ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.4.2019:34
sp. zn. Nao 4/2019 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. V.
V., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, týkající se
žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o námitce podjatosti soudců sedmého
senátu Nejvyššího správního soudu vznesené žalobcem v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2018, č. j. 31 A 68/2018 - 177, vedeném u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 524/2018,
takto:
Soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu Mgr. David Hipšr, JUDr. Tomáš Foltas
a Mgr. Lenka Krupičková ne j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 524/2018.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve „zveřejňování osobních
údajů žalobce na webu Nejvyššího správního soudu, tj. osobních údajů žalobce zveřejňovaných v databázi
judikatury provozované žalovaným na URL adrese http://nssoud.cz, prostřednictvím zveřejnění dostatečně
neanonymizovaných rozsudků“ Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích,
Krajského soudu v Českých Budějovicích a usnesení Nejvyššího správního soudu.
[2] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Žalobce (dále
též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, která byla v souladu
s rozvrhem práce přidělena sedmému senátu tohoto Nejvyššího správního soudu.
[3] Dne 27. prosince 2018 stěžovatel namítl podjatost soudců sedmého senátu Nejvyššího
správního soudu Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové.
Pochybnosti stěžovatele o jejich nestrannosti pramenily ze skutečnosti, že Nejvyšší správní soud
se probíhajícího řízení účastní v pozici žalovaného správního orgánu a zaměstnavatelem
uvedených soudců je Česká republika – Nejvyšší správní soud. Stěžovatel připustil, že soudce
může vynést rozsudek v neprospěch svého zaměstnavatele. Zároveň však zdůraznil, že soudci
Nejvyššího správního soudu se podřizují pokynu předsedy tohoto soudu ohledně rozsahu
anonymizace rozhodnutí, a fakticky by tak přezkoumávali svou vlastní pracovní činnost.
[4] Všichni tři soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu se k námitce podjatosti
vyjádřili tak, že stěžovatele osobně neznají, nemají k němu žádný vztah a nepodíleli
se na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení.
[5] Předseda šestého senátu Nejvyššího správního soudu následně stěžovatele vyzval,
aby uvedl, kdo by měl o jeho kasační stížnosti rozhodovat, neboť uváděné důvody lze vztáhnout
na každého soudce Nejvyššího správního soudu. Na tuto výzvu stěžovatel neodpověděl.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník
řízení nebo osoba zúčastněná na řízení podjatost soudce namítnout do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží.
[7] Z předloženého spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 524/2018 nyní
rozhodující šestý senát zjistil, že poučení o složení sedmého senátu bylo stěžovateli doručeno dne
20. prosince 2018. Námitku podjatosti stěžovatel vznesl v poslední den týdenní lhůty dne
27. prosince 2018, tedy včas.
[8] Vyloučení soudce pro podjatost představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato výjimka vyplývá ze základního práva, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, které je jednou z esenciálních součástí práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod). V zájmu zajištění nezávislosti a nestrannosti soudního
rozhodování je tedy přípustné, aby v některých případech došlo k odnětí věci zákonným
postupem určenému soudci a jejímu přikázání soudci jinému; k tomu však může dojít
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. dubna 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16), tedy když je evidentní, že vztah soudce k věci,
účastníkům či jejich zástupcům dosahuje intenzity vylučující nestranné rozhodování soudce [nález
Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].
[9] Při rozhodování o vyloučení soudce nejde pouze o hodnocení jeho subjektivního pocitu,
zda se cítí být podjatý či nikoli, nebo o hodnocení osobního vztahu soudce k účastníkům řízení
či jejich zástupcům, ale v konečném důsledku zejména o objektivní úvahu, zda lze s ohledem
na veškeré okolnosti případu mít za to, že by soudce podjatý být mohl, přičemž tato úvaha
musí vycházet z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem o nestrannosti
soudce vedly [nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94
(N 127/6 SbNU 429) a ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].
[10] Pochybnosti o nepodjatosti soudců sedmého senátu Nejvyššího správního soudu
stěžovatel odvozuje od skutečnosti, že Nejvyšší správní soud je v řízení zároveň žalovaným
správním orgánem. Tímto typem námitky podjatosti se již Nejvyšší správní soud zabýval
v několika svých rozhodnutích, přičemž dospěl k závěru, že je „vyloučen postup, aby o kasační stížnosti
rozhodl jiný orgán, neboť jediným soudem, jenž je oprávněn projednat a rozhodnout kasační stížnost
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, je právě Nejvyšší správní soud (§12
odst. 1 s. ř. s.)“ (rozsudek ze dne 27. března 2013 č. j. 2 As 20/2013-41), přičemž „nahlíženo logikou
takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl žádný soudce, který by o podjatosti mohl
rozhodnout“ (usnesení ze dne 1. července 2009 č. j. Vol 4/2009-13). V tomto směru je třeba mít
při rozhodování o vyloučení soudce pro podjatost na paměti „zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz
denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit
v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat“ (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. srpna 2013, č. j. Nao 41/2013 - 56). V usnesení ze dne 14. listopadu 2013,
č. j. Nao 49/2013 - 9 potom Nejvyšší správní soud odkázal rovněž na tzv. doctrine of necessity,
podle níž „může ve věci rozhodovat i soudce, který by byl jinak vyloučen, pokud by odlišný postup vyústil
v odepření spravedlnosti“. Při posuzování podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu je
proto třeba přijmout restriktivnější hledisko a jen ve skutečnosti, že správní žaloba směřovala
proti úkonu Nejvyššího správního soudu či jeho předsedy, nelze spatřovat důvod pro vyloučení
soudců z rozhodování o kasační stížnosti v dané věci.
[11] Stěžovatel dále naznačil, že soudci (sedmého senátu) Nejvyššího správního soudu
by mohli mít určitý vztah k předmětu řízení, neboť se podřizují pokynu předsedy Nejvyššího
správního soudu ohledně rozsahu anonymizace. Tuto námitku lze přitom opět vztáhnout
na všechny soudce Nejvyššího správního soudu, což by v případě, kdy by byla shledána
důvodnou, znemožnilo rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele – a to je s ohledem na zákaz
odmítnutí spravedlnosti nepřípustné. Navíc ani tato skutečnost nemůže vést k závěru o podjatosti
soudců.
[12] Postup při anonymizaci rozhodnutí uveřejňovaných na webu Nejvyššího správního soudu
upravuje kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu (směrnice č. 9/2007),
který na základě §29 s. ř. s. a §3 odst. 2 písm. h) j ednacího řádu Nejvyššího správního soudu
(oba dokumenty jsou dostupné na www.nssoud.cz v sekci Organizační dokumenty) vydává
předseda tohoto soudu. Kancelářský a spisový řád je vnitřním předpisem soudu, jehož účelem je
organizace výkonu soudnictví (jak vyplývá z §3 odst. 2 j ednacího řádu). Při své rozhodovací
činnosti jím však soudci vázáni nejsou. Soudce není zaměstnancem soudu (státu), jak v námitce
podjatosti nesprávně uvedl stěžovatel. Funkce soudce je veřejnou funkcí, na niž se ustanovení
pracovněprávních předpisů použijí pouze přiměřeně [§74 odst. 1 a §84 odst. 4 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů]. Při své rozhodovací
činnosti je soudce vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí
právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Není proto důvod se obávat, že by soudci sedmého
(či jakéhokoli jiného) senátu Nejvyššího správního soudu při rozhodování o kasační stížnosti
postupovali podle vnitřních předpisů soudu a spor týkající se právě tohoto vnitřního předpisu
by byl pro stěžovatele předem ztracený. Kancelářský a spisový řád soudu lze samozřejmě vzít
v úvahu jako podklad pro rozhodnutí, důvodnost kasační stížnosti však bude posouzena
pouze optikou zákona a jemu na roveň či výše postavených předpisů.
[13] Důvodná není ani obava stěžovatele, že by soudci Nejvyššího správního soudu
přezkoumávali své vlastní postupy. Ačkoli totiž pokyn k uveřejnění (vč. anonymizace) rozhodnutí
na webu Nejvyššího správního soudu udílí v referátu soudce zpravodaj (§36 odst. 1
kancelářského a spisového řádu), tyto úkony provádějí administrativní zaměstnanci soudu
(tamtéž, odst. 2), kteří přitom postupují v souladu s pravidly pro anonymizaci, jež jsou vtělena
přímo do kancelářského a spisového řádu a jsou prakticky mimo dispozici soudce zpravodaje. Jde
tedy o tzv. „porozsudkovou“ agendu, již vykonává justiční správa, nikoli soudci v rámci
své rozhodovací činnosti.
[14] Vzhledem k uvedeným důvodům dospěl šestý senát Nejvyššího správního soudu
k závěru, že soudci sedmého senátu tohoto soudu Mgr. David Hipšr, JUDr. Tomáš Foltas
a Mgr. Lenka Krupičková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí výše uvedené věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu