ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.202.2020:10
sp. zn. 3 As 202/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 3 A 54/2020 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 6. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) směřující proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla
pro nedostatek pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“) odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 15 Co 475/2019 – 141.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
„žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení v jiné věci. Soudní řád správní
nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu
(srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu
označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu
ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení
o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti
stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li městský soud
o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ ,
který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. července 2020
Mgr. Radovan Havelec v
předseda senátu