ECLI:CZ:NSS:2020:16.KSS.4.2019:70
sp. zn. 16 Kss 4/2019 - 70
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky,
JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc.,
o návrhu Mgr. Radomila Bajera, soudce Okresního soudu v Děčíně, na obnovu řízení ve věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 4/2016,
takto:
Návrh Mgr. Radomila Bajera, soudce Okresního soudu v Děčíně, ze dne 19. 7. 2019 na obnovu
kárného řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 4/2016 s e
podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, za přiměřeného použití §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád)
zamí t á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, podání navrhovatele a stanoviska dalších osob
[1] Dne 22. 7. 2019 podal navrhovatel návrh na obnovu řízení ve výše uvedené kárné věci.
Jednalo se o věc kárného řízení vedenou proti němu jako soudci Okresního soudu v Děčíně.
[2] Rozhodnutím ze dne 16. 3. 2017, č. j. 16 Kss 4/2017 – 109, bylo shledáno, že navrhovatel
se dopustil kárného provinění, a bylo mu uloženo kárné opatření ve formě srážky z platu.
[3] Jádrem důvodů návrhu na obnovu řízení bylo to, že návrh v původním řízení nebyl
podán řádně jmenovaným předsedou Okresního soudu Děčín, nýbrž „pověřenou předsedkyní“,
jíž byla v době podání návrhu v původním řízení jedna ze soudkyň daného okresního soudu
JUDr. Zdeňka Hošková, jež byla pověřena vedením okresního soudu předsedou instančně
nadřízeného Krajského soudu v Ústí nad Labem jako vykonavatelem některých úkolů na úseku
státní správy okresních soudů v obvodu daného krajského soudu. Podle navrhovatele „pověřená
předsedkyně“ nebyla oprávněna návrh na zahájení kárného řízení podat.
[4] Nynější předsedkyně Okresního soudu v Děčíně měla ve svém vyjádření za to, návrh
na obnovu má být zamítnut, jelikož to, že „pověřená předsedkyně“ návrh podala v této své pozici
(tj. nikoli v pozici řádně jmenované předsedkyně), bylo tehdejšímu kárnému senátu známo.
[5] Ministryně spravedlnosti měla za to, že „pověřená předsedkyně“ řádně zastupovala
z pověření předsedy příslušného krajského soudu funkci předsedy soudu, takže měla i oprávnění
podat kárný návrh.
II. Podstatná skutková zjištění
[6] Na jednání kárného senátu dne 15. 1. 2020 byly provedenými důkazy zjištěny tyto
rozhodné skutečnosti:
[7] JUDr. Zdeňka Hošková podala kárný návrh datovaný dnem 28. 6. 2016 dne 30. 6. 2016,
tedy zhruba šest měsíců poté, co byla předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem aktem
označeným jako „Příkaz k zastupování funkce předsedy soudu“ datovaným dnem 31. 12. 2015
s odkazem na §126 odst. 1 písm. h) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), dále jen
„zákon o soudech a soudcích“, s účinností od 1. 1. 2016 pověřena zastupováním neobsazené
funkce předsedkyně Okresního soudu v Děčíně. V době vyhotovení aktu předsedy Krajského
soudu v Ústí nad Labem i v době podání kárného návrhu byla JUDr. Hošková, jak plyne zejména
z daného aktu, předsedkyní senátu Krajského soudu v ústí nad Labem, nikoli tedy soudkyní
(předsedkyní senátu) Okresního soudu v Děčíně, a byla k tomu okresnímu soudu dočasně
přidělena.
[8] V kárném návrhu se JUDr. Hošková označila jako „pověřená předsedkyně Okresního
soudu v Děčíně“ a takto se i v závěru návrhu podepsala. Takto ji označoval a jako s takovou
s ní jednal i samotný kárný senát. Jeho předseda takto nadepisoval písemnosti jí určené,
konkrétně zejména vyrozumění o ústním jednání či vyrozumění o přeložení ústního jednání,
ale i další písemnosti vyhotovované předsedou kárného senátu v rámci přípravy jednání,
například předvolání členů kárného senátu (všechny tyto písemnosti byly vyhotovovány mezi
létem 2016 a lednem 2017, poslední je z 27. 1. 2017 na č. l. 86 původního kárného spisu).
[9] JUDr. Hošková byla přeložena z Krajského soudu v Ústí nad Labem k Okresnímu soudu
v Děčíně a jmenována předsedkyní tohoto okresního soudu dvěma správními rozhodnutími
ministra spravedlnosti ze dne 9. 1. 2017, čj. MSP-864/2016-OOJ-SO/3
a MSP-864/2016-OOJ-SO/2, a to v obou případech s účinností od 15. 1. 2017. Změnu
v právním statusu JUDr. Hoškové zaznamenal i kárný senát, jakkoli z kárného spisu není patrné,
jakým konkrétním způsobem se tak stalo. V záhlaví písemného vyhotovení rozhodnutí ze dne
16. 3. 2017, podepsaného v originále předsedou senátu, je již JUDr. Hošková označena jako
předsedkyně „bez přívlastku“, tj. bez označení „pověřená“.
II. Posouzení věci kárným senátem
[10] Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.), [v]e lhůtě 3 let
od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda
kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh
na obnovu kárného řízení.
[11] O včasnosti návrhu není pochyb.
[12] Podle §25 téhož zákona, [n]estanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco
jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. K tomuto ustanovení se vyjádřil
Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné, uvedl:
„To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno, že ustanovení
trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity
soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodování soudů.“
[13] Podle §277 trestního řádu, [s]končilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným
rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným
usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo
pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek
pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova
trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného
provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
[14] Podle §278 odst. 1 věty první trestního řádu, [o]bnova řízení, které skončilo pravomocným
rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé,
které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí
o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo
na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru
k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém
rozporu s účelem trestu.
[15] K povolení obnovy řízení by bylo třeba, aby vyšly najevo a) skutečnosti nebo důkazy
b) soudu dříve neznámé, které by c) mohly odůvodnit (samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi
a důkazy známými už dříve) jiné rozhodnutí o odpovědnosti za kárné provinění nebo o kárném
opatření.
[16] Skutečností, jež má být důvodem pro povolení obnovy, má podle navrhovatele být,
že kárnou navrhovatelkou v původním řízení byla soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem,
která byla v době podání návrhu nikoli řádně jmenovanou předsedkyní Okresního soudu
v Děčíně (§105 odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích), nýbrž soudkyní jiného soudu
pověřenou výkonem funkce předsedy okresního soudu předsedou toho krajského soudu, jenž
ve vztahu k danému okresnímu soudu vykonává některé pravomoci na úseku státní správy
soudnictví podle §126 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
[17] Kárný senát si při posouzení návrhu na obnovu řízení musel nejdříve učinit úsudek
o rozhodných skutečnostech.
[18] Z původního kárného spisu je patrné, že kárnému senátu, jenž v původní věci
rozhodoval, bylo známo, že navrhovatelkou je „pověřená předsedkyně“, a nikoli předsedkyně
řádně jmenovaná. Známost této skutečnosti původnímu kárnému senátu plyne zejména z toho,
že navrhovatelka se sama v návrhu na zahájení kárného řízení označila jako „pověřená
předsedkyně“ (č. l. 1 a č. l. 20 zezadu původního kárného spisu) a kárný senát jí adresoval
písemnosti tak, že ji v nich označoval za „pověřenou předsedkyni“ (např. č. l. 24, 40, 48, 50, 82,
83, 84, 85, 86 původního kárného spisu). Nutno poznamenat, že některé takzvané referáty
předsedy senátu označují JUDr. Hoškovou jako předsedkyni, bez přívlastku „pověřená“ (č. l. 46).
Písemnosti na základě referátů vyhotovené však již daný přívlastek obsahují. Jiné referáty
předsedy senátu (č. l. 40) označují JUDr. Hoškovou jako „pověřenou předsedkyni“.
[19] Kárný senát samotný se tím, zda „pověřená předsedkyně“ byla oprávněna podat návrh
na zahájení kárného řízení, v původním řízení explicitně nezabýval, ale jako s oprávněnou
navrhovatelkou s ní bez dalšího jednal a ve věci na základě jejího návrhu a dalších procesních
úkonů rozhodl. V rozhodnutí (č. l. 109 a násl.) ji již označuje jako předsedkyni okresního soudu,
nikoli jako „pověřenou předsedkyni“. Samotná „pověřená předsedkyně“ se v přípisu kárnému
soudu datovaném dnem 11. 1. 2017 a došlém soudu 24. 1. 2017 (č. l. 58) označila již jako
předsedkyně a takto se označovala i v dalších časově navazujících písemnostech. Z původního
spisového materiálu neplyne, zda a kdy byla „pověřená předsedkyně“ jmenována předsedkyní.
To bylo zjišťováno až na jednání ve věci návrhu na obnovu řízení dne 15. 1. 2020.
[20] Z podkladů zaslaných nynější předsedkyní Okresního soudu v Děčíně a povedených jako
důkaz je zřejmé, že „pověřená předsedkyně“ JUDr. Zdeňka Hošková byla dne 9. 1. 2017 řádně
jmenována s účinností od 15. 1. 2017 předsedkyní tohoto soudu.
[21] Z výše uvedeného je patrné, že JUDr. Zdeňka Hošková, tedy fyzická osoba, jež podala
návrh na zahájení původního kárného řízení, byla v době, kdy tak učinila, nikoli řádně
jmenovanou předsedkyní Okresního soudu v Děčíně, nýbrž toliko „pověřenou předsedkyní“,
přesněji řečeno soudkyní krajského soudu dočasně přidělenou Okresnímu soudu v Děčíně
a pověřenou výkonem funkce předsedy okresního soudu předsedou toho krajského soudu, jenž
ve vztahu k danému okresnímu soudu vykonává některé pravomoci na úseku státní správy
soudnictví podle §126 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Pověření bylo opřeno o písmeno h)
zmíněného paragrafu, podle něhož [p]ředseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu
a okresních soudů v jeho obvodu tím, že řídí a kontroluje výkon státní správy okresních soudů prováděný jejich
předsedy.
[22] Oprávnění k podání návrhu na zahájení kárného řízení má jak aspekty právní, tak aspekty
skutkové. Skutkové aspekty jsou skutečnosti či důkazy (informace o skutečnostech), tedy entity
ze „světa bytí“ (Sein), které mohou mít význam pro svět „mětí“ (Sollen), tj. pro svět normativní.
Účelem obnovy řízení není napravovat chyby učiněné při posuzování, jak věci „mají být“, tedy
při výkladu normativních pravidel. Jejím účelem je napravit některé chyby při posuzování „světa
bytí“.
[23] Návrh na zahájení kárného řízení je oprávněna podat jen některá z osob taxativně
vyjmenovaných v §8 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. V případě původního kárného řízení měla být
navrhovatelkou předsedkyně okresního soudu ve smyslu písm. g) zmíněného odstavce. Aby byla
fyzická osoba předsedkyní okresního soudu, musela být do funkce řádně jmenována postupem
podle §105 odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích. Jmenování do funkce je úkon
příslušného orgánu provedený za zákonem předepsaných podmínek, tedy nepochybně má
jednoznačně skutkové aspekty – jde o jednání fyzické osoby nadané příslušnou jmenovací
pravomocí (ministra spravedlnosti) poté, co jiná fyzická osoba mající návrhovou pravomoc
(předseda příslušného krajského soudu) svým projevem vůle učinila jmenovací návrh. „Pověřená
předsedkyně“ zjevně není osobou, ve vztahu k jejímuž právnímu postavení učinil ministr
spravedlnosti na návrh příslušného předsedy krajského soudu jmenovací úkon podle §105
odst. 1 věty první zákona o soudech a soudních, tedy svůj projev vůle; do své „funkce“ byla
„ustavena“ příslušným předsedou krajského soudu s odkazem na §126 odst. 1 písm. h) zákona
o soudech a soudcích.
[24] Podání návrhu na zahájení kárného řízení oprávněným navrhovatelem je nutno v první
řadě považovat za podmínku kárného řízení v tom smyslu, že není-li osoba, jež návrh učiní,
k tomu podle §8 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. oprávněna, nemůže být takový návrh „věcně“
projednán, a tedy na základě takového návrhu ani nemůže být vysloveno, že se ten, kdo
je v návrhu označen za kárně obviněného, dopustil kárného provinění, a nemůže mu být uloženo
kárné opatření. I podmínky řízení, jakkoliv v pravém slova smyslu nejde o skutečnosti nebo
důkazy rozhodné pro případné shledání odpovědnosti za kárné proviněné (netýkají se věci samé,
nýbrž toliko osoby oprávněné zahájit řízení, jež k posouzení věci samé má vést), tedy mohou
ovlivnit obsah rozhodnutí o kárném provinění ve smyslu §278 odst. 1 věty první trestního řádu
použitého zde přiměřeně. V té míře, v jaké podmínky řízení mají skutkovou dimenzi, mohou být
tedy skutečnosti nebo důkazy, které se jich týkají (skutečnosti, které musí být po skutkové stránce
dány, případně důkazy, jimiž se tyto skutečnosti prokazují), důvodem pro povolení obnovy řízení.
[25] V dané věci není pochyb o tom, že určité „vlastnosti“ JUDr. Hoškové jako navrhovatelky
v původním kárném řízení skutkové aspekty mají. To, zda byla předsedkyní soudu „bez
přívlastků“, anebo pouze „pověřenou“, závisí nepochybně na určitých právně relevantních
jednáních osob oprávněných vůči ní jednat jako správní orgán s pravomocí ji jmenovat
předsedkyní či ji „pověřit“ výkonem funkce předsedkyně. Jistě by nikdo nepochyboval, že právní
význam pro účinky návrhu na zahájení kárného řízení by mělo, pokud by navrhovatel
ve skutečnosti nebyl předsedou příslušného soudu a ani nebyl výkonem takovéto funkce
„pověřen“. Taková osoba by zjevně nebyla oprávněným navrhovatelem, a pokud by to bylo
dodatečně zjištěno, takováto dodatečně zjištěná skutečnost by mohla být důvodem pro povolení
obnovy kárného řízení, jež skončilo shledáním kárné odpovědnosti kárně obviněného, protože
návrh podaný někým, kdo k němu nebyl oprávněn, by nikdy k takovému výsledku kárného řízení
nemohl vést.
[26] Úkolem kárného senátu v dané věci, tedy při rozhodování o návrhu na povolení obnovy
řízení, však nebylo právně hodnotit, zda JUDr. Hošková jako „pověřená předsedkyně“ byla
oprávněna podat kárný návrh, anebo nikoli (v kárné judikatuře Nejvyššího správního soudu byla
obdobná právní otázka řešena ve věcech státních zástupců v rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019,
č. j. 12 Ksz 6/2019 – 110). Takové právní úvahy by byly totiž třeba teprve tehdy, byla-li splněna
i další podmínka pro povolení obnovy, a sice to, že skutečnost rozhodná pro závěr, zda
navrhovatel byl oprávněn návrh na zahájení kárného řízení podat, byla kárnému senátu
rozhodujícímu v původním kárném řízení neznámá. A právě tato podmínka splněna není.
[27] Jak bylo výše podrobně rozebráno, kárný senát rozhodující v původním kárném řízení
dobře věděl, že návrh podala osoba, která sama sebe nepovažuje za předsedkyni soudu
„bez přívlastků“, nýbrž za předsedkyni „pověřenou“. Tento skutkový závěr je jasně patrný
z toho, že součástí původního kárného spisu jsou písemnosti, v nichž se JUDr. Hošková takto
označovala, stejně jako písemnosti, v nichž ji takto nejdříve označoval předseda kárného senátu
a následně ji tak označovat přestal. Na věci nic nemění ani to, že podle obsahu původního
kárného spisu kárný senát nikterak nepátral po detailech toho, jak to s navrhovatelkou a jejím
postavením je. Není patrné, že by si původní kárný senát vyžádal listiny dokládající postavení
navrhovatelky. Z toho však nelze usuzovat, že by si původní kárný senát nebyl vědom,
že postavení navrhovatelky je „zvláštní“, nýbrž to, že tato z jeho pohledu nepochybná skutečnost
pro něj subjektivně neměla žádný právní význam. Jinak řečeno, původní kárný senát po skutkové
stránce věděl, že navrhovatelka je jen „pověřenou předsedkyní“, avšak učinil z toho implicitní
právní závěr, že to z pohledu věcné projednatelnosti kárného návrhu nehraje roli.
[28] Navrhovatel argumentoval, že takový implicitní právní závěr nelze považovat
za dostatečný. Podle něho není dostatečně zřejmé, že původní kárný senát věděl (ve smyslu §278
odst. 1 věty první trestního řádu), že JUDr. Hošková byla v době zahájení původního řízení
pouze „pověřenou předsedkyní“. Kárný senát se s touto argumentací navrhovatele neztotožňuje.
Implicitní závěry jsou při řešení právní otázek častější, než se na první pohled zdá. Zejména
při posuzování podmínek řízení soud činí takové závěry velmi často, a to zejména za situace,
kdy subjektivně je přesvědčen o tom, že skutkové či právní aspekty podmínek řízení jsou
jednoznačné a že jsou splněny. Přesně tak tomu bylo v nyní projednávané věci. Kárný senát
v původním řízení nepochyboval, že JUDr. Hošková byla „pověřenou předsedkyní“, neboť vyšel
z toho, že pokud se tak sama označuje, není třeba o pravdivosti jejího sdělení pochybovat.
A jelikož po právní stránce usoudil, že věcnému projednání návrhu na zahájení kárného řízení
tato skutečnost nebrání, dál se věcí nijak výslovně nezabýval a bral ji prostě za danost.
Když se v důsledku jmenování předsedkyní v průběhu ledna 2017 status JUDr. Hoškové změnil,
vzal to kárný senát na vědomí stejným způsobem.
[29] Lze proto shrnout, že pro povolení obnovy kárného řízení nebyla splněna jedna
z nutných podmínek, a sice aby skutečnost, že JUDr. Hošková byla v době podání návrhu toliko
„pověřenou předsedkyní“ Okresního soudu v Děčíně, byla původnímu kárnému senátu neznámá.
[30] Kárný senát se neztotožnil ani s argumentací navrhovatele, že za nynější jednoinstanční
úpravy kárného řízení je třeba vykládat podmínky obnovy řízení pokud možno široce, jelikož
tento mimořádný opravný prostředek má v jistém smyslu nahradit absentující opravný prostředek
řádný. Kárný navrhovatel měl za to, že takovýto rozšiřující výklad by měl vedle zohlednění
skutečností či důkazů ve smyslu §278 odst. 1 věty první trestního řádu umožnit i nápravu
vážných právních pochybení, k nimž došlo v původním kárném řízení. Podle představy
navrhovatele by se obnova kárného řízení měla stát jakýmsi univerzálním mimořádným
opravným prostředkem pro nápravu závažných vad kárného řízení, ať již mají dimenzi skutkovou
nebo právní.
[31] Kárný senát se s argumenty navrhovatele neztotožnil. V rovině ústavní není nezbytné,
aby v kárném řízení existoval řádný opraný prostředek. Systém kárného řízení je v podstatné míře
v rukou zákonodárce, který má v ústavních mantinelech relativně široký prostor pro diskreci.
Je nepochybné, že kárné řízení se musí konat před reálně nezávislým orgánem majícím charakter
soudu a že musí skýtat záruky plného prozkoumání věci kárně stíhaného soudce jak po stránce
skutkové, tak po stránce právní (komplexně k ústavním dimenzím a ústavní konformitě
současného modelu kárného řízení viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010,
sp. zn. Pl. ÚS 33/09). Podoba opravných prostředků je však již spíše věcí úvah o vhodnosti
a účelnosti, zohledňujících mimo jiné i aspekty ekonomie řízení, jeho rychlosti či přesvědčivosti
pro veřejnost kvůli zachování důvěryhodnosti soudního systému aj.
[32] Jestliže historický zákonodárce v roce 2008 původní dvojinstanční model kárného řízení
změnil na model jednodinstanční a kárná řízení přesunul k jednomu ze dvou nejvyšších soudů,
pohyboval se v ústavních mantinelech a učinil tak na základě své úvahy o vhodnosti a účelnosti
takové změny. Z důvodové zprávy k návrhu zákona, jenž byl bez podstatné změny oproti návrhu
po svém schválení vyhlášen pod č. 314/2008 Sb., je přitom patrné, že navrhovatel velmi pečlivě
otázku jednoinstačnosti zvažoval [viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů; Poslanecká sněmovna parlamentu
České republiky, tisk 425/0, zvláštní část, k části třetí, k čl. IV, k bodům 1 až 3, 5 a 6, elektronicky
dostupné na https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&t=425]. Pokud současně ponechal
bez úprav stávající model obnovy kárného řízení jako mimořádného opravného prostředku,
lze se domnívat, že jeho úmyslem bylo zachovat dosah a účel obnovy kárného řízení beze změny
i poté, co se přejde na jednoinstanční model. Rozšiřování dosahu nebo účelu obnovy řízení
nad rámec doslovného znění §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., jenž novelou z roku 2008
nedoznal změny (vyjma rozšíření výčtu oprávněných navrhovatelů i na další zákonem výslovně
rozlišované kategorie kárně obviněných, a sice nově vedle soudce a státního zástupce také
předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího
správního soudu, k nimž novelizací provedenou zákonem č. 286/2009 Sb. přibyl i soudní
exekutor) by tedy s největší pravděpodobností nekorespondovalo s intencí historického
zákonodárce. Ostatně shora již zmíněná důvodová zpráva k tomu ve zvláštní části, k části třetí,
k čl. IV, k bodu 52 a 60 uvádí (zvýraznění provedl nyní kárný senát): „Zrušují se ustanovení týkající
se odvolacího řízení; proti rozhodnutím v řízení ve věcech soudců a státních zástupců nebude přípustné odvolání.
Ponechává se možnost soudce, předsedy nebo místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo
Nejvyššího správního soudu a státního zástupce podat návrh na obnovu řízení.“
[33] K takovému rozšiřujícímu výkladu nejsou ani důvody objektivně teleologické. Více
instancí nemusí nutně znamenat více spravedlnosti. Jistěže dvě instance dávají možnost vadu
rozhodnutí první instance napravit rozhodnutím instance druhé. Rozhodování v jediné instanci
však může vést i k tomu, že členové příslušného kárného senátu budou zvažovat všechny
rozhodné aspekty věci mimořádně pečlivě a odpovědně právě s vědomím, že rozhodnutí,
na jehož vydání se podílí, je pro kárně obviněného konečné a osudové. Zavedení dvou instancí
může teoreticky vést i k výsledku méně spravedlivému, a sice k jakémusi systému kolektivní
neodpovědnosti. První instance může být nadměrně přísná, či naopak mírná, neboť může
přinejmenším podvědomě spoléhat na to, že její případný „ústřel“ napraví instance druhá.
A druhá instance může mít tendenci být zdrženlivá v korekci rozhodnutí první instance
na základě důvěry v to, že první instance věděla, proč rozhodla, jak rozhodla. Posuzování míry
spravedlnosti a preciznosti rozhodování v jedné, anebo ve dvou instancích je bez rozsáhlé
analýzy rozhodovací praxe a psychologie soudcovského rozhodování založeno spíše
na subjektivních pocitech a spekulacích. Zákonodárce zvolil roku 2008 jednoinstanční model
kárných řízení. Lze-li jej považovat za dostačující pro ochranu práv soudce, pak lze mít
i za to, že není třeba nedostatek v této ochraně jakkoli kompenzovat rozšiřujícím výkladem
„zbývajícího“ mimořádného opravného prostředku, jelikož žádný takový nedostatek, jejž by bylo
třeba výkladem napravit, neexistuje.
[34] Stejně tak v daném případě není důvodem pro rozšiřující výklad přípustnosti obnovy
argument, že v současnosti se opět v rovině právně politických diskusí a přípravných prací
nad návrhem příslušného novelizačního zákona zvažuje návrat k dvojinstančním kárným řízením.
Dokud se tyto diskuse nepromítnou v nové zákonné úpravě, jde pouze o jednu z možných
variant budoucího vývoje, která třeba ani nedojde svého naplnění, a proto nyní nemůže být
důvodem pro jakýkoli výkladový posun oproti samotnému textu zákonné úpravy.
[35] Kárný senát proto návrh na obnovu kárného řízení zamítl za přiměřeného použití
za přiměřeného použití §283 písm. d) trestního řádu, neboť neshledal důvody obnovy podle
§278 trestního řádu. Jedna z podmínek pro povolení obnovy, a sice to, aby skutečnosti nebo
důkazy, které by mohly odůvodnit (samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy
známými už dříve) jiné rozhodnutí o odpovědnosti za kárné provinění nebo o kárném opatření,
byly soudu dříve neznámé.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení ne n í přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu