ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.364.2019:34
sp. zn. 1 As 364/2019 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Vladimíra Doležala v právní věci žalobce: J. H., zastoupen Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 3. 2018, č. j. PK-DSH/845/18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2019, č. j. 17 A 71/2018 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
IV. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám žalobcova zástupce Mgr. Václava Voříška,
advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 19. 12. 2017, č. j. MMP/311202/17, uznal
žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), pro porušení §4 písm. c) téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1.500 Kč
a stanovena povinnost nahradit náklady řízení 1.000 Kč. Přestupku se žalobce dopustil tím,
že dne 8. 3. 2017 v době okolo 11.45 hodin jako řidič motorového vozidla tov. zn. Chevrolet
Orlando, RZ: X, neoprávněně zastavil a stál v Plzni, na vozovce pozemní komunikace ulice
Františkánská, u domu č. 11, ve směru jízdy k ulici náměstí Republiky v úseku platnosti dopravní
značky B28 (zákaz zastavení).
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, které žalovaný zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni, který
ji zamítl. Nejvyšší správní soud níže rekapituluje pouze části odůvodnění napadeného rozsudku
relevantní z hlediska kasačního přezkumu.
[4] Krajský soud konstatoval, že z oznámení o přestupku, úředního záznamu, pořízené
fotodokumentace i z provedených svědeckých výpovědí vyplývá, že hlídka městské policie
žalobce spatřila, jak dne 8. 3. 2017 okolo 11:45 hodin neoprávněně zastavil a stál v ulici
Františkánská u domu č. 11, čili v úseku, kde je to dopravní značkou B 28 zakázáno. Oba
strážníci shodně uvedli, že viděli žalobce přijíždět, zaparkovat, vystoupit z vozidla a přejít
na druhou stranu ulice, kde žalobce vešel do obchodu. Je tedy zřejmé, že se nejednalo o zastavení
k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob; žalobce jel ve vozidle sám.
Rovněž se nejednalo o neprodlené naložení nebo složení nákladu, kdy by si žalobce pouze
„odskočil“ do obchodu pro předem připravené zboží. Nejednalo se proto o zastavení ve smyslu
§2 písm. o) zákona o silničním provozu.
[5] Krajský soud neshledal porušení §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
Prvoinstanční orgán v odůvodnění rozhodnutí zřetelně uvedl důvody a své úvahy, které
v souvislostech hodnotil s podklady pro vydání rozhodnutí. K další žalobní námitce uvedl,
že pro posouzení viny a trestu není podstatná otázka existence rozhodnutí o umístění dopravní
značky. Žádný právní předpis nepřipouští, aby účastníci provozu na pozemních komunikacích
sami posuzovali zákonnost umístění dopravních značek a teprve poté se rozhodli, zda se jimi
budou řídit, či nikoliv. Zákazové značce B 28 jakožto opatření obecné povahy svědčí presumpce
správnosti. Správní orgán nebyl povinen zabývat se rozhodnutím o jejím umístění. Na dopravní
značku musí nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak. Žalobce během správního
řízení nezákonnost umístění dopravní značky ani jednou nenamítal, sám se tak připravil
o možnou obhajobu. Krajský soud shledal výrok prvoinstančního rozhodnutí dostatečně určitý.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Navrhuje
zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Namítá, že správní orgány nijak neodůvodnily svůj závěr o tom, že stěžovatel na daném
místě „zastavil“ a poté i „stál“, a dokonce ani neuvedly právní ustanovení, ze kterých definice
těchto činností vyplývá, což způsobuje nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí pro nedostatek
důvodů. Krajský soud se s touto žalobní námitkou podle stěžovatele vypořádal
nepřezkoumatelně.
[8] Pokud krajský soud došel k závěru, že se vůbec nejednalo o „zastavení“, ale pouze
o „stání“, měl krajský soud přikročit ke zrušení napadených rozhodnutí, protože z rozhodnutí
prvého stupně plyne, že stěžovateli je kladeno za vinu nejen „stání“, ale též „zastavení“. Pokud
se však stěžovatel podle krajského soudu „zastavení“ nedopustil (ale dopustil se jen „stání“),
znamená to, že výrokem rozhodnutí prvého stupně je stěžovateli kladeno za vinu jednání,
kterého se nedopustil (tj. „zastavení“). Stěžovatel současně zastává názor, že závěr krajského
soudu o tom, že se jednalo o „stání“, je nesprávný. Stěžovatel na místě zastavil pouze za účelem
vyzvednutí balíku v přilehlém obchodě, což mu zabralo jen jednu minutu. Podle stěžovatele
se tedy jednalo o „typické zastavení“ (uvedení vozidla do klidu na dobu nezbytně nutnou
k neprodlenému naložení nákladu). Podle rozsudku ze dne 15. 6. 2017, č. j. 2 As 159/2016 – 36,
může v hraničním případě zastavení trvat až půl hodiny. Krajský soud se nevypořádal se závěry
tohoto rozsudku.
[9] Závěrem stěžovatel a jeho zástupce vyjadřují svůj nesouhlas s vyvěšením svých osobních
údajů na celosvětovou komunikační síť internet.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovateli nebylo kladeno za vinu
porušení dopravní značky B 29 (zákaz stání), ale B 28 (zákaz zastavení), což je zřejmé z výroku
i odůvodnění rozhodnutí. K nerespektování dopravní značky B 28 dochází již uvedením vozidla
do klidu z důvodu nezávislého na situaci v provozu na pozemních komunikacích. Není tedy třeba
prokazovat, že vozidlo v místě nezastavilo pouze po dobu nezbytně nutnou k neprodlenému
vystoupení a nastoupení osob nebo neprodlenému naložení a vyložení nákladu – i takovou
činnost tato dopravní značka zakazuje. Slovní spojení „zastavil a stál“ užité magistrátem
ve skutkové větě výroku rozhodnutí je v prvé řadě třeba chápat jako popis faktického skutkového
stavu, nikoli jako právní pojem. Magistrát se proto definicí pojmu „stání“ v odůvodnění
rozhodnutí vůbec zabývat nemusel a nemusel ani odkazovat na příslušné ustanovení zákona.
Stěžovateli byla navíc uložena nejnižší možná sankce. I za předpokladu, že by mu bylo
neoprávněně kladeno za vinu „stání“, neměla by tato skutečnosti vliv na zákonnost rozhodnutí,
neboť se nijak negativně nepromítla do výše sankce a právní kvalifikace přestupku by zůstala
nezměněna.
[11] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti
[12] Soud při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady,
jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Soud předně k námitkám nepřezkoumatelnosti konstatuje, že rozsudek není
nepřezkoumatelný. Žaloba v této – ve své podstatě banální věci – měla osm stran hustě psaného
textu (celkem 44 odstavců vlastního odůvodnění). Šlo ve velké většině o nejrůznější
spekulativní argumenty (srov. k tomu též další odůvodnění tohoto rozsudku) a účelovou
a selektivní argumentaci judikaturou (viz též dále). Proto krajský soud nemusel volit cestu
vypořádání se s každým dílčím argumentem (nebo s každým účelově citovaným judikátem). Soud
naopak proti žalobě postavil právní názor, v jehož konkurenci žalobní body jako celek neobstojí
(srov. např. rozsudek ze dne 11. 6. 2015, č. j. 10 Afs 18/2015-48, bod 34). Jak k tomu trefně
uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní
závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený
argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama
o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68].
[15] Soud dále považuje za nutné zdůraznit, že stěžovatel byl v nyní souzené věci uznán
vinným z přestupku spočívajícího v porušení značky B 28 (zákaz zastavení). Podle přílohy č. 3
vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, tato
značka zakazuje zastavení nebo stání, tj. uvedení vozidla do klidu, kromě případů vyvolaných
okolnostmi v provozu na pozemních komunikacích jako je např. stojící kolona vozidel apod.
Podle §2 písm. o) zákona o silničním provozu zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu
nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob
anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu.
[16] V posuzované věci neexistují žádné pochyby o tom, že správní orgány opatřily takovou
sadu důkazů, z níž po jejich zhodnocení bylo možno učinit jednoznačný závěr, že se stěžovatel
tohoto přestupku dopustil (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017,
čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS). Z oznámení o přestupku, úředního záznamu,
pořízené fotodokumentace i z provedených svědeckých výpovědí (strážníků) vyplývá,
že stěžovatel dne 8. 3. 2017 okolo 11:45 zastavil v ulici Františkánská, v Plzni, u domu č. 11.
Tento skutkový závěr na mnoha místech kasační stížnosti (srov. zejména bod 16) osvědčuje
svými tvrzeními sám stěžovatel – „žalobce na místě zastavil“, „žalobce zastává názor,
že se jednalo o typické zastavení“, „žalobce si jen stěží umí představit typičtější zastavení“ atd.
[17] Úvahy krajského soudu, zda stěžovatelovo jednání ještě představovalo zastavení
ve smyslu §2 písm. o) zákona o silničním provozu či již šlo o stání ve smyslu §2 písm. n) téhož
zákona (srov. bod 16 rozsudku) proto byly v tomto kontextu nadbytečné a není třeba se jimi
podrobněji zabývat, neboť nic nemění na shora uvedeném závěru, že stěžovatel svým jednáním
objektivní stránku skutkové podstaty daného přestupku naplnil. Ze stejného důvodu nebylo třeba
se zabývat tím, zda se ve stěžovatelově případě jednalo o neprodlené naložení nákladu, či nikoli.
[18] Uvedl-li magistrát ve výroku rozhodnutí, že stěžovatel v daném místě „neoprávněně
zastavil a stál“, nemá tato skutečnost na závěr o prokázání naplnění skutkové podstaty přestupku
žádný vliv. Jak správně argumentuje žalovaný, magistrát tohoto slovního spojení užil ve skutkové
větě výroku, která popisuje, nikoli právně, všechny relevantní okolnosti, které v konkrétním
případě vytváří znaky skutkové podstaty daného přestupku. Skutečnost, že pro posouzení
stěžovatelova jednání z hlediska správněprávní odpovědnosti, nebyla podstatná skutečnost,
že v daném místě „stál“, plyne jednoznačně z další části skutkové věty, ve které magistrát uvádí,
že k neoprávněnému „zastavení a stání“ došlo v úseku platnosti dopravní značky B 28 (zákaz
zastavení).
[19] Na posouzení věci nemají vliv ani závěry vyslovené ve stěžovatelem odkazovaném
rozsudku ze dne 15. 6. 2017, č. j. 2 As 159/2016 - 36. Ten se totiž věnoval rozhraničení
mezi pojmy zastavení a stání. Jak již soud uvedl výše, posouzení otázky, o které z těchto dvou
jednání (zastavení či stání) se jednalo, není v dané věci vůbec podstatné. Uzavírá-li soud
v citovaném rozsudku, že „zastavení s osobním vozidlem na dobu přibližně 30 minut je v městském prostředí
nutno považovat za běžných okolností za dobu na samé horní hranici obvykle představitelného zastavení,
má-li se jednat o uvedení vozidla do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému naložení nebo složení
nákladu“, pak tím plně podporuje závěr, že stěžovatel v nyní souzené věci skutečně zastavil,
a dopustil se tak přestupku.
[20] K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů na internetu soud uvádí, že nejde o kasační
námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým soud standardně zveřejňuje anonymizované verze
rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů
či soukromí stěžovatele ani advokáta Mgr. Václava Voříška. Jak již soud mnohokráte uvedl,
pokud se advokát „cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny
takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují
ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“ (viz usnesení
ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017-161, obdobně srov. rozsudky ze dne 27. 3. 2019,
č. j. 2 As 383/2017-46, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017-38, a mnohé další).
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[21] Soud uzavírá, že stěžovatelovy námitky jsou nedůvodné. Kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, ani mu žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
[23] Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost dvakrát
(17. 10. 2019 a 23. 10. 2019), rozhodl soud výrokem IV. o vrácení jednoho ze zaplacených
soudních poplatků ve výši 5.000 Kč (§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Tento soudní poplatek bude stěžovateli vrácen k rukám jeho zástupce z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu