ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.63.2020:13
sp. zn. 2 As 63/2020 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ondřeje Sekvarda v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Vrchní soud v Olomouci, se sídlem Masarykova třída 609/1, Olomouc, o žalobě proti usnesení
žalovaného ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 Co 32/2019 - 50, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 2. 2020, č. j. 65 A
15/2020 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) ze dne 10. 2. 2020,
č. j. 65 A 15/2020 - 5 (dále jen „napadené usnesení“), jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 Co 32/2019 – 50,
který rozhodoval o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí vydaném v občanském soudním řízení.
[2] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelova žaloba směřuje proti
rozhodnutí soudu v civilním soudnictví. Při vydávání napadeného usnesení Vrchní soud
v Olomouci nepůsobil jako správní orgán a nerozhodoval v oblasti veřejné správy, nýbrž
vykonával svou působnost v rámci soudní moci, pročež v daném případě není dána pravomoc
soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Krajský soud proto přistoupil k odmítnutí žaloby
dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[3] Nejvyšší správní soud k předmětné kasační stížnosti uvádí, že ve své dosavadní
rozhodovací činnosti opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů
návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. rozsudek
NSS ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a znevažující
formou, přičemž se nesoudí veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení
sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13).
Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu
času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně
sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je však
sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
totiž napadal u krajského soudu rozhodnutí jiného soudu, jímž rozhodoval o odvolání nižšího
soudu; stěžovatel přitom tyto své úkony obvykle dále řetězí. Kasační stížnost proti odmítavému
usnesení krajského soudu je zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu
se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů,
tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení
plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené NSS pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou
k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne,
neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení NSS ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 – 43, či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli
doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení NSS
č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli již bezpočtukrát dostalo.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu