ECLI:CZ:NSS:2020:7.AZS.341.2019:28
sp. zn. 7 Azs 341/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Y. Ch., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2019, č. j. 62 Az 5/2019 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se od mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se u rču je částkou 3 400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 24. 4. 2019, č. j. OAM-29/LE-BA02-VL16-2019, shledal žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany nepřípustnou a řízení o této žádosti zastavil [§10a odst. 1 písm. e) a §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“)].
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji
zamítl shora označeným rozsudkem, jenž je přístupný (stejně jako všechna dále uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) na www.nssoud.cz.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatele byla nesprávně posouzena
situace v jeho domovské zemi. V důsledku zhoršení situace v zemi původu má obavy o svůj
život. Zhoršení bezpečností situace má pak za následek i přípustnost opakovaně podané žádosti.
Poukázal i na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného,
resp. krajského soudu. Požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Navrhl zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě
byl vydán v souladu s právními předpisy. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost
také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu,
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský
soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu
srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59,
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52. Ačkoliv si jistě lze představit ještě podrobnější vypořádání uplatněných
námitek, nezpůsobuje způsob zvolený krajským soudem nutnost zrušení jeho rozsudku. Postup
krajského soudu odpovídá konstantní judikatuře, podle níž není povinností správního soudu
reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten obsáhle vyvrátit; úkolem soudu je
uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní (podpůrně srov. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, IV. ÚS 787/06, III. ÚS 989/08,
III. ÚS 961/09, IV. ÚS 919/14). Např. v nálezu ze dne 12. 2. 2009 vydaném pod sp. zn.
III. ÚS 989/08 Ústavní soud uvedl, že „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy
nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim
staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich
závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 - 43). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno
těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně
nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). K takovým
vadám nedošlo.
[10] Stěžovatel dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav v řízení
před žalovaným. I touto otázkou se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu (srov. např.
rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004 Sb.
NSS, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30,
ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17). Žalovaný postupoval v souladu s uvedenou
judikaturou.
[11] V daném případě bylo řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno
podle §25 písm. i) zákona o azylu z důvodu, že se jednalo o opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany [§10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu]. Z judikatury Nejvyššího správního
soudu (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96,
publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS, a rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, a ze dne
11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 2 Azs 363/2017 - 35) vyplývá,
že institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí
žádosti, ale jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti,
které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během
předchozího řízení. V případě přezkumu rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o žádosti
o mezinárodní ochranu podle §25 písm. i) zákona o azylu ve spojení s §10a odst. 1 písm. e)
téhož zákona se krajský soud z povahy věci zaměřuje na revizi úvahy žalovaného, zda skutečně
opakovaná žádost o mezinárodní ochranu neobsahovala nové skutečnosti, které žadatel
bez svého zavinění nemohl uplatnit již v žádosti předchozí. Podle názoru zdejšího soudu
postupoval žalovaný v souladu s uvedenou judikaturou a správně shledal, že stěžovatel neuvedl
oproti původnímu řízení žádnou novou skutečnost, a bylo proto možno řízení zastavit. Žalovaný
a následně i krajský soud se zabývali i aktuální situací na Ukrajině. Podle názoru zdejšího soudu
postupovali v souladu s judikaturou zdejšího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71, ze dne 14. 9. 2016, č. j. 6 Azs 155/2016 - 33,
ze dne 25. 9. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 - 24, ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2 Azs 226/2017 - 31, nebo
ze dne 17. 8. 2017, č. j. 10 Azs 112/2017 - 42, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 2 Azs 363/2017 - 35,
ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 - 27). Ke stěžovatelem tvrzené vážné újmě ve smyslu
zákona o azylu pak nezbývá než rovněž odkázat na konstantní judikaturu zdejšího
soudu, např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 68.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném
prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení
a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, publikován pod č. 173/2004 Sb. NSS).
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl v řízení o žalobě ustanoven advokát, který stěžovatele zastupuje i v řízení
o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny advokáta
za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce 3 100 Kč
podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč podle §13 odst. 4 citované vyhlášky.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu