ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.313.2020:10
sp. zn. 2 As 313/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, o žalobě proti
usnesení žalovaného ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 A 93/2020 – 6, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2020, č. j. 25 A 164/2020 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) žalobou proti usnesení tohoto soudu ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 A 93/2020 – 6, jímž byla
odmítnuta žaloba žalobce proti soudnímu rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.
Krajský soud usnesením ze dne 20. 8. 2020, č. j. 25 A 164/2020 – 11, tuto žalobu odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
s odůvodněním, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno soudem při výkonu soudní
pravomoci, nejedná se tedy o případ, kdy ve věci rozhodoval správní orgán ve smyslu legislativní
zkratky zavedené v §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[2] Stěžovatel podal proti v záhlaví uvedenému usnesení kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem
a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné
vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 – 13).
Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu
času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně
sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebo jiným podáním nemělo být vyhověno.
Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u městského soudu jiné jeho rozhodnutí, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže,
přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému usnesení městského
soudu je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou
hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné
moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou
k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne,
neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 – 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 – 40, která byla stěžovateli
doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení ze dne
8. 11. 2018, č. j. 5 As 328/2018 – 17) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
bez věcného projednání odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.,
s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli již dostalo, např. právě ve výše uvedeném
usnesení č. j. 5 As 328/2018 – 17.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou přípustné žádné opravné prostředky.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu