ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.144.2020:27
sp. zn. 10 Azs 144/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. A. R., zast. Mgr. Pavolem
Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 2. 2020, čj. CPR-18127-3/ČJ-2019-930310-V244, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 4. 2020,
čj. 60 A 3/2020-46, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci ze dne 23. 4. 2020, čj. 60 A 3/2020-46, p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje (dále jen „správní
orgán I. stupně), uložila žalobci rozhodnutím ze dne 23. 3. 2019 správní vyhoštění pro porušení
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky. Současně stanovila žalobci dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států EU, v délce dvou let. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 2. 2020 odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítla a toto rozhodnutí potvrdila.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Současně s podáním kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku.
[4] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku tím, že na území ČR založil
obchodní společnost a má v úmyslu zde podnikat a obchodovat s kávou. Vyhoštění z ČR
by pro jeho podnikání mělo fatální důsledky. Nucené vycestování z ČR by také bylo
nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Upozornil, že správní
vyhoštění by zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces. Odkázal na usnesení NSS
ze dne 23. 1. 2013, čj. 6 As 82/2012-37, ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76,
ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, a ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje splnění
zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené
stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě
způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) chybějícího rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného
správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.
[6] Po zhodnocení důvodů, které stěžovatel předložil, dospěl NSS k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s.
jsou naplněny.
[7] NSS přisvědčil stěžovateli, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
a jeho vycestováním z ČR by mohlo být nenávratně zasaženo do stěžovatelova podnikání,
které na území ČR začal rozvíjet. Dále NSS přihlédl k tomu, že nepřiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti by bylo zasaženo do soukromého a rodinného života stěžovatele.
Zároveň v této věci z ničeho neplyne, že by přiznání odkladného účinku mohlo přivodit
jakoukoli újmu třetím osobám.
[8] NSS považuje za splněný též druhý zákonný předpoklad přiznání odkladného účinku,
tj. chybějící rozpor s důležitým veřejným zájmem. Důvod správního vyhoštění, tedy že stěžovatel
pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, nepředstavuje sám o sobě bezpečnostní
či jiná rizika pro ČR. Setrvání stěžovatele na území ČR do skončení řízení o kasační stížnosti,
která je navíc projednávána v přednostním režimu, nenarušuje žádný důležitý veřejný zájem.
[9] NSS vyhodnotil, že újma hrozící stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku je podstatná,
naproti tomu intenzita narušení veřejného zájmu je v projednávané věci nízká.
Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, NSS stěžovateli
vyhověl a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, a to ve vztahu k rozsudku krajského soudu
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38). Vzhledem k tomu,
že žaloba proti rozhodnutí žalované o správním vyhoštění má podle §172 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační
stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti rozhodnutí žalované,
kterým bylo stěžovateli pravomocně uloženo správní vyhoštění.
[10] NSS současně připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Dále NSS zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. července 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu