ECLI:CZ:NSS:2020:4.AFS.201.2020:23
sp. zn. 4 Afs 201/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Daniela Vaverková,
IČ 06696732, se sídlem Štachlovice 67, Vidnava, zast. Mgr. Michalem Korandou, advokátem,
se sídlem Jeseniova 51, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2019,
č. j. 32172/19/5200-10422-711621, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2020, č. j. 65 Af 30/2019 - 41,
takto:
I. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
se zamí t á .
II. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se v rac í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který
jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla u Nejvyššího správního soudu blanketní kasační
stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2020,
č. j. 65 Af 30/2019 - 41, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného 2. 8. 2019,
č. j. 32172/19/5200-10422-711621, vydaného ve věci vyměření daně z příjmů fyzických osob.
Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 25. 6. 2020, č. j. 4 Afs 201/2020 - 8, vyzval
k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost v částce 5.000 Kč ve lhůtě patnácti dnů od jeho
doručení a k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení. Zároveň
stěžovatelku poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví podle
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatelku
také poučil, že řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla
vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují,
a doloží, že bez své viny nemohla poplatek dosud zaplatit.
[2] Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky dne 30. 6. 2020, stanovená patnáctidenní
lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tak měla uběhnout ve středu 15. 7. 2020.
Téměř na samém konci této lhůty, a to v 22:58:07 hodin dne 15. 7. 2020, byla do datové schránky
Nejvyššího správního soudu dodána žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku o jeden týden, která nebyla ničím odůvodněna. Následujícího dne stěžovatelka
soudní poplatek ve výši 5.000 Kč uhradila na účet Nejvyššího správního soudu. Dne 29. 7. 2020
pak ve stanovené měsíční lhůtě doplnila kasační stížnost.
[3] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti
spojen vznik poplatkové povinnosti (poplatek činí za každého stěžovatele 5.000 Kč). Podle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu
na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47
písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[4] Podle §40 odst. 5 s. ř. s. může předseda senátu z vážných omluvitelných důvodů na žádost
lhůtu určenou soudem k provedení úkonu prodloužit, nestanoví-li zákon jinak.
[5] Stěžovatelka však v posuzované věci svoji žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ani později nijak neodůvodnila, a proto neprokázala a dokonce
ani netvrdila existenci vážného a omluvitelného důvodu, který jí měl zabránit splnit poplatkovou
povinnost ve stanovené patnáctidenní lhůtě od doručení výzvy soudu. Za této situace podmínky
uvedené v §40 odst. 5 s. ř. s. pro prodloužení lhůty určené soudem k provedení příslušného
úkonu nebyly splněny. Proto Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty
k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost zamítl.
[6] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda po zamítnutí této žádosti ještě zbyl nějaký
časový prostor pro splnění poplatkové povinnosti či zda je možné v tomto směru přihlédnout
k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty stanovené v usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 4 Afs 201/2020 - 8, k němuž došlo dne 16. 7. 2020 bez výzvy
soudu. V této souvislosti však musel Nejvyšší správní soud vycházet z toho, že podle §40 odst. 5
s. ř. s. po dobu od podání žádosti o prodloužení lhůty určené soudem k provedení úkonu
do právní moci rozhodnutí o ní nedochází k stavění lhůty pro provedení úkonu, jako je tomu
například podle §35 odst. 10 předposlední věty s. ř. s. u lhůty stanovené pro podání návrhu
na zahájení řízení při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení
zástupce. Dále je třeba zdůraznit, že stěžovatelka je zastoupena právním profesionálem, který
mohl zaplatit soudní poplatek již při podání kasační stížnosti, následně kdykoliv během
patnáctidenní lhůty od doručení výzvy soudu, a pokud toho nebyl na samém jejím konci schopen
z objektivních důvodů, postačilo, kdyby jejich existenci alespoň tvrdil a následně prokázal. Pokud
to však neučinil, soud proto musel žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku
zamítnout a současně již na konci dne 15. 7. 2020 marně uplynula patnáctidenní lhůta pro splnění
poplatkové povinnosti, pak k úhradě poplatku dne 16. 7. 2020 již nelze přihlížet, jak ostatně
výslovně stanoví §9 odst. 1 poslední věta zákona o soudních poplatcích.
[7] V tomto postupu nelze spatřovat odepření přístupu k soudu stěžovatelce, nýbrž důsledek
procesní pasivity jejího zástupce, kterou nelze překlenout nad rámec zákonné úpravy, protože
by to znamenalo porušení zásady rovnosti účastníků soudního řízení zakotvené v §36 odst. 1
větě první s. ř. s. Navíc zástupce stěžovatelky postupoval evidentně účelově, neboť naprosto
neodůvodněnou žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
podal na samém sklonku soudem stanovené lhůty ve snaze odvrátit následky včasného nesplnění
poplatkové povinnosti, čemuž následně mělo být zabráněno i úhradou poplatku den po uplynutí
lhůty. Přiznání právních účinků této aktivity by tedy bylo v naprostém rozporu s ustanovením §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jehož smyslem je stanovení časově ohraničené a v zásadě
nepřekročitelné lhůty pro dodatečné splnění poplatkové povinnosti.
[8] Lze tedy shrnout, že stěžovatelka byla řádně vyzvána k zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost a poučena o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory
této výzvě a náležitému poučení však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila. Proto
Nejvyšší správní soud podle §47 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. a §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.
[9] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Skutečnost, že k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost po uplynutí soudem
stanovené lhůty již nebylo možné z uvedených důvodů přihlédnout, ve svém důsledku zároveň
způsobuje, že uplynutí této lhůty má za následek zánik poplatkové povinnosti účastníka řízení.
Jinými slovy, nebyla-li stěžovatelka oprávněna zaplatit soudní poplatek po uplynutí lhůty
stanovené soudem ve výzvě k jeho úhradě, nelze dovozovat, že k tomu měla být stále povinna.
V tomto smyslu je třeba vykládat i znění §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, tj. že dopadá
na jiné případy zastavení řízení než na zastavení pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě
stanovené soudem podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud proto
dospěl k závěru, že stěžovatelka dne 16 7. 2020 splnila již neexistující poplatkovou povinnost
a uhradila soudní poplatek, k němuž nebyla povinna. Proto nebylo možné uvažovat o vrácení
soudního poplatku sníženého podle §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.
[11] Nejvyšší správní soud tak podle §10 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích
rozhodl o vrácení celého soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč stěžovatelce,
která již k jeho zaplacení nebyla povinna. Podle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích
bude soudní poplatek stěžovatelce vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. prosince 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu