ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.258.2020:8
sp. zn. 6 As 258/2020 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 16, Praha 1, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2020, č. j. 10.01-000148/20-002, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, č. j. 5 A 46/2020 -
34,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná rozhodla o žádosti žalobce
o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Městský soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního
poplatku. Toto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností.
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj
jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je
neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu odstraněn, soud usnesením návrh odmítne [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.].
[1] Stěžovatel podal kasační stížnost sám, aniž by byl zastoupen advokátem. Zároveň
je soudu z rozhodovací činnosti známo, že stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel kasační
stížností napadl usnesení městského soudu, který rozhodl ve věci samé (zastavil řízení),
proto stěžovatele v řízení před Nejvyšším správním soudem tíží poplatková povinnost a musí být
zastoupen advokátem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). O ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovatel nepožádal.
[2] Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti
povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém
dalším řízení o kasační stížnosti byl znovu a znovu poučen a vyzván k doložení plné moci
pro advokáta (viz např. usnesení ze dne 8. 11. 2018, č. j. 1 As 334/2018 - 6).
[3] Stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 1460 případech, většinou svými
podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Soud jej již mnohokrát poučil o podmínce povinného
zastoupení advokátem i o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů za splnění
podmínek §35 odst. 10 s. ř. s. (viz např. usnesení ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 - 6,
ze dne 16. 7. 2012, č. j. 8 As 79/2012 - 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 7).
Lze proto spolehlivě předpokládat, že stěžovatel je o této podmínce řízení i možnosti požádat
o ustanovení zástupce dostatečně informován. V nynějším řízení se proto jeví jako neefektivní
a formalistické stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
§105 odst. 2 s. ř. s. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo (viz např. věci vedené
pod sp. zn. 8 As 71/2012 či sp. zn. 8 As 79/2012), že výzvy k doložení zastoupení adresované
stěžovateli obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy
naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a Nejvyšším správním soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců.
[4] Obdobný procesní postup volí v případě opakujících se podání stěžovatele také Ústavní
soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti vyslovil,
že poučení o této povinnosti není potřebné stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním
řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech. Lze-li vycházet
ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé
stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání
na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní
(např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne 24. 2. 2015,
sp. zn. I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, nebo ze dne 25. 11. 2014,
sp. zn. II. ÚS 3561/14). Uvedené závěry lze obdobně vztáhnout také na poučování o povinnosti
být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl Nejvyšším správním soudem
poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být nepochybně vědom.
Pokud přesto podle těchto poučení nepostupuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční a nevážný,
ba až znevažující přístup k soudnímu procesu.
[5] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající
v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by stěžovatele vyzval
k doložení plné moci udělené advokátovi.
[6] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu