ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.299.2020:11
sp. zn. 3 As 299/2020 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2020,
č. j. 25 A 167/2020 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 9. 9. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
směřující proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla pro nedostatek
pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 A 94/2020 – 6.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) „žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem
v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno
rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání
stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat,
a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě,
aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez
dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl
mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu
z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět jako
na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a je nutno ji hodnotit jako
nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[7] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti namítl podjatost
předsedy senátu krajského soudu Mgr. Jiřího Gottwalda. Uplatněnou námitku podjatosti soudce
krajského soudu posoudil Nejvyšší správní soud jako opožděnou. Jednou z podmínek
pro rozhodnutí soudu o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování určité věci podle
§8 odst. 5 s. ř. s. je skutečnost, že je řízení o této věci stále vedeno a že o věci samé nebylo ještě
rozhodnuto. I pokud by stěžovatel zamýšlel předmětným tvrzením uplatnit námitku zmatečnosti
řízení před krajským soudem, nemohla by být úspěšná. Podjatost soudce totiž nelze namítat
z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci projednávané soudem, což je stěžovateli známo
i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18, ze dne 19. 6. 2014, č. j. Nao 239/2014 - 28, nebo ze dne 21. 10. 2014,
č. j. 8 As 136/2014 - 67).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu