ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.78.2020:17
sp. zn. 4 As 78/2020 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. F. Z., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o žalobě na přiznání
náhrady nemajetkové újmy, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 9 A 12/2020 - 4,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastav uje.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví označeným usnesením odmítl
podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobcovu žalobu, neboť ve smyslu §4 odst. 1 a 2 s. ř. s. nesměřovala
k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce. Žalobce se jí totiž domáhal vůči žalovanému
přiznání náhrady nemajetkové újmy, tedy nároku na plnění, které vyplývá z poměrů soukromého
(civilního) práva.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní napadá toto usnesení městského soudu kasační
stížností.
[3] Jelikož stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek, vyzval
jej Nejvyšší správní soud výrokem I. usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 4 As 78/2020 - 8, k jeho
úhradě ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a poučil jej o následcích nesplnění
této výzvy. Uvedené usnesení stěžovatel osobně převzal dne 29. 5. 2020 (viz doručenka čl. 9 spisu
Nejvyššího správního soudu). Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě
soudního poplatku tedy počala stěžovateli plynout dne 30. 5. 2020 (sobota). Jelikož poslední
den lhůty připadl na sobotu 13. 6. 2020, posunul se konec lhůty podle §40 odst. 3 s. ř. s.
na nejbližší následující pracovní den, a lhůta tedy stěžovateli uplynula dne 15. 6. 2020 (pondělí).
Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil.
[4] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[5] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[6] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu
své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., přestože
k tomu byl výrokem II. usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 4 As 78/2020 - 8, vyzván, Nejvyšší
správní soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s.,
neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost
před jinými procesními postupy.
[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu