ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.250.2020:25
sp. zn. 5 Azs 250/2020 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. R., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2020, č. j. 19 Az 18/2020 – 35, o návrhu žalobce na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadl shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2020 č. j. OAM-23/LE-BA02-P15-2020. Tímto
rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany posouzena dle §10a odst. 1
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“), jako
nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle §25 písm. i) zákona o azylu
zastaveno.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] V návrhu stěžovatel připomíná, že pokud by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný
účinek, byla by provedena realizace správního vyhoštění stěžovatele ; tím by pozbyl právo setrvat
na území České republiky a hájit svá práva v současném řízení před Nejvyšším správním soudem.
Stěžovatel dále uvádí hrozící reálné nebezpečí při návratu do země původu, a to zavraždění.
Přiznání odkladného účinku by se nedotklo práv třetích osob a nebylo by v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. K tomu stěžovatel odkazuje na usnesení NSS ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 2 Azs 131/2016 - 24; zdůrazňuje, že v obdobných případech Nejvyšší správní soud
rozhodl o tom, že se přiznává odkladný účinek (např. usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 5 Azs 4/2017 - 23, ze dne 1. 2. 2017), přičemž v případě stěžovatele krajský soud žalobě
přiznal odkladný účinek, tudíž postačí přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, aby tak byl
prodloužen stěžovatelův status žadatele o mezinárodní ochranu.
[4] K návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaný uvedl,
že se v daném případě jedná již o třetí žádost, ve které stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti;
žalovaný proto s přiznáním odkladného účinku této kasační stížnosti nesouhlasí. Žalovaný dále
konstatuje, že napadené rozhodnutí nemůže přivodit nenahraditelnou újmu stěžovateli, neboť
toto rozhodnutí ve svém důsledku přímo nevede k ukončení pobytu a k nemožnosti stěžovatele
vyčkat posouzení kasační stížnosti. Proto není ani omezeno právo stěžovatele na spravedlivý
proces, neboť stěžovatel je zastoupen advokátem a může mu předávat pokyny k zastupování
i na dálku. Žalovaný připomíná, že předmětem soudního přezkumu je pouze rozhodnutí
o zastavení řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky,
nikoli rozhodnutí o správním vyhoštění ; institut mezinárodní ochrany je pak zcela výjimečným
institutem a nelze jím nahrazovat jiné formy pobytu.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut
odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný
účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[8] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a podložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu tedy
musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[9] Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že nucené vycestování by pro něj znamenalo újmu,
spočívající ve znemožnění efektivní účasti na probíhajícím soudním řízení a hrozící nebezpečí
v zemi původu. Stěžovatel svá tvrzení ovšem nepodložil konkrétními důkazy, ze kterých by byla
zřejmá jemu hrozící újma, ani jejich provedení soudu nenavrhl. Žádné takové skutečnosti
Nejvyššímu správnímu soudu nevyplynuly ani ex officio z povahy projednávané věci. Nejvyšší
správní soud nemůže odhlédnout ani od podoby návrhu obsahujícího toliko obecná a blíže
nekonkretizovaná tvrzení o možném zásahu do práva na spravedlivý proces a do fyzické integrity
cizince v zemi původu, aniž by byly vztaženy na konkrétní případ stěžovatele.
[10] Pokud jde o odkaz stěžovatele na možný zásah do jeho práva na spravedlivý proces,
postačí uvést, že k této otázce se vyjádřil rozšířený senát tohoto soudu v usnesení ze dne
16. 6. 2020 č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, tak, že „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní
účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana
spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu, že se stěžovatel ve své argumentaci omezil
pouze na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý proces, bude-li nucen
opustit území České republiky, aniž by poukázal na případné specifické okolnosti jeho věci,
plně se na danou věc uplatní shora uvedený názor rozšířeného senátu. Stěžovateli nic nebrání,
aby se spojil se svým advokátem prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících efektivní
komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude náležitě informován o všech
podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době rozvinutých informačních
technologií zcela běžný.
[11] Co se týká stěžovatelova tvrzení, že mu po návratu do Uzbekistánu hrozí zabití, hodnotí
jej Nejvyšší správní soud opětovně jako obecné, ničím nepodložené konstatování, které nevede
soud k závěru, že v tomto konkrétním případě se výjimečně neuplatní obecné pravidlo, že kasační
stížnost v tomto typu řízení nemá mít odkladný účinek. Na tom nic nemění ani skutečnost,
že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na výše
citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, v němž
zdejší soud vyslovil: „Zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí
soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze proto soudní cestou výklad takovéhoto
ustanovení „automatizovat“ a vytvořit speciální obecnou skupinu „privilegovaných“ případů, kde se bude odkladný
účinek přiznávat bez dalšího. ‘‘ Právě uvedené platí tím spíše, pokud zákonodárce v určitých typech
věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných typech věcí naopak nepřiznal. Nelze
soudním výkladem nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní
každý cizinec, kterému hrozí povinnost opustit území státu (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, bod 7). Předmětem podané kasační stížnosti
navíc není rozhodnutí o správním vyhoštění, ale rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatele neshledal naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[13] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu