ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.237.2020:29
sp. zn. 1 Azs 237/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupena
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 5. 11. 2019, č. j. OAM-932/ZA-ZA11-K02-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2020, č. j. 60 Az 70/2019 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 5. 11. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Na Ukrajině,
kde naposledy pobývala v Krivogradské oblasti, se obává výhružek uživatelů sociálních sítí,
na které umístila fotografii s vulgárními nápisy na zdi vedle kostela. Dále uvedla, že je složité
vyřídit si zde legalizaci pobytu jiným způsobem. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobkyni
neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Plzni (dále
jen „krajský soud“) zamítl. Stručné a obecné žalobní námitky stran jednostranného
a neobjektivního vedení správního řízení, nedostatečného a nesprávného odůvodnění
napadeného rozhodnutí a nedostatečně zjištěného skutkového stavu krajský soud neshledal
důvodnými.
[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.
Krajský soud pochybil již tím, že nepřezkoumatelné a nedostatečně odůvodněné rozhodnutí
pro tyto vady nezrušil. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud se nesprávně vypořádal
s tvrzeným strachem z výhružek krajanů (a to i zabitím) z důvodu odsuzování nesnášenlivého
chování v náboženské oblasti. Osobám, které se nevyhraňují jasně protirusky, hrozí na Ukrajině
reálné nebezpečí, vůči kterému se nelze domoci ochrany vnitrostátních orgánů. Krajský soud
měl zohlednit také pochybení žalovaného, který dle stěžovatelky nepřípustně vychýlil důkazní
břemeno v její neprospěch a nevzal v úvahu její individuální situaci, neboť stěžovatelka má v ČR
veškeré zázemí a manžela, který je běloruským azylantem.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření trvá na správnosti napadeného rozhodnutí. Uvádí,
že odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá stručnosti a obecnosti žalobních námitek.
Kasační soud neshledal nutným toto stručné vyjádření stěžovatelce zasílat.
[5] Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost není nepřijatelná ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS., v němž vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná (v podrobnostech
dostupné na www.nssoud.cz). Ve věci stěžovatelky však podmínky přijatelnosti naplněny nejsou.
[7] V žalobě stěžovatelka pouze obecně namítala pochybení žalovaného při vedení řízení,
výkladu zákona a zjišťování skutkového stavu. Této obecnosti odpovídá i vypořádání žalobních
tvrzení krajským soudem. Závěr krajského soudu, že stěžovatelka měla v průběhu správního
řízení možnost uvést vše, co považuje za relevantní, a žalovaný vycházel z aktuálních informací
o zemi původu, je logický a kasační soud v něm neshledal žádné pochybení, tím méně zásadní
pochybení, které by odůvodňovalo přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[8] Námitku, že o sobám, které se nevyhraňují jasně protirusky, hrozí na Ukrajině reálné
nebezpečí a argumentaci zázemím, které si v ČR vytvořila, stěžovatelka v žalobě konkrétně
neuplatnila, jedná se tudíž o námitku nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[9] Napadený rozsudek splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu
na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91),
neodchyluje se od dosavadní judikatury kasačního soudu a krajský soud se nedopustil
ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud
odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu