovní smlouvě. Za jinak vzniklé škody na poštovní zásilce odpovídá, jen bylo-li
to v poštovní smlouvě sjednáno.
[17] Podle §36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách Úřad podle tohoto zákona
rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon.
[18] Řízení vedené na základě §6a zákona o poštovních službách je specifickým typem
sporného řízení, jehož předmětem může být pouze námitka proti vyřízení reklamace. Podmínkou
zahájení řízení je skutečnost, že navrhovatel (odesílatel nebo adresát) podal u provozovatele
poštovních služeb reklamaci, která nebyla vyřízena ve stanovené lhůtě nebo, které nebylo
ze strany provozovatele vyhověno (viz Buzek, L. Zákon o poštovních službách. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 391. ISBN: 978-80-7598-065-6).
[19] Na základě uvedeného je tak zřejmé, že k rozhodnutí předmětného sporu není dána
pravomoc navrhovatele, neboť Český telekomunikační úřad rozhoduje v řízení o námitce proti
vyřízení reklamace vad poskytované poštovní služby, nadto se v daném případě nejedná
ani o škodu vzniklou ztrátou, poškozením nebo úbytkem obsahu poštovní zásilky či jinak
na poštovní zásilce vzniklé ve smyslu §13 odst. 1 zákona o poštovních službách, ani o jiná práva
a povinnosti účastníků řízení vyplývající z poštovní smlouvy nebo zákona o poštovních službách.
Zákon v této věci nesvěřuje rozhodování Českému telekomunikačnímu úřadu,
nýbrž je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.).
[20] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2018, čj. 23 C 101/2017-37, a usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 10. 5. 2018, čj. 28 Co 133/2018-48.
[21] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 1 bude tedy dále pokračovat
v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 101/2017 o zaplacení 95 000 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. března 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu