ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.329.2020:32
sp. zn. 10 Azs 329/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: F. M., zast. JUDr.
Markétou Dardovou, advokátkou se sídlem Korunní 26, Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 4. 2020, čj. OAM-2512-14/ZR-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, čj. 17 A 56/2020-40,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, čj. 17 A 56/2020-40,
se r uš í.
II. Žaloba se odmítá.
III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 4. 2020,
čj. OAM-2512-14/ZR-2019.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví napadeným rozhodnutím žalovaný zrušil žalobci podle §87l odst. 1 písm. e)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), povolení k trvalému pobytu na území ČR. Současně stanovil lhůtu k vycestování
do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí
svobody, a udělil výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, případně
na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný dospěl k závěru,
že toto rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce sice silně zasáhne,
přesto je přiměřené charakteru a okolnostem trestné činnosti, která je důvodem pro vydání
napadeného rozhodnutí (účast na závažné drogové kriminalitě).
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Městský soud souhlasil
s odůvodněním přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života (což bylo terčem
jediného žalobního bodu), a proto žalobu zamítl.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) stručnou kasační stížnost.
V ní krátce polemizuje s hodnocením přiměřenosti zásahu rozhodnutí do jeho rodinného života.
[4] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal
přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba zrušit,
neboť k projednání věci chyběly podmínky řízení. Žaloba totiž byla podle §68 písm. a) s. ř. s.
nepřípustná. Otázka přípustnosti žaloby spadá do širšího okruhu podmínek řízení, které je soud
povinen zkoumat z úřední povinnosti. Až po ověření předpokladu přípustnosti žaloby se může
soud věcí zabývat po obsahové stránce. NSS přitom vyšel z nedávného rozsudku v podobné věci
(ze dne 27. 11. 2020, čj. 7 Azs 246/2020-26).
[5] Podle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné
opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon,
ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku
jiného.
[6] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 4. 2020 zrušil stěžovateli povolení k trvalému pobytu
a stanovil mu lhůtu k vycestování z území ČR. V závěru rozhodnutí žalovaný poučil stěžovatele
o nemožnosti podat proti napadenému rozhodnutí odvolání (s odkazem na §168 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců) a o právu podat žalobu k soudu.
[7] Právní otázkou, zda je proti rozhodnutím vyjmenovaným v §168 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců přípustné odvolání, se již NSS zabýval. Jedná se především o rozsudek ze dne 20. 8. 2020,
čj. 6 Azs 192/2020-21, jehož právní závěry NSS dále převzal v mnoha dalších rozsudcích
(ze dne 2. 9. 2020, čj. 6 Azs 140/2020-27, ze dne 3. 9. 2020, čj. 2 Azs 206/2020-15,
ze dne 16. 9. 2020, čj. 1 Azs 211/2020-33, nebo ze dne 25. 9. 2020, čj. 8 Azs 84/2020-43).
V nyní posuzované věci NSS neshledal důvod se od právního názoru zaujatého v uvedených
rozsudcích odchýlit a v podrobnostech na ně odkazuje. V tomto rozsudku NSS cituje pouze
ty nejzásadnější argumenty.
[8] Podle §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců proti rozhodnutí ministerstva lze podat
odvolání ke komisi. Ustanovení §168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona
č. 176/2019 Sb., stanoví, že rozhodnutí ministerstva vydaná z důvodů v něm taxativně
vyjmenovaných nabývají právní moci oznámením. V taxativním výčtu je zahrnut
také §87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců aplikovaný v souzené věci.
[9] NSS ve výše uvedených rozsudcích dospěl k závěru, že ze samotného textu
novelizovaného §168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze dovodit vyloučení odvolání
proti tam uvedeným rozhodnutím. K tomu uvedl, že „[ú]vahy vycházející z právní teorie, že rozhodnutí
v právní moci nelze napadat řádným opravným prostředkem (formální aspekt právní moci), […] jsou sice obecně
platné, avšak nemohou překonat situaci nastolenou zvláštní právní úpravou, k níž došlo neuváženým zásahem
zákonodárce do zákona o pobytu cizinců a která s ohledem na znění §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců
ve svých důsledcích znamená připuštění odvolání i proti těmto pravomocným rozhodnutím. Úvahám […],
že novela sice nevyloučila právo na odvolání výslovně, ale fakticky ano, nelze přitakat, neboť právo na odvolání
opírající se o výslovné znění §170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců nemůže být popřeno textem §168 odst. 3
zákona, jehož znění o odvolání vůbec nepojednává“ (rozsudek 6 Azs 192/2020, bod 14, a navazující
judikatura).
[10] Z uvedených důvodů NSS nemohl postupovat jinak než napadený rozsudek zrušit,
neboť městský soud měl žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. a)
s. ř. s. Podle §110 odst. 1, věty první za středníkem s. ř. s., jestliže již v řízení před soudem
byly důvody pro odmítnutí návrhu, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí soudu
NSS. Proto současně se zrušením napadeného rozsudku NSS sám žalobu odmítl.
[11] Ze správního spisu dále vyplývá, že žalovaný nesprávně poučil stěžovatele
o nepřípustnosti řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí.
Protože stěžovatel podal žalobu v důsledku nesprávného poučení o nepřípustnosti řádného
opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí, postoupil NSS věc dle §46 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. k vyřízení odvolání příslušnému odvolacímu správnímu orgánu,
kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.
[12] Protože NSS rozhodl současně se zrušením rozsudku i o odmítnutí žaloby,
rozhodl rovněž o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí (§110 odst. 3,
věta druhá s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Do těchto
nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení před městským soudem, tak i náklady,
které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu nemají účastníci právo na náhradu
nákladů řízení ani před městským soudem, ani před NSS.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu