ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.316.2020:15
sp. zn. 6 As 316/2020 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova
427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, č. j.
7450/20/5100-41456-700636, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 9. 2020, č. j. 59 Af 24/2020 - 40,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á .
II. Kasační stížnost žalobce se zam í t á .
III. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen
„krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení a vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne 24. 2. 2020,
č. j. 7450/20/5100-41456-700636, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
prvostupňová rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 10. 9. 2019, č. j.
1269492/19/2607-00540-607648, č. j. 1269658/19/2607-00540-607648 a č. j. 1269766/19/2607-
00540-607648, o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobce. Žalobce
v řízení před krajským soudem požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce zamítl. Dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků (a tedy ani pro ustanovení zástupce),
neboť údaje poskytnuté žalobcem nebyly úplné a neposkytly ucelený přehled o jeho majetkové
situaci. Z údajů uvedených žalobcem v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech vyplynulo, že žalobce má majetek větší hodnoty, žalobce však neuvedl, o jaký
konkrétní majetek se jedná. Z jeho tvrzení dále vyplynulo, že s tímto majetkem nemůže volně
disponovat pro pokračující exekuce, avšak soudu nesdělil a nedoložil, v jakém rozsahu a pro jaké
dluhy je majetek výkonem rozhodnutí nebo exekucí postižen.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že krajský soud hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový i právní stav věci, k čemuž
se stěžovatel neměl možnost vyjádřit. Stěžovateli tak byla upřena ochrana jeho práv. Krajský soud
se nezabýval posouzením věci samé, přestože žaloba byla podána řádně, důvodně a včas. Žádost
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů byla dle stěžovatele
doložena rozhodnými údaji. Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl zrušení napadeného usnesení
a požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[4] Žalovaný práva vyjádřit se k podané kasační stížnosti nevyužil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve k otázce zaplacení soudního poplatku za podanou kasační
stížnost a splnění podmínky dle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), spočívající v povinném zastoupení stěžovatele advokátem, připomíná, že podáním
kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, s výjimkou procesního
rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). Vzhledem k tomu, že nyní napadené usnesení je právě takovým
procesním usnesením, jímž se řízení o žalobě před krajským soudem nekončí, stěžovateli
povinnost zaplatit soudní poplatek nevznikla, a Nejvyšší správní tudíž o žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti nerozhodoval.
[6] Pokud se jedná o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele
bez příslušného právnického vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, z uvedeného
usnesení rozšířeného senátu současně vyplývá, že ač je povinné zastoupení stěžovatele
bez příslušného právnického vzdělání advokátem jednou ze základních podmínek řízení o kasační
stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek
řízení nebo jeho řádného průběhu. Jak bylo uvedeno výše, takovým typem rozhodnutí je i nyní
napadené usnesení.
[7] Přesto se Nejvyšší správní soud zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, neboť ačkoli není zastoupení stěžovatele advokátem v tomto řízení
obligatorní, je jistě možné. Nejvyšší správní soud však v uvedené věci neshledal, že by zastoupení
stěžovatele bylo nezbytně třeba k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti. Projednávaná věc
spočívající v posouzení otázky neosvobození stěžovatele od soudních poplatků a neustanovení
zástupce v řízení před krajským soudem je jednoduché povahy, a byť je kasační stížnost
formulována stručně, je projednatelná a Nejvyšší správní soud o ní může bez dalšího (na základě
podkladů obsažených v předloženém soudním spisu) rozhodnout. Nejvyšší správní soud proto
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud poté přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že není důvodná.
[9] Z předloženého soudního spisu vyplynulo, že krajský soud usnesením ze dne 13. 7. 2020,
č. j. 59 Af 24/2020 - 22, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku v celkové výši
4 000 Kč (za podanou žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žaloby). Stěžovatel
následně podáním ze dne 11. 8. 2020 požádal krajský soud o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Usnesením ze dne 24. 8. 2020, č. j. 59 Af 24/2020 -
28, krajský soud vyzval stěžovatele k vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a k uvedení konkrétních důvodů, proč je třeba k ochraně jeho práv ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[10] Dne 11. 9. 2020 stěžovatel krajskému soudu zaslal přípis spolu s vyplněným formulářem,
v němž uvedl, že je zaměstnán, avšak žádné příjmy ze zaměstnání nemá, jelikož je v dočasné
pracovní neschopnosti. Nemocenské dávky mu dosud nebyly vyplaceny. Stěžovatel dále vyplnil,
že nemá žádný majetek větší hodnoty, který by mohl být zpeněžen a který by mohl být použit
k úhradě soudních poplatků, neboť veškerý tento majetek je nezákonně obstaven a je na něj
nařízena exekuce. Z těchto důvodů nemůže se svým majetkem volně disponovat, a proto jej
do prohlášení ani neuvedl. Žalobce také sdělil, že jeho manželka pobírá plný invalidní důchod,
nemá žádné jiné příjmy, naopak jsou s jejím zdravotním stavem spojeny vysoké náklady.
Stěžovatel v prohlášení blíže nespecifikoval ani své trvající závazky. Uvedl dluhy vůči
neurčenému věřiteli ve výši cca 10 mil. Kč a vůči Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj ve výši
82 054 Kč. Podle stěžovatele činí jeho náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně, náklady
na stravování 9 000 Kč měsíčně a další náklady včetně léků 3 000 Kč měsíčně. Stěžovatel
poukázal také na nepříznivý zdravotní stav jeho i osob jemu blízkých. K vyplněnému formuláři
doložil přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, rozhodnutí
o dočasné pracovní neschopnosti a potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti
nebo karantény.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že k tomu, aby mohl být účastník řízení
osvobozen od soudních poplatků, je podle §36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit,
že nemá dostatečné prostředky k jejich zaplacení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
vyslovil, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (např. již rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). V takovém případě soud, pokud o tom byl účastník
řízení řádně poučen ve smyslu §36 odst. 1 s. ř. s., účastníku řízení osvobození od soudních
poplatků nepřizná. Soud osvobození od soudních poplatků nepřizná ani tehdy, jsou-li údaje
sdělené účastníkem řízení nevěrohodné, popř. neúplné (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88).
[12] V nyní posuzované věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že údaje, které stěžovatel
uvedl v předloženém formuláři, jsou neúplné a zčásti nedostatečně prokázané, tedy nevěrohodné,
a tudíž krajskému soudu neposkytly dostatečný podklad pro „rozkrytí“ stěžovatelovy majetkové
a sociální situace.
[13] Předně stěžovatel prostřednictvím vyplněného formuláře ani k němu připojených listin
neprokázal, z jakých prostředků hradí vyčíslené měsíční výdaje. Ve formuláři také vůbec nevyplnil
majetek větší hodnoty (kterým, jak sám uvedl, disponuje), nespecifikoval jeho postižení výkonem
rozhodnutí nebo exekucemi, ani podrobně a prokazatelně nevyčíslil existující závazky.
Stěžovatelovo zdůvodnění, že k posouzení žádosti postačují soudu pouze jeho disponibilní
příjmy (jejichž výši však, jak bylo uvedeno, neuvedl ani neprokázal) nelze přijmout. Jak správně
uvedl krajský soud, je na soudu, aby posoudil a vyhodnotil, které z žadatelem poskytnutých
informací a předložených důkazů jsou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce relevantní a které nikoli. Sám stěžovatel není oprávněn z vlastní vůle
netvrdit a nedoložit některé formulářem požadované skutečnosti z důvodu, že je považuje
pro posouzení svých žádostí za nadbytečné (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 3. 2020, č. j. 4 As 56/2020 - 25). Povinností stěžovatele tak bylo do prohlášení
pravdivě a úplně uvést veškerý majetek větší hodnoty (byť je i předmětem výkonu rozhodnutí
nebo exekuce), případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí, jakého titulu a pro jakou výši
dlužné částky s ním nemůže disponovat. Stěžovatel soudu rovněž nesdělil (natož věrohodným
způsobem doložil), v jakém rozsahu a pro jaké dluhy je majetek postižen výkonem rozhodnutí
nebo exekucí.
[14] Krajský soud tak nepochybil, pokud stěžovateli z výše uvedených důvodů nepřiznal podle
§36 odst. 3 s. ř. s. osvobození od soudních poplatků.
[15] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce podle
§35 odst. 10 věty první s. ř. s., je, aby účastník řízení splňoval předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Tento předpoklad však, jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzované věci
nebyl naplněn. Krajský soud proto rozhodl správně i o zamítnutí návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce, neboť zákonné podmínky pro vyhovění tomuto návrhu nebyly v řízení
před krajským soudem splněny.
[16] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že krajský soud
jakkoli zkresloval skutkový a právní stav věci. Naopak má za to, že krajský soud vycházel
z podkladů založených v soudním spise a že stěžovatel měl možnost se k nim vyjádřit, což také
aktivně činil (viz jeho přípisy založené na č. l. 24 a 30 spisu krajského soudu).
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel (žalobce), který nebyl ve věci úspěšný, nemá právo
na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti
nevznikly. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[19] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti věcně
bez zbytečného prodlení, již samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, ani stěžovatele nevyzýval k doplnění důvodů tohoto návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu