ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.313.2020:26
sp. zn. 6 Azs 313/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: T. N. S. N., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem
Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby
cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované
ze dne 17. 8. 2020, č. j. CPR-28021-3/ČJ-2019-930310-V244, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 A 50/2020 - 29,
o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se p ři zn á vá odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2020, č. j. CPR-28021-3/ČJ-2019-930310-V244. Uvedeným
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 13. 6. 2019, č. j. KRPA-94895-48/ČJ-
2019-000022-SV, jímž bylo žalobkyni podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce dvou let. Současně jí byla
v souladu s §118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování z území České republiky
do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí a dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí
konstatováno, že se dle závazného stanoviska vydaného podle §120a zákona o pobytu cizinců
na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující její vycestování.
[2] Stěžovatelka společně s kasační stížností podala návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, v němž jednak uvedla, že nepřiznáním odkladného účinku bude zasaženo
do práva na spravedlivý proces, neboť nebude moci po dobu soudního řízení pobývat na území
České republiky a osobně hájit svá procesní práva v řízení o kasační stížnosti. Nic na tom nemění
ani skutečnost, že je v řízení zastoupena advokátem. Stěžovatelka zároveň uvedla, že na území
České republiky pobývá již od roku 2005 a má zde pevné rodinné vazby. Manžel i nezletilá dcera
stěžovatelky jsou držiteli povolení k trvalému pobytu. Dcera stěžovatelky je ročním dítětem, které
vzhledem ke svému věku potřebuje soustavnou osobní péči matky, v České republice má veškeré
zázemí včetně pediatra, kterého musí v tomto věku pravidelně navštěvovat. Manžel stěžovatelky,
který celou rodinu materiálně zabezpečuje, vykonává v České republice výdělečnou činnost.
Žádný z rodinných příslušníků stěžovatelky tak objektivně nemůže opustit Českou republiku.
Stěžovatelka se domnívala, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by jí byla
způsobena závažná újma v oblasti rodinného a soukromého života v důsledku odloučení
od nejbližších rodinných příslušníků. Zároveň doplnila, že nepřiznání odkladného účinku není
v zájmu ani roční dcery stěžovatelky, která by v takovém případě musela čelit odloučení
od matky. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dále
na čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila. Poukázala
na skutečnost, že stěžovatelkou v návrhu obsažené skutečnosti byly uvedeny již v odvolacím
řízení. Žalovaná se s nimi řádně vypořádala a dospěla k závěru, že uvedené skutečnosti nejsou
překážkou, pro kterou by stěžovatelka nemohla z území České republiky vycestovat a zpětně
se integrovat v zemi svého původu. Žalovaná rovněž připomněla, že stěžovatelka je v řízení
zastoupena advokátem, a proto není její setrvání na území po dobu vedeného řízení o kasační
stížnosti nezbytné.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného
pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před
okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním
odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti
případu.
[9] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25,
č. 3169/2015 Sb. NSS, vyslovil, že „je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů
o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí.
To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého
a rodinného života“. V usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS,
pak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského
stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím
související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 s. ř. s. ve spojení s §73 s. ř. s.). Stěžovatelka však
v nyní projednávané věci další individuální okolnosti uvedla, neboť újmu plynoucí z porušení
práva na spravedlivý proces (s ohledem na nutnost vycestovat z České republiky, pokud
by účinky rozhodnutí o správním vyhoštění nebyly pozastaveny), spojila s tvrzeným zásahem
do soukromého a rodinného života na území České republiky, kde pobývá již od roku 2005; nyní
společně se svým manželem a nezletilým jednoročním dítětem, odkázaným na její osobní péči.
V souzeném případě tak lze shledat přímý dopad rozhodnutí o správním vyhoštění
do soukromého a rodinného života stěžovatelky, neboť na území České republiky pobývá její
nezletilé dítě i manžel, který rodinu materiálně zabezpečuje. Podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným
osobám má proto Nejvyšší správní soud za splněnou.
[10] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s., ale i zde je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu
do základního práva svědčícího žalobci (zde stěžovatelce) s intenzitou narušení veřejného zájmu
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS). Důvod správního vyhoštění, tedy že stěžovatelka pobývala na území
České republiky bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyla oprávněna, v daném případě
nepředstavuje bezpečnostní či jiné riziko pro Českou republiku. Setrvání stěžovatelky na území
České republiky do ukončení řízení o kasační stížnosti, která je navíc projednávána
v přednostním režimu, tak nenarušuje důležitý veřejný zájem, čímž je naplněna i druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, Nejvyšší
správní soud stěžovatelčině návrhu vyhověl a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Vzhledem k tomu, že žaloba proti rozhodnutí žalované o správním vyhoštění má podle §172
odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky se do věcného rozhodnutí
o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti rozhodnutí žalované,
kterým bylo stěžovatelce pravomocně uloženo správní vyhoštění.
[12] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného
účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu