ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.221.2020:24
sp. zn. 3 As 221/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. I. D., zastoupen
Mgr. Petrem Letovancem, advokátem se sídlem Lidická 544, Třinec, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 A 72/2019 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho právního
zástupce advokáta Mgr. Petra Letovance do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 7. 2020 blanketní kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“). V ní stěžovatel toliko uvedl, že v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě napadá kasační stížností v celém rozsahu, a že tuto kasační stížnost odůvodní
dodatečně ve lhůtě dvou týdnů.
[2] Vzhledem ke skutečnosti, že uvedené podání stěžovatele nenaplňovalo veškeré
náležitosti kasační stížnosti, které stanovuje §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §37 odst. 3 téhož zákona, výrokem II. usnesení
ze dne 16. 7. 2020, č. j. 3 As 221/2020 – 10, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele
prostřednictvím jeho právního zástupce, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení
kasační stížnost o tyto náležitosti doplnil. Konkrétně jej vyzval, aby „uvedl, z jakých důvodů podle
§103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 A 72/2019 - 29, aby tyto důvody skutkově a právně konkretizoval, a aby uvedl,
co navrhuje (petit).“ Současně soud stěžovatele poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti
ve stanovené lhůtě odstraněny, kasační stížnost bude odmítnuta.
[3] Usnesení bylo doručeno do datové schránky právního zástupce stěžovatele dne
27. 7. 2020, lhůta k odstranění vad kasační stížnosti proto začala plynout dne 28. 7. 2020 a marně
uplynula ve čtvrtek 27. 8. 2020 (viz §40 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
[4] Dne 30. 7. 2020, tj. před uplynutím stanovené lhůty, doručil stěžovatel Nejvyššímu
správnímu soudu podání ze dne 15. 7. 2020 označené jako „Doplnění kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 A 72/2019 - 29 s návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti“. V jeho části I. Stěžovatel identifikoval napadený rozsudek a uvedl, že proti
němu v zákonné lhůtě podal kasační stížnost; část II. obsahuje samotné doplnění kasační
stížnosti, a část III. odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Část
IV. tohoto podání pak obsahuje petit.
[5] V části II. výše uvedeného podání stěžovatel konkrétně uvedl, že „mimo argumenty uplatněné
v řízení před Krajským soudem v Ostravě, na kterých stále trvá, rozporuje pokutový blok ze dne 16. 12. 2018,
který popisuje přestupkové jednání jako: ‚nepřipoután za jízdy bezpečnostním pásem‘.“ K tomu vysvětlil,
že ačkoli skutečně připoután bezpečnostním pásem nebyl, nemohl být za toto jednání
sankcionován, neboť v souladu s §6 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním
provozu, pro něj, jakožto řidiče, který ze zdravotních důvodů nemůže užít bezpečnostní pás,
neplatí §6 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Dále popsal okolnosti vyhotovení a podpisu
předmětného pokutového bloku. V petitu stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek „a vrátil věc zpět k dalšímu řízení“.
[6] Žádné další podání od stěžovatele ve stanovené lhůtě k odstranění vad kasační stížnosti
(ani po jejím uplynutí) Nejvyššímu správnímu soudu nebylo doručeno.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel tímto svým podáním nedostál výzvě
obsažené ve výroku II. usnesení č. j. 3 As 221/2020 – 10 a v řízení není možno pro tento
nedostatek pokračovat.
[8] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel
napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“ Podle
§37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu
směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno“.
[9] Podle §106 odst. 3 s. ř. s. „[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění
podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit
její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc.“
[10] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
[11] Z výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční a uplatňuje se v něm i obecný princip vigilantibus iura (viz například
rozsudek tohoto soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47). S výjimkami uvedenými
v §109 odst. 4 části věty za středníkem s. ř. s., je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody tvrzené
nezákonnosti, uvedenými v kasační stížnosti (§109 odst. 4 část věty před středníkem s. ř. s.),
a proto také preciznost ve formulaci obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační
stížnosti do značné míry předurčuje obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 – 108, či ze dne 23. 6. 2005,
č. j. 7 Afs 104/2004 – 54).
[12] Rovněž je třeba připomenout, že jádro soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů
se soustředí v řízení před krajským soudem. S tím souvisí i poměrně striktní pravidla
o koncentraci řízení a možnosti vymezení žalobních bodů (tzn. též vymezení rámce soudního
přezkumu) pouze ve lhůtě pro podání žaloby (viz §71 odst. 2 s. ř. s.). V řízení před krajským
soudem může být také prováděno dokazování (viz §52 s. ř. s., resp. §77 s. ř. s.).
[13] Řízení o kasační stížnosti, jako mimořádném opravném prostředku proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu, je naproti tomu řízením, v jehož průběhu je Nejvyšším správním
soudem přezkoumávána správnost posouzení věci a postupu krajského soudu. Jelikož rámec
soudního přezkumu byl předurčen již v řízení o žalobě, není v řízení o kasační stížnosti
přípustné uplatňovat nové důvody či skutečnosti nastalé až po vydání napadeného
rozhodnutí (viz §104 odst. 4 s. ř. s. a §109 odst. 5 s. ř. s.). Rozsudek krajského soudu
je přezkoumáván v intencích žalobních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s. Důvody, které lze v kasační stížnosti s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat
právě k napadenému rozhodnutí krajského soudu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003 - 73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek […]
nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky
směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“
(viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 – 58). To je též jedním
z důvodů, proč Nejvyšší správní soud zpravidla neprovádí dokazování a rozhoduje bez jednání,
pouze na základě obsahu příslušných spisů (viz §109 odst. 2 s. ř. s.).
[14] S přihlédnutím ke shora popsaným zásadám, na nichž řízení o kasační stížnosti
(respektive správní soudnictví jako takové) stojí, proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá
než konstatovat, že argumenty uplatněnými stěžovatelem v doplnění kasační stížnosti se nemohl
zabývat.
[15] Doplnění kasační stížnosti obsahovalo jednak informaci, že stěžovatel trvá
na argumentech uplatněných v řízení o žalobě. Takové konstatování však nelze ve světle výše
uvedených závěrů plynoucích z konstantní judikatury považovat za řádnou kasační námitku
ve smyslu §103 s. ř. s. Jak totiž bylo vyloženo výše, kasační soud se nemůže zabývat námitkami,
které byly toliko převzaty ze žaloby, avšak nebyla u nich doplněna argumentace ve vztahu k jejich
posouzení ze strany krajského soudu.
[16] Dále stěžovatel v doplnění kasační stížnosti rozporoval pokutový blok ze dne
16. 12. 2018, a to z důvodu, že v souladu se zákonem o silničním provozu nebyl povinen za jízdy
užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů. Stěžovatel sice předmětný pokutový blok
rozporoval již v žalobě, nicméně tak činil z naprosto odlišných důvodů. Stejně jako u ostatních
žalobou napadených pokutových bloků stěžovatel v žalobě toliko rozporoval formální náležitosti
pokutového bloku (tvrdil, že nebyla přesně zjištěna osoba přestupce, doba a místo spáchání
přestupku, že z něj nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, není zjevné,
o jakou právní normu se jedná, právní kvalifikace je v něm uvedena pouze zkratkovitě, není
v něm přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně
či z nedbalosti, není zcela zřetelná výše sankce, není jednoznačně zaznamenáno místo vydání
pokutového bloku a není z něj zřetelný ani jeho podpis). Stěžovateli přitom nic nebránilo
v tom, aby argumentaci obsaženou v kasační stížnosti užil již v řízení před krajským soudem,
a aby ji také doložil [ke kasační stížnosti stěžovatel přiložil lékařské potvrzení o nemožnosti
připoutat se bezpečnostními pásy s platností jeden rok, které je datované dnem 10. 12. 2018
(tzn. 6 dní před vydáním předmětného pokutového bloku)]. Tato tvrzení stěžovatele tedy
představují nové důvody, jejichž uplatnění v řízení o kasační stížnosti není přípustné a k nimž
Nejvyšší správní soud proto nemůže přihlížet (viz §104 odst. 4 s. ř. s. a §109 odst. 5 s. ř. s.).
[17] Nad rámec shora řečeného Nejvyšší správní soud dodává, že při hodnocení náležitostí
kasační stížnosti a jejího doplnění nemohl odhlédnout ani od skutečnosti, že stěžovatel je v nyní
vedeném řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, tedy právním
profesionálem, který by již z titulu své funkce měl být plně schopen dostát požadavkům, které
§106 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §37 téhož zákona, stanoví ve vztahu k náležitostem kasační
stížnosti. Uvedené platí tím spíše, byl-li stěžovatel poučen, jaké nedostatky Nejvyšší správní soud
ve vztahu k jeho kasační stížnosti shledal a jakým způsobem mají být tyto nedostatky odstraněny.
[18] Nejvyššímu správnímu soudu tak v souhrnu všech shora uvedených skutečností nezbývá
než konstatovat, že jelikož nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení tohoto
soudu odstraněny, a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
kasační stížnost v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
[19] Vzhledem ke skutečnosti, že kasační stížnost byla odmítnuta, nerozhodoval již Nejvyšší
správní soud o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
[20] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[21] O vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli bylo rozhodnuto v souladu
s §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého „[b]yl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek “.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. září 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu