ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.164.2020:25
sp. zn. 4 Azs 164/2020 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: R. T., zast. Mgr. et Mgr.
Václavem Klepšem, advokátem, se sídlem Baranova 1026/33, Praha, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 27. 1. 2020, č. j. CPR-18175-2/ČJ-2019-930310-V234, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci v Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 15. 4. 2020, č. j. 50 A 2/2020 - 62,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
Policie ČR Krajského ředitelství hl. m. Prahy ze dne 23. 3. 2019, č. j. KRPA-346621-31/ČJ-2018-
000022, kterým uložila žalobkyni správní vyhoštění s dobou, po kterou jí nelze umožnit vstup na
území členských států Evropské unie, v délce 1 roku.
[2] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadeným rozsudkem
rozhodnutí žalované zrušil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení částku 13.443 Kč k rukám jejího zástupce.
[3] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnila veřejným zájmem, který
spočívá v potřebě předcházet případné existenci vedle sebe stojících a přitom v principu
opačných rozhodnutí, která s sebou nutně nesou negativní dopad na právní jistotu účastníků
řízení. Tento nežádoucí stav je schopen vyvolat v dané věci riziko ohrožení principu
právní jistoty a současně představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku cizinci či jiným osobám může vzniknout. Stěžovatelka dále uvedla, že pokud by nyní
bylo ve věci rozhodováno s tím, že do rozhodnutí by byl promítnut názor krajského soudu,
dostává se stěžovatelka do situace, kdy by byla nucena rozhodovat dle závazného názoru, který
považuje za nesprávný. Stěžovatelka upozornila na usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, č. 1255/2007 Sb. NSS., ve kterém zdejší soud
poukázal na možné negativní aspekty, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku
krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí na základě kasační stížnosti podané
žalovaným. Pokud by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, věc by se dostala do stadia
nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem kasačního soudu,
by mohl o zákonnosti správního rozhodnutí rozhodnout opačně, načež by původní správní
rozhodnutí „obživlo“.
[4] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v již zmíněném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[7] Nejvyšší správní soud dále stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat
s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního
působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku proti pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy,
jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních
vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány
neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní
akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní
moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] Argumentaci stěžovatelky, že v případě zrušení rozsudku krajského soudu hrozí situace,
že budou vedle sebe existovat dvě opačná správní rozhodnutí, čímž dojde k porušení principu
právní jistoty účastníků řízení, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil, neboť tato skutečnost
nezakládá u stěžovatelky nepoměrně větší újmu. Stěžovatelka se nadto nemůže dovolávat
odkladného účinku s poukazem na postavení a práva jiných subjektů. Případné zrušení kasační
stížností napadeného rozsudku představuje pro stěžovatelku pouze jednorázovou administrativní
zátěž, se kterou by se musela vypořádat.
[11] Přisvědčení uvedené argumentaci stěžovatelky by navíc v podstatě znamenalo,
že odkladný účinek musí být žalovanému správnímu orgánu přiznán vždy, kdy mu hrozí vyšší
administrativní zátěž, což neodpovídá smyslu a účelu stávající právní úpravy odkladného účinku.
[12] K poukazu stěžovatelky na skutečnost nesprávného právního posouzení ze strany
krajského soudu Nejvyšší správní soud konstatuje, že se stěžovatelka svojí argumentací
fakticky snaží docílit odvrácení účinku pravomocného rozsudku krajského soudu z důvodu jeho
tvrzené nesprávnosti. Takový účinek však přiznání odkladného účinku mít nemůže,
neboť by šlo o extenzivní užití institutu odkladného účinku, které by vyžadovalo faktické
předběžné posouzení pravděpodobného úspěchu kasačních námitek (viz usnesení NSS
ze dne 3. 12. 2012, č. j. 5 As 144/2012 - 27). Hrozící újma namítaná stěžovatelkou
je pouze hypotetická a vychází pouze z úvahy, že rozhodnutí krajského soudu je nesprávné.
Naopak žalobkyni by v případě přiznání odkladného účinku zcela reálně hrozila závažná újma
spočívající ve výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[14] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu