ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.174.2020:16
sp. zn. 10 Azs 174/2020 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. K., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 5. 2019, čj. OAM-334/ZA-ZA11-VL13-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, čj. 16 Az 32/2019-29,
takto:
I. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se o dm ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 25. 5. 2020 kasační stížnost, kterou žalobce
(stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu, který je označen v záhlaví. Spolu s kasační
stížnosti podal stěžovatel žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti.
Uvedl, že si je vědom skutečnosti, že kasační stížnost podal opožděně. Dodal, že plnil
své povinnosti a zajímal se o výsledek řízení, které se ho týkalo. Nebylo mu lhostejné,
zda na území ČR pobývá legálně, či nikoli. O rozsudku městského soudu se dozvěděl teprve
od žalovaného, neboť až do jeho rukou mu napadený rozsudek nebyl doručen.
V době nouzového stavu situaci řešil. Podotkl, že velká část zmeškání proběhla právě v době
vyhlášeného nouzového stavu.
[2] NSS nejdříve ověřil, zda byla kasační stížnost podána včas. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. věty
první musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle poslední
věty téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
[3] S ohledem na nouzový stav vyhlášený kvůli výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území
České republiky a na řadu mimořádných opatření přijatých v této souvislosti byl přijat zákon
č. 191/2020, o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2
na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby
a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „zákon
č. 191/2020 Sb.“). Podle §3 tohoto zákona platí, že (1) zmeškala-li osoba v řízení před soudem
jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu
spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon
učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých
to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání
zmeškaného úkonu a rozhoduje o něm. (2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení před soudem jednajícím
a rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou týdnů od ukončení
nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující
učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti však neskončí dříve
než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.
[4] Napadený rozsudek byl stěžovateli doručován dne 26. 11. 2019 (úterý).
Stěžovatel na adrese pro doručování (kterou uváděl v jednotlivých podáních k městskému soudu
a na kterou mu již dříve písemnosti soudu byly doručovány – X) nebyl zastižen, a proto byla
písemnost uložena na poště a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si písemnost ve lhůtě deseti
dnů vyzvedl. Stěžovatel si písemnost nevyzvedl a písemnost byla vrácena městskému soudu.
Uvedené NSS ověřil mj. ze „sledování zásilek“ na webových stránkách České pošty. V souladu s
§49 odst. 4 o. s. ř. byl tedy napadený rozsudek doručen fikcí dne 6. 12. 2019 (pátek).
[5] Podle pravidel pro počítání lhůt dle §40 odst. 1 a 2 s. ř. s. byl posledním dnem lhůty
pro podání kasační stížnosti den 20. 12. 2019 (pátek). Kasační stížnost byla podána k poštovní
přepravě až dne 22. 5. 2020, tedy opožděně. NSS zdůrazňuje, že opožděnost podání kasační
stížnosti stěžovatel ani nezpochybňoval.
[6] K návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti NSS uvádí následující.
Důvody pro prominutí lhůty ve smyslu §3 zákona č. 191/2020 Sb. musí mít původ
v mimořádném opatření při epidemii, které osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon
učinit. O tento případ se v projednávané věci nejedná, neboť lhůta k podání kasační stížnosti
byla zmeškána dávno předtím, než byl na území ČR vyhlášen nouzový stav (16. 3. 2020).
V projednávané věci na zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti tedy nemohla mít vliv
opatření přijatá v době nouzového stavu.
[7] S ohledem na uvedené NSS zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti.
[8] Podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán opožděně. Proto soud kasační stížnost odmítl.
[9] Pouze pro úplnost NSS dodává, že za situace, v níž byla kasační stížnost jako opožděná
odmítnuta, nebylo třeba rozhodovat o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce (srov. rozsudek
NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Ans 6/2008-48).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu