ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.306.2020:9
sp. zn. 2 As 306/2020 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, o žalobě proti usnesení žalovaného
ze dne 20. 4. 2020, č. j. 6 A 49/2020 - 11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
žalovaného ze dne 17. 8. 2020, č. j. 8 A 79/2020 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení
(dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Napadeným
usnesením městský soud odmítl stěžovatelovu žalobu proti jinému rozhodnutí žalovaného
(žalovaným je zde právě městský soud), konkrétně proti svému usnesení ze dne 20. 4. 2020,
č. j. 6 A 49/2020 – 11.
[2] Městský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelova žaloba směřuje proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, které nemůže být rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
Proto přistoupil k odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
[3] Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti uvádí, že ve své dosavadní rozhodovací
činnosti opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení
řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 – 11, ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně
šikanózním způsobem a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012,
č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených
sporů se v průběhu času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství
sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno.
Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí, které ani žalobou napadeno být logicky
nemůže, přičemž tyto své úkony obvykle dále řetězí. Kasační stížnost proti odmítavému usnesení
Městského soudu v Praze je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud
v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních
úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti
a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli
neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají
písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační
stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto
žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení
pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne
4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla
stěžovateli doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli již bezpočtukrát dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu