ECLI:CZ:NSS:2020:7.ADS.242.2020:15
sp. zn. 7 Ads 242/2020 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Zuzany Břízové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: J. Ž., zastoupena
Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 18. 6. 2020, č. j. 72 Ad 62/2018 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Olomouci, rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018 rozhodl
dle §62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, o vzniku přeplatku na dávce
státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 21 666 Kč a o povinnosti žalobkyně vrátit
uvedený přeplatek. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala, žalovaný zamítl
rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018, čj. MPSV-2018/204200-922, a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud zamítl shora
označeným rozsudkem. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost.
[2] Kasační stížnost není přípustná.
[3] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví (§102 soudního řádu správního). Z toho plyne,
že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem
zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný
akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského soudu).
[4] V tomto případě stěžovatelka (resp. její advokát) zcela převzala argumentaci obsaženou
v žalobě proti rozhodnutí žalované, v dokumentu učinila pouze „kosmetické úpravy“ tak,
aby ze žaloby učinila kasační stížnost. Oproti žalobě podané ke krajskému soudu je tak v bodě I.
identifikován napadený rozsudek krajského soudu a v bodě II. uvedeno, že je podána kasační
stížnost z důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Následuje uvedení,
že je vznesena námitka nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení, nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí, jakož i v nezákonnosti. Stěžovatelka obecně vyjmenovala důvody podání
kasační stížnosti, přičemž nad to jí zvolený důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nemůže
na rozhodnutí krajského soudu dopadat, neboť směřuje proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení, k čemuž v daném případě nedošlo. Další text dokumentu již obsahuje
změny pouze v tom, že v nadpisech jednotlivých kapitol jsou odstraněna slova „důvody správní
žaloby“ a za slovo „správních úřadů“ doplněno „a soudu“ (např. původní nadpis „Důvody
správní žaloby - nezákonnost a nesprávné právní závěry správních orgánů“ po úpravě pro účely
kasační stížnosti zní „nezákonnost a nesprávné právní závěry správních orgánů a soud“). Jinak
stěžovatelka doslovně přebírá text žaloby, který polemizuje s rozhodnutími a postupem správních
orgánů, aniž by jakkoli reagovala na rozhodnutí krajského soudu a v něm obsaženou argumentaci.
[5] Krajský soud se přitom v napadeném rozhodnutí žalobními námitkami stěžovatelky
dostatečně zabýval, nepřevzal pouze mechanicky text rozhodnutí žalovaného, ale náležitě popsal
jím zjištěný skutkový stav i úvahy, jimiž se při naplňování zásady volného hodnocení důkazů
a utváření závěru o skutkovém stavu řídil, vypořádal se dostatečně s důkazními návrhy
stěžovatelky, včetně zdůvodnění neprovedení některých z nich. Z jeho odůvodnění je zřejmé,
z jakého důvodu právní argumentaci stěžovatelky v žalobě nepovažoval za důvodnou a proč
subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy. Na toto argumentační úsilí
reagoval advokát stěžovatelky pouhým zkopírováním naprosto převážné části textu žaloby, aniž
by se k postupu, úvahám a závěrům krajského soudu vyjádřil, resp. zpochybnil je konkrétní
argumentací.
[6] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63,
č. 4051/2020 Sb. NSS, „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje
na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle §103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná
odmítnuta (§104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§109 odst. 1 s. ř. s.) není
v takové situaci namístě.“ Nejvyšší správní soud dále v citovaném rozhodnutí uvedl: „V kasačním
řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním
profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat
tím, že advokát provede v textu žaloby výše popsané kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se
pouhou formalitou. O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud
možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá;
vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry
krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce
pokládá za nejpádnější. V každém případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený
rozsudek četl. Z nynější kasační stížnosti to ale poznat nelze.“
[7] Závěry uvedené ve shora citovaném rozhodnutí jsou zcela použitelné i na kasační stížnost
stěžovatelky. Shoda textu kasační stížnosti se žalobou je zde extrémní. V textu nelze dohledat
žádnou polemiku s argumentací krajského soudu obsaženou v napadeném rozhodnutí. Stížnost
de facto výlučně míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu. Taková kasační
stížnost je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 s. ř. s. (viz. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009,
č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS nebo ze dne 28. 5. 2020,
č. j. 9 Azs 101/2020 - 17, body 11 a 12, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017,
č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140).
[8] Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§46 odst. 1
písm. d) a §120 s. ř. s.]. Obdobně soud postupoval např. ve věci sp. zn. 9 Azs 101/2020
či 10 As 181/2019.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu