ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.109.2020:23
sp. zn. 7 As 109/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: „Prokopovo o. s.“,
se sídlem Hlubočepská 79/49, Praha 5, zastoupen JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Magistrát hlavního města
Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti: I) JRD Hlubočepy s. r. o., se sídlem
Korunní 810/104, Praha 10, zastoupena Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem
Ostrovní 2064/5, Praha 1, II) Městská část Praha 5, se sídlem nám. 14. října 1381/4, Praha 5,
III) Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, se sídlem Pražského 661/40,
Praha 5, IV) JANEX, spol. s r. o., se sídlem K Horoměřicům 1183/45, Praha 6, v řízení
o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
26. 3. 2020, č. j. 10 A 71/2018 - 244,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osobě zúčastněné na řízení I) se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce
Mgr. Martina Mládka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Osoba zúčastněná na řízení I) [dále též „stěžovatelka“] podala v zákonné lhůtě kasační
stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, č. j. 10 A 71/2018 - 244,
jímž tento soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2018, č. j. MHMP 343367/2018,
sp. zn. S-MHMP 736759/2017/STR, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ s. ř. s.“) soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatelka neuhradila soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud ji proto vyzval usnesením ze dne 5. 5. 2020, č. j. 7 As 109/2020 - 8, k zaplacení
soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Současně ji poučil, že nebude-li
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[4] Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2020, č. j. 7 As 109/2020 - 8, bylo
zástupci stěžovatelky doručeno přihlášením do datové schránky dne 6. 5. 2020. Lhůta 15 dnů
určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet ve čtvrtek
dne 7. 5. 2020 a uplynula ve čtvrtek dne 21. 5. 2020.
[5] Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího
správního soudu. Otázkou, kdy dochází k zaplacení soudního poplatku, je-li poplatek placen
bezhotovostně na účet soudu, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 - 49, kde vyslovil, že „[z]ákon o soudních poplatcích neobsahuje výslovnou právní úpravu,
která by určovala, kdy nastává okamžik splnění poplatkové povinnosti v případech, že se účastník řízení
(resp. jeho zástupce) rozhodne uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního
ústavu. V případě takto zvoleného způsobu platby je tedy stěžejním výklad pojmu zaplacen, užitý zákonodárcem
při formulaci jednotlivých pravidel obsažených v ustanovení §9 (tedy nejen v jeho odst. 7) zákona o soudních
poplatcích. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu hmotněprávním,
tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu.
Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je
bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu
zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku
na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Tento výklad odpovídá
významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce uhrazenou peněžní částkou.
Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník částku soudního poplatku
ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu), ale je rozhodný až ten
den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku je
v takovém případě tzv. „záznam o složení“, který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán do soudního
spisu.“ S tímto názorem se ztotožnil i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost směřující proti
citovanému rozsudku usnesením ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12.
[6] V posuzované věci byl soudní poplatek za kasační stížnost připsán na účet Nejvyššího
správního soudu v pátek 5. 6. 2020, tj. až více než dva týdny po marném uplynutí soudem
stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Tato skutečnost vyplývá ze „Záznamu
o složení“, založeného ve spisu na č. l. 17, který je dokladem o tom, kdy byl soudní poplatek
připsán na účet Nejvyššího správního soudu a soud s ním mohl fakticky nakládat.
[7] Stěžovatelka tak nezaplatila soudní poplatek ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním
soudem, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty nelze přihlížet (k tomu
srov. usnesení ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19).
[8] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[9] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Jelikož řízení bylo zastaveno, žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[10] Podle §10 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu
soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Ve smyslu §9 odst. 8 zákona
o soudních poplatcích se nesplněním poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě stal návrh
neúčinným a poplatková povinnost zanikla; pozdním zaplacením soudního poplatku tak vznikl
přeplatek, který Nejvyšší správní soud vrací.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. července 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu