ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.40.2019:59
sp. zn. Nad 40/2019 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: T. H., zast. Mgr.
Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. MSP-837/2017-OSV-OSV/3, v řízení vedeném dosud u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 7/2019, o návrhu Městského soudu v Praze na
přikázání věci jinému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 7/2019 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 17. 1. 2019 u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. MSP-837/2017-OSV-OSV/3, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2017, sp. zn. Si 1424/2017.
Tímto rozhodnutím byla žalobci (jako žadateli) částečně odmítnuta žádost o informaci dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, spočívající
v poskytnutí kopie rozsudku vydaného dotázaným soudem dne 27. 11. 2015 v trestní věci
sp. zn. 57 T 1/2013.
[2] Dne 27. 9. 2017 poslal prvostupňový orgán žalobci elektronický přípis, jehož přílohu
tvořil požadovaný rozsudek v anonymizované podobě. Dne 29. 9. 2017 rozhodl tentýž orgán
o částečném odmítnutí žádosti žalobce, a to v části textu obsahující informace o osobních
údajích, konkrétně příjmení dvou obžalovaných, příjmení, data narození, rodná čísla a bydliště
třetích osob, telefonní a faxová čísla, e-mailové adresy, registrační značky vozidel, den a způsob
úmrtí třetích osob a místo splatnosti směnky.
[3] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému krajskému soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že byl orgánem
prvního stupně v řízení, jehož se žaloba týká.
[4] Proti přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu neměl žalovaný námitky. Proti
nebyl ani žalobce, ačkoli sdělil, že podjatost žádného ze soudců správního úseku Městského
soudu v Praze nenamítá. Oba účastníci řízení projevili souhlas s přikázáním věci Krajskému
soudu v Praze z důvodu procesní ekonomie.
[5] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má
být věc přikázána.
[6] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
[7] Přestože Městský soud v Praze důvod pro přikázání věci shledal v §9 odst. 2 s. ř. s., má
NSS za to, že v daném případě lze k přikázání věci přistoupit z důvodu uvedeného v §9 odst. 1
téhož zákona. Toto ustanovení totiž upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V takovém případě se jedná o tzv. delegaci
nutnou, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[8] V usnesení NSS ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, byl vysloven závěr, že „směřuje-li
žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu
I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů
tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s.)“.
[9] NSS má v intencích uvedeného usnesení za to, že v daném případě je nutno na soudce
Městského soudu v Praze pro posouzení žaloby směřující proti rozhodnutí, v němž soud
rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, pohlížet jako na soudce vyloučené z projednávání
věci pro potenciální možnost podjatosti. Zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno
již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
[10] V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu nemo iudex in causa sua,
podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp,
V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
[11] S ohledem na výše uvedené nelze pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů
místně příslušného Městského soudu v Praze sestavit senát, jsou splněny zákonné podmínky
pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s., a proto Nejvyšší
správní soud přikazuje danou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu