ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.263.2020:26
sp. zn. 4 As 263/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) Ing. David Jánošík,
insolvenční správce společnosti SLOT Group, a.s., se sídlem Gočárova třída 1105/36,
Hradec Králové, b) SLOT Group, a.s., se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary,
zast. Ing. Davidem Jánošíkem, insolvenčním správcem, se sídlem Gočárova třída 1105/36,
Hradec Králové, c) CEC Praha a.s., se sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha 5, proti
žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem náměstí Svatopluka Čecha 547/8,
Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 16. 3. 2020,
sp. zn. 44710-21/2020-570000-61, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 37/2020 - 40,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ředitel žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím (dále již jen „rozhodnutí
žalovaného“) rozhodl o zamítnutí námitek žalobců a) a b) proti Opatření o zadržení věci
vydanému rovněž žalovaným dne 11. 2. 2020, sp. zn. 44710-8/2020-570000-61 (dále
jen „opatření“), dle §121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon
o hazardních hrách“). Na základě opatření žalovaný zadržel v provozovně žalobce b) s názvem
Herna DRINK na adrese Porubská 1013/21, Ostrava-Poruba technická herní zařízení a finanční
hotovost, které sloužily či souvisely s provozováním hazardní hry.
[2] Žalobci a), b) a c) (dále také jen „žalobci“) se proti napadenému rozhodnutí bránili
společnou žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Ten rozsudkem
ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 37/2020 - 40 (dále též „napadený rozsudek“), žalobě vyhověl
a zrušil napadené rozhodnutí i opatření a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud vyšel při posouzení věci z toho, že na základě kontroly provedené
žalovaným v provozovně žalobce b) tento žalobce předložil mimo jiné rozhodnutí Ministerstva
financí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 25. 9. 2015, č. j. MF-38884/2015/34-4 (dále
také jen „rozhodnutí o změně“). Tímto rozhodnutím ministerstvo rozhodlo o tom, že namísto
dosavadního provozovatele MASOX a. s. se žalobce b) stává provozovatelem sázkových her,
k jejichž provozování udělilo ministerstvo společnosti MASOX a. s. povolení (mezi dalšími
ve vztahu k centrálnímu loternímu systému s označením „IVT SYNOT“ rozhodnutím ze dne
6. 9. 2013, č. j. MF-84415/A/2013/34, s označením „APOLLO GAMES VLT“ rozhodnutím
ze dne 1. 10. 2013, č. j. MF-96553/A/2013/34, s označením „MULTI LOTTO“ rozhodnutím
ze dne 22. 10. 2013, č. j. MF-105176/A/2013/34 a s označením „KAJOT VLT“ rozhodnutím
ze dne 4. 11. 2013, č. j. MF-107736/A/2013/34).
[4] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve shledal aktivní legitimaci všech žalobců.
Následně nepřisvědčil žalovanému, že k zadržení věcí (technických herních zařízení a finančních
prostředků) mohlo z jeho strany dojít výlučně na základě zjištění, že ve spisech ministerstva
se nachází rozhodnutí o změně v jiném než žalobci předloženém znění a že to znění rozhodnutí
o změně, jímž disponuje žalobce b), není evidováno ani v systému SDSL, ačkoliv právě
to vyvolalo u žalovaného důvodné podezření, že technická herní zařízení jsou žalobcem
b) provozována v rozporu se zákonem o hazardních hrách. Krajský soud vyslovil, že se žalovaný
blíže nezabýval existencí dvou verzí týchž rozhodnutí o změně a důvody takové skutečnosti
v napadeném rozhodnutí nikterak nevysvětlil. Zadržením věcí tak podle krajského soudu zasáhl
do vlastnických práv žalobce b). Za zjednodušený považoval krajský soud závěr, že s ohledem
na existenci obsahově rozdílných rozhodnutí o změně žalobce b) pravděpodobně nedisponuje
oprávněním k provozování shora uvedených hazardních her, neobjasnil-li žalovaný v napadeném
rozhodnutí, jak k situaci s obsahově rozdílnými rozhodnutími o změně vůbec mohlo dojít.
Za nepodstatné, ale i opožděně uplatněné, považoval krajský soud i „dovysvětlení“ zvoleného
postupu spočívajícího v zadržení věcí v důsledku pokynu nadřízeného správního orgánu.
Žalovaný se podle krajského soudu nesnažil zjistit příčinu odlišností rozhodnutí o změně,
jimiž disponoval sám a jimiž disponoval žalobce b). Z uvedeného důvodu považoval krajský soud
rozhodnutí žalovaného včetně opatření za nezákonná.
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojil proti napadenému rozsudku včas podanou kasační
stížností. Její součástí učinil i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Stěžovatel tvrdí, že pro posouzení důvodnosti podezření, že v souvislosti s užíváním
technických herních zařízení dochází k porušování zákona o hazardních hrách, jelikož žalobce
b) nedisponuje příslušnými povoleními, je rozhodující aspekt porušování zákona, nikoliv
možnost užití zadržených věcí v budoucnu či jejich zpeněžení v rámci majetkové podstaty.
Podle stěžovatele je existence veřejného zájmu vyjádřena již samotným zákonodárcem a odvíjí
se od vysoké typové nebezpečnosti přestupků vymezených v zákoně o hazardních hrách
a od významu zákonem chráněných zájmů. V případě vrácení zadržených věcí by došlo
k vážnému ohrožení zákonem chráněných zájmů, neboť opětovné zadržení těchto věcí
po ukončení soudního přezkumu by již zřejmě nebylo možné uskutečnit. Vrácení těchto věcí
by tak mělo za následek nevratnou újmu na straně stěžovatele spočívající v ohrožení důležitého
veřejného zájmu spočívajícího v tom, aby nebyly užívány věci, u nichž panuje důvodné
podezření, že v souvislosti s jejich užíváním docházelo k porušování zákona o hazardních hrách.
Tato újma je nepoměrně větší, než újma hrozící jiným osobám, neboť „za daný přestupek lze uložit
pokutu až do výše 50.000.000 Kč (…).“
[7] Žalobci a) a b) se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřili.
[8] Žalobce c) vyslovil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedl,
že institut odkladného účinku je zcela mimořádný a jeho výjimečnost je o to vyšší, podává-li
návrh správní orgán. Poukázal na skutečnost, že důkazní břemeno a břemeno tvrzení ohledně
naplnění předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nese stěžovatel. Tvrzení
stěžovatele o ochraně veřejného zájmu a potencionálním zmaření úkonu nemůže vést k přiznání
odkladného účinku, jelikož tímto by mohl argumentovat každý správní orgán. Činnost všech
správních orgánů směřuje k uspokojení veřejného zájmu. Žalobce c) je novým vlastníkem
zadržených věcí a k jejich užití musí opět získat povolení správního orgánu, hrozba pro veřejný
zájem chráněný zákonem o hazardních hrách tak neexistuje. Ohledně závažnosti daného
přestupku žalobce c) uvedl, že doposud nebylo započato žádné správní řízení s žalobcem c),
čímž dochází k zadržování věcí, aniž by probíhalo relevantní řízení pro vyjasnění právní pozice
žalobců. Stěžovatel neprokázal skutečnost o nemožnosti realizace opětovného zadržení věcí,
zároveň má dostatek prostředků pro vydání nových opatření k zadržení předmětných věcí
pro případ, že skutečně dojde k porušování zákona ze strany žalobců. Jedná se o legální přístroje
s platnými povoleními a veřejný zájem v tomto případě ohrožen nebyl. Argument stěžovatele,
že by zadržené věci mohly být použity k jinému účelu nebo zpeněženy v rámci majetkové
podstaty, je důvodem, jenž zvyšuje újmu žalobců a třetích osob. Stěžovatel zasáhl do ústavně
zaručeného práva vlastníka předmětných věcí, tedy žalobce c) a vzniklá újma narůstá žalobci
c) každým dnem. Uvedená újma je nepoměrně větší, než újma dovozovaná stěžovatelem.
Přiznání odkladného účinku by odepřelo právo žalobců na poskytnutí účinné ochrany
proti nezákonnému postupu stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
nejsou splněny.
[10] Podle §107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[11] Z citovaného ustanovení je zjevné, že odkladný účinek lze na základě návrhu stěžovatele
přiznat, jsou-li splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58). Uvedené předpoklady musí být naplněny
kumulativně. Tak tomu v posuzované věci není, jak kasační soud dále vyloží.
[12] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je totiž třeba hodnotit též ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, podle nějž „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy
bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům,
které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy
vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi či např. udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
Již z výše uvedeného je zřejmé, že o takový mimořádný případ se v souzené věci nejedná.
[13] Nejvyšší správní soud dále stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat
s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního
působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[15] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku proti pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy,
jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních
vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány
neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní
akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní
moc rozhodnutí krajských soudů. Jak již uvedeno výše, přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší
újmě.
[16] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedená obecná východiska nemůže přisvědčit
nynější stěžovatelově argumentaci, podle níž v případě vrácení věcí (technických herních zařízení
a finančních prostředků) na základě napadeného rozsudku ještě před tím, než o kasační stížnosti
rozhodne kasační soud, dojde k „vážnému ohrožení zákonem chráněných zájmů, neboť lze očekávat,
že jejich opětovné zadržení po ukončení soudního přezkumu již nebude možné realizovat“. Tato prostá
skutečnost u stěžovatele nepoměrně větší újmu, než by vznikla jiným osobám přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti, bez dalšího nezakládá. Uvedená úvaha o nemožnosti
opětovného zadržení věcí je ryze spekulativní a hypotetická. Je t řeba přisvědčit žalobci c),
že budou-li splněny zákonné předpoklady k zadržení věcí vyplývající z §121 zákona o hazardních
hrách, stěžovatel stále disponuje zákonnými prostředky, na základě nichž může k opětovnému
zadržení věcí přistoupit. Ostatně stěžovatel vůbec netvrdí, z čeho obavu o budoucí nemožnosti
opětovného zadržení věcí dovozuje. V tomto ohledu tudíž neunáší břemeno tvrzení, které
jej však nepochybně ohledně návrhu na přiznání odkladného účinku tíží. Již pro uvedené
nenachází kasační soud opodstatněnost uplatněného návrhu.
[17] Za zcela mimoběžné, tudíž nemající žádný vliv na úvahy o splnění předpokladů
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, je třeba považovat stěžovatelovo tvrzení,
že ohrožení důležitého veřejného zájmu, který je zde chráněn, a tudíž nevratná újma na straně
stěžovatele, vyplývá z toho, že za přestupek vymezený v zákoně o hazardních hrách v §123 odst.
1 písm. b), za nějž lze podle §123 odst. 7 písm. a) uložit pokutu až do výše 50.000.000 Kč.
V posuzovaném případě je totiž předmětem řízení nikoliv přestupek, jehož se některý z žalobců
měl dopustit, nýbrž zadržení věcí (technických herních zařízení a finančních prostředků).
Není tak zřejmé, jak zadržení věcí souvisí s výší případné pokuty v jiném správním řízení.
Nejvyšší správní soud přitom nepřehlédl, že žalobce c) ve vyjádření k návrhu na přiznání
odkladného účinku poukázal na skutečnost, že žádné navazující (meritorní) řízení
s ním stěžovatel nevede a opak stěžovatel ani netvrdí.
[18] Nejvyšší správní soud nadto poukazuje na závěry vyslovené stěžovatelem v napadeném
rozhodnutí, podle nichž „opatření o zadržení věci je institut dočasný, zadržení věci trvá do doby,
než bude pravomocně rozhodnuto o propadnutí či zabrání věci, nebo do doby, než se prokáže, že daná věc
nesouvisela s porušením zákona o hazardních hrách. Přijetí opatření o zadržení věci je jen dočasnou úpravou
poměrů, není sankcí ani meritorním opatřením. Posouzení, zda skutečně došlo k porušení zákona o hazardních
hrách a kdo se tohoto porušení právních předpisů dopustil, bude předmětem navazujícího správního řízení.“
[19] Má-li být zadržení věcí opatřením dočasným a nadto nikoliv sankčním,
pak to je především stěžovatel, který má, nehledě na vedení nynějšího řízení, postupovat tak,
aby zahájil související řízení týkající se posouzení, zda ze strany některého ze žalobců skutečně
došlo k porušení zákona o hazardních hrách a v takovém řízení meritorně rozhodl, namísto
požadavku na další faktické „prodloužení“ opatření, jímž se však razantně a dlouhodobě zasahuje
do vlastnických práv žalobců. Vlastní pasivitu stěžovatele ohledně vedení uvedeného správního
řízení ve věci posouzení porušení zákona o hazardních hrách nelze nahrazovat užitím jiného
„dočasného“ institutu, kterým zde má být právě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nynějším návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se s ohledem na výše
uvedené v zásadě stěžovatel snaží onu „dočasnost“ přijatého opatření v podobě zadržení věcí
popřít.
[20] Přisvědčení argumentaci stěžovatele by navíc v podstatě znamenalo, že odkladný účinek
musí být správnímu orgánu, je-li stěžovatelem, přiznán vždy, hrozí-li, že předmětnou věc
nebude možné znovu zadržet, což neodpovídá smyslu a účelu stávající právní úpravy odkladného
účinku a podmínek, za nichž lze k jeho užití přistoupit, jak je shora Nejvyšší správní soud
vymezil.
[21] Odůvodňuje-li konečně stěžovatel svůj návrh nesprávným právním posouzení věci
krajským soudem, nelze než uzavřít, že se stěžovatel svojí argumentací fakticky snaží docílit
odvrácení účinku pravomocného rozsudku krajského soudu z důvodu jeho tvrzené nesprávnosti.
Takový účinek však přiznání odkladného účinku mít nemůže, neboť by šlo o extenzivní
užití institutu odkladného účinku, které by vyžadovalo faktické předběžné posouzení
pravděpodobného úspěchu kasačních námitek (viz usnesení NSS ze dne 3. 12. 2012,
č. j. 5 As 144/2012 - 27). Jak již výše uvedeno, hrozící újma tvrzená stěžovatelem je ryze
hypotetická a vychází pouze z úvahy, že napadený rozsudek je nesprávný a že za případný
přestupek zákon o hazardních hrách stanoví vysokou pokutu. V daném případě to však
jsou žalobci, jimž by přiznáním odkladného účinku vznikla újma (zásah do jejich vlastnického
práva, spočívající v nemožnosti po celou dobu soudního přezkumu nakládat se svým majetkem),
kterou kasační soud považuje za nepoměrně větší, než vznikne stěžovateli nepřiznáním
odkladného účinku.
[22] Z právě uvedeného je zřejmé, že předpoklady pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou naplněny, proto jej Nejvyšší správní soud nepřiznal. Tím však nikterak
nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu