ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.181.2019:63
sp. zn. 10 As 181/2019 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) M. D., b) S. D.,
zastoupených JUDr. Adamem Kopeckým, advokátem se sídlem Zlatnická 1582/10, Praha 1,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2,
České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, čj. KUJCK 6609/2018,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 29. 4. 2019, čj. 51 A 15/2018-54,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti žalobce a) se zas t a v u je .
II. Kasační stížnost žalobkyně b) se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni b) se v ra cí soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 K č ,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do rukou jejího zástupce
JUDr. Adama Kopeckého, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Slavonice zakázal žalobcům svým rozhodnutím ze dne 24. 11. 2017 užívat
rodinný dům, letní byt a další stavební objekty na pozemku parc. č. X v katastrálním území X.
Stalo se tak poté, co městský úřad nevydal žalobcům kolaudační souhlas, protože ke stavbě
nedoložili potřebný certifikát autorizovaného inspektora (předložený certifikát vůbec
neposuzoval projektovou dokumentaci stavby, a navíc byl vydán až po zahájení řízení
o odstranění stavby). Krajský úřad zamítl odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí
dne 24. 1. 2018.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí krajského úřadu žalobou, kterou krajský soud zamítl.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci kasační stížnost.
[3] Kasační stížnost podanou žalobcem a) nemohl soud projednat, neboť za ni nebyl
zaplacen soudní poplatek. Žalobci byli usnesením ze dne 6. 6. 2019 vyzváni, aby zaplatili soudní
poplatek za kasační stížnost, který za každého z nich činí 5 000 Kč. Soudní poplatek
však (dne 10. 6. 2019) zaplatila jen žalobkyně b). Řízení o kasační stížnosti žalobce a) proto soud
zastavil.
[4] Kasační stížnost žalobkyně b) pak není přípustná.
[5] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví (což je ostatně doslovný text §102 soudního řádu
správního). Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí
kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla
podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému
rozhodnutí krajského soudu).
[6] Zákonné okruhy kasačních důvodů, vyjmenované v §103 odst. 1 s. ř. s., se navzájem liší
v tom, zda napadají výlučně argumentaci či procesní postup krajského soudu,
nebo zda zprostředkovaně míří i do rozhodování správního orgánu. Ryze „soudní“ důvody jsou
obsaženy v písmenech c), d) a e) citovaného ustanovení (zmatečnost; nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu nebo jiná vada řízení; nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo zastavení řízení). Naproti tomu naopak důvody podle písmen a) a b) (nesprávné posouzení
právní otázky; nedostatečná, nesprávná či procesně vadná skutková zjištění správního orgánu,
případně nepřezkoumatelné správní rozhodnutí) mohou dopadat jak přímo na rozhodnutí
správního orgánu, tak zprostředkovaně i na soudní rozhodnutí, pokud soud tvrzené vady
neodhalil nebo zaujal stejný hmotněprávní názor jako žalovaný (případně vyvodil ze stejných
skutkových zjištění odlišný hmotněprávní závěr – to je však situace vedoucí ke kasační stížnosti žalovaného,
a o tu v této věci nejde).
[7] Pokud soud postupoval procesně bezvadně a zamítl žalobu řádně zdůvodněným
rozsudkem [tím se vylučují důvody podle §103 odst. 1 písm. c), d), e) s. ř. s.], může se žalobce
pokusit prosadit své argumenty ještě jednou za pomoci kasačních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) nebo b) s. ř. s. Je logické, že zde obsažená argumentace nebude z povahy věci nijak
novátorská – ostatně v kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem
řízení už u krajského soudu (srov. §104 odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.). I když však žalovaný
a krajský soud dospěli ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce jen vezme text žaloby,
v níž případně zamění slovo žalobce za slovo stěžovatel, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu
pod novým názvem kasační stížnost. V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení
advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly
argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím,
že advokát provede v textu žaloby výše popsané kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost,
stalo by se pouhou formalitou.
[8] O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení
pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být
méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha
o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu
a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém
případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl.
Z nynější kasační stížnosti to ale poznat nelze.
[9] Krajský soud se v této věci neomezil na pouhé převzetí argumentace žalovaného, naopak
se žalobní argumentací pečlivě zabýval. Nejprve se věnoval námitce nepřezkoumatelnosti
správních rozhodnutí obou stupňů. Ta už – ve vztahu k rozhodnutí prvního stupně – zazněla
v odvolání; krajský soud však jen neodkázal na rozhodnutí žalovaného, ale znovu se snažil
žalobce přesvědčit o přezkoumatelnosti napadených rozhodnutí jak za pomoci judikatury,
tak i citací ze správního spisu. Hlavní hmotněprávní námitce vyhradil krajský soud body 31–40
svého rozsudku. Citoval zde zákon, vytkl žalobcům selektivní čtení rozhodných ustanovení
a konkrétně hodnotil obsah certifikátu autorizovaného inspektora. Poukázal též na neobvyklé
okolnosti vydání certifikátu (až po zahájení řízení o odstranění stavby), označil postup žalobců
za účelový a vysvětlil, proč jej nelze pokládat za jednání v dobré víře. Dále objasnil,
proč se nemůže zabývat souvisejícím řízením ve věci odstranění a dodatečného povolení stavby
a proč je nepodstatná chystaná změna územního plánu.
[10] Na toto argumentační úsilí krajského soudu reagoval advokát žalobců tak, že – jak už výše
naznačeno – zkopíroval text žaloby, v němž pouze změnil procesní pojmenování účastníků
a z nějž vypustil závěrečné pasáže vztahující se k namítané podjatosti pracovníků správního
orgánu. Textu žaloby doslovně odpovídá jak popis předcházejícího řízení na dvou stranách, tak vlastní
důvody kasační stížnosti (tj. ve skutečnosti žalobní důvody) na dalších šesti stranách. Konkrétně
body 23–54 kasační stížnosti doslova přebírají body 21–50 žaloby. Z úplné shody ve struktuře
obou dokumentů je tu několik výjimek. Zaprvé, jako nový text vypadá úvodní bod 22 kasační
stížnosti; to je ale spíše nedopatření vzniklé při kopírování, protože text tohoto bodu je totožný
s textem bodu 45 o tři strany dále. Zadruhé, body 36 a 37 kasační stížnosti odpovídají
bodům 31 a 33 (nikoli 31 a 32) žaloby: původní bod 32 žaloby byl totiž při kopírování vypuštěn.
Zatřetí, skutečně nové jsou body 30–32 kasační stížnosti, které vstupují mezi text původních
bodů 27 a 28 žaloby. Text těchto nových bodů však popisuje skutečnost (zveřejnění návrhu
územního plánu), kterou stěžovatelé neuplatnili v řízení před krajským soudem,
a ke které proto NSS nepřihlíží (§109 odst. 5 s. ř. s.).
[11] Shoda textu kasační stížnosti s textem žaloby je v této věci extrémní. Není zde prostor
ani pro to, aby NSS „stručně a obecně“ přezkoumal závěry krajského soudu – jako to někdy
dělají krajské soudy ve vztahu ke správním rozhodnutím, když dostanou k projednání neumělou
laickou žalobu. K tomuto postupu vede krajské soudy snaha vyjít vstříc právně nevzdělaným
žalobcům a nepřipravit je o přístup k soudu jen proto, že si nemohli nebo neuměli najít
odborníka, který by jim žalobu sepsal lépe. V nynější situaci není ale pro takový vstřícný přístup
důvod, a dokonce by to bylo i v rozporu se smyslem soudní ochrany obecně a kasačního řízení
zvlášť. Soud by neměl klást nepřiměřeně přísné formální požadavky na právní laiky,
měl by však vyžadovat odpovídající úroveň právní argumentace v případě, že účastníci jsou
zastoupeni advokátem (zde dokonce počínaje odvolacím řízením u žalovaného) a řízení se vede
na nejvyšším stupni soudní soustavy.
[12] NSS shrnuje, že v této věci nebyly uplatněny žádné skutečné kasační důvody.
Podání nazvané kasační stížnost totiž na svých celkem devíti stranách nijak nereaguje na rozsudek
krajského soudu, který napadá. Z toho, že jsou celé strany textu doslova převzaty ze žaloby
(a nic dalšího v kasační stížnosti není), je zjevné, že kasační stížnost ani částečně nezpochybňuje
rozhodovací důvody krajského soudu, ale výlučně míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného
správního orgánu. Taková kasační stížnost je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá
jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009,
čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, čj. 9 Azs 101/2020-17,
body 11 a 12).
[13] Současně tu nebyl ani důvod k tomu, aby NSS hleděl na takovou kasační stížnost jako
na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat podle §109 odst. 1 s. ř. s.
Toto ustanovení slouží soudu k tomu, aby zajistil doplnění kasačních důvodů u těch kasačních
stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus
o ni). Takové blanketní kasační stížnosti ve skutečnosti jen ohlašují úmysl uplatnit k výzvě soudu
konkrétní kasační důvody a kromě označení účastníků, napadeného rozsudku a citace některých
písmen §103 odst. 1 s. ř. s. v nich nebývá žádný další text. Postup podle §109 odst. 1 s. ř. s.
ale není určen k tomu, aby soud, který obdrží dlouhý a strukturovaný text tvářící se jako
zdůvodněná kasační stížnost, pedagogicky vedl právního profesionála zastupujícího v kasačním
řízení, upozorňoval ho na smysl kasační stížnosti (který je zřejmý ze zákona) a nabádal
ho k vylepšení jeho argumentačních dovedností.
[14] NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s.].
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.: žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta nebo řízení
zastaveno.
[16] Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek (§10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Proto soud žalobkyni b) vrátil soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu