ECLI:CZ:NSS:2020:7.AZS.214.2020:26
sp. zn. 7 Azs 214/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: I. V., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2020,
č. j. 30 A 218/2018 - 50,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 28. 8. 2018, č. j. MV-66805-6/SO-2018, žalovaná zamítla odvolání
žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 5. 2018, č. j. OAM-11583-31/DP-
2017, jímž byla I. podle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a dále v e spojení s §37 odst. 1
písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a II. podle §44a odst. 3 v návaznosti na §35
odst. 3 a §37 odst. 2 písm. b) s odkazem na §56 odst. 1 písm. j) téhož zákona zamítnuta žádost
žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České
republiky za účelem podnikání.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. 30 A 218/2018 - 50. Rozsudek krajského soudu je
k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Svůj návrh
odůvodnil tím, že bezprostředním důsledkem nabytí právní moci a vykonatelnosti napadeného
rozsudku je stanovení povinnosti opustit území České republiky či zahájení řízení o správním
vyhoštění. Případným výkonem napadeného rozhodnutí by bylo závažně narušeno jeho procesní
právo osobně se účastnit soudního řízení. Nepřiznání odkladného účinku by znamenalo rovněž
nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Stěžovatel žije na území České
republiky již od roku 2006, vytvořil si zde silné sociální vazby a integroval se do zdejšího
prostředí. Na území České republiky žije také jeho bratr, se kterým si je stěžovatel blízký a je
s ním v každodenním kontaktu. Stěžovatel má s územím České republiky spjaty též ekonomické
aktivity, je jediným jednatelem společnosti V. s. r. o. V případě nepřiznání odkladného účinku by
tak stěžovateli vznikla i ekonomická újma, neboť by byl nucen ukončit svoji podnikatelskou
činnost. Ekonomické újma by byla zprostředkovaně způsobena i zaměstnancům této společnosti,
kteří by přišli o zdroj příjmů, a jejím obchodním partnerům.
[4] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Smyslem přiznání odkladného účinku není obecně oddálení účinku pravomocného
rozhodnutí správního orgánu, ale jde o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci,
kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo
ke zcela konkrétní, závažné, nevratné a nenahraditelné újmě. Soud přiznáním odkladného účinku
ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí
správního orgánu. Přiznání odkladného účinku má tedy mimořádný charakter.
[8] Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud vzal především v potaz to, že žádost stěžovatele o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byla pravomocně zamítnuta, přičemž platnost jeho
posledního pobytového statusu skončila uplynutím času. Stěžovatel tak není k pobytu na území
České republiky oprávněn a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Skutečnost, že povolení k pobytu skončilo, nebyla totiž založena přímo žalobou
napadeným rozhodnutím (na rozdíl od např. rozhodnutí o zrušení již existujícího povolení
k pobytu). Neudělení povolení k dlouhodobému pobytu, resp. jeho neprodloužení nelze tak
posuzovat jako nenahraditelnou újmu. Tato by stěžovateli mohla vzniknout až na základě
realizace správního vyhoštění, o kterém je však rozhodováno v samostatném správním řízení
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). V této souvislosti
je třeba dále uvést, že rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by
byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§119a odst. 2 zákona
o pobytu cizinců). Navíc cizinec má právo podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu,
která má ze zákona odkladný účinek (viz §172 odst. 3 citovaného zákona).
[9] Pokud jde o tvrzení stěžovatele ohledně možného porušení práva na spravedlivý proces,
k tomu lze odkázat na aktuální usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 – 38, který dospěl k závěru formulovaného do právní věty,
že „Obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo
být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“
[10] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že argumentace stěžovatele újmou,
kterou mají utrpět jiné osoby (zaměstnanci společnosti V. s. r. o. a její obchodní partneři),
je nepřípadná. Hrozící újma se zásadně posuzuje ve vztahu k navrhovateli odkladného účinku
(zde stěžovatel) a nelze do ní promítat případné nesnáze třetích osob. Tyto třetí osoby jsou
zohledňovány při posuzování skutečnosti, zda jim přiznáním odkladného účinku může újma
vzniknout; obráceně však postupovat nelze, tj. není možné podrobit zkoumání, zda třetí osoba
utrpí újmu v případě, kdy odkladný účinek přiznán nebude. Tento závěr plyne především
z výjimečnosti přiznání odkladného účinku, neboť jinak by Nejvyšší správní soud musel
zkoumat, zda výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí krajského soudu způsobí třetím
osobám újmu v každém případě podání kasační stížnosti, která obecně nemá odkladný účinek
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2007, č. j. 1 As 43/2007 - 76).
[11] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu