ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.415.2019:24
sp. zn. 4 Azs 415/2019 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: O. N., zast. Mgr. Zuzanou
Kratěnovou, advokátkou, se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 9. 2018, č. j. OAM-726/ZA-ZA11-P15-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, č. j. 4 Az 62/2018 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu
jako zjevně nedůvodnou dle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Shledal, že žalobce uvedl
při pohovoru v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze ekonomické důvody
pro její podání.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku městského soudu kasační
stížnost. Namítal, že žalovaný v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany porušil zásadu
materiální pravdy, nezjistil přesně a úplně skutkový stav a neprovedl řádně všechna potřebná
šetření. Žalovaný se nezabýval ani všemi tvrzeními stěžovatele. Spokojil se pouze
s konstatováním, že stěžovatel podal žádost výlučně z ekonomických důvodů a neuvedl žádné
skutečnosti svědčící tomu, že by byl vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů,
ani že by mu v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma. Proto žalovaný zamítl žádost
jako zjevně nedůvodnou. S tímto závěrem ovšem stěžovatel nesouhlasí, neboť uvedl, relevantní
důvody pro udělení mezinárodní ochrany spočívající v tom, že by v případě návratu do země
původu neměl prostředky na živobytí a že „nemá kde bydlet a obecně je situace v Uzbekistánu složitá“.
Žalovaný vůbec neposoudil, zda v případě stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení azylu
podle §13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle §14b zákona o azylu. Stěžovatel dále namítl,
že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí, neboť mu nebylo doručeno
vyrozumění o této možnosti.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační argumentace je zcela obecná. Závěr,
že stěžovatel uvedl v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu pouze ekonomické důvody,
je podložen dostatečnými zjištěními a v souladu s obsahem spisu. Pokud stěžovatel namítá
neposouzení důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle §13, 14 či 14b zákona o azylu,
je tento postup v souladu s §16 odst. 3 téhož zákona.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních
zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[8] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se v kasační stížností napadeném
rozsudku řádně zabýval všemi žalobními body, jedná se o rozhodnutí srozumitelné, opřené
o dostatečné odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
[10] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že bezúspěšnost zcela obecné námitky
týkající se nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování
skutkového stavu bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu,
byla vyslovena v množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést rozsudek ze dne
18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61.
[11] V případě námitky týkající se nesprávné aplikace §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu,
lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2003, č. j. 7 Azs 32/2003 - 60. V tomto rozsudku
kasační soud aproboval zamítnutí žádosti §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu v případě žadatele,
který „opakovaně uvedl, že měl ekonomické problémy, proto chtěl do ČR, aby si zde našel práci. Dále výslovně
zdůraznil, že udělení pokuty za nenastoupení vojenské služby nepovažuje na rozdíl od špatné ekonomické situace
v zemi původu a nemožnosti získat zaměstnání za důvod žádosti o azyl. Ze shora uvedeného je patrné,
že hlavním a prakticky jediným relevantním důvodem, pro který stěžovatel žádal o azyl, jsou ekonomické důvody.
Tento nikdy neuvedl, že by v zemi svého původu byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, jak stanoví zákon o azylu v ust. §12, pokud
jde o důvody udělení azylu. Stěžovatelův odkaz na zavádějící a účelově kladené otázky v průběhu pohovoru
před správním orgánem proto soud shledává jako nedůvodné a účelové.“ Tyto závěry lze bezezbytku
aplikovat také na nyní posuzovaný případ. Stěžovatel totiž v řízení před žalovaným uvedl pouze
to, že podal žádost o mezinárodní ochranu proto, že byla zamítnuta jeho žádost o udělení
pracovního víza. V zemi původu neměl možnost vydělávat peníze, které potřeboval pro podporu
nemocných rodičů a pro založení vlastní rodiny. Platy v Uzbekistánu jsou nízké.
[12] Co se týče námitky, že stěžovateli žalovaný neumožnil seznámit se s podklady
pro rozhodnutí, z obsahu správního spisu lze konstatovat, že žalovaný před vydáním svého
rozhodnutí zaslal stěžovateli výzvu k seznámení se s podklady pro rozhodnutí na adresu
uvedenou stěžovatelem, stěžovatel si však zásilku na poště nevyzvedl.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a dle §104a s. ř. s. ji odmítl
pro nepřijatelnost.
[14] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu