ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.158.2020:10
sp. zn. 7 As 158/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 A 84/2020
- 6,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) doručil dne 21. 5. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu
kasační stížnost proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž
byla odmítnuta jeho žaloba proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2020,
č. j. 25 A 42/2020 - 11 (kterým byla odmítnuta žalobcova žaloba proti soudnímu rozhodnutí
vydanému v soudním řízení správním).
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako taková je třeba je odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17. Ostatně stěžovatel
nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek
nutnost odmítnutí kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož
zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9,
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019-19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne
12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8 atp.). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než
kasační stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
v ní obsaženými vč. namítané podjatosti soudců Krajského soudu Ostravě (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 8 As 7/2017 - 8, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9). Z procesní opatrnosti soud
dodává, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování, což je stěžovateli známo
i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67).
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu