ECLI:CZ:NSS:2020:8.ADS.79.2020:27
sp. zn. 8 Ads 79/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. Ž., zastoupený Mgr. et Mgr.
Michalem Jandurou, advokátem se sídlem Husova 79, Jičín, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
19. 12. 2018, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 15. 6. 2020, čj. 29 Ad 8/2019-62,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2020, čj. 29 Ad 8/2019-62,
se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. et Mgr. Michalu Jandurovi, advokátovi se sídlem
Husova 79, Jičín, se p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
ve výši 1 300 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce požádal 3. 4. 2018 o invalidní důchod. Tuto žádost žalovaná zamítla
rozhodnutím ze dne 19. 7. 2018, čj. X. Podle posudku o invaliditě bylo zjištěno snížení pracovní
schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 10 %, způsobené poruchou
osobnosti podle kapitoly V, položky 7a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování
invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Posuzující lékař zároveň zvýšil hodnocení
poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % pro další postižení, celkových 20 % však nepostačuje
ani pro invaliditu I. stupně. Pro invaliditu I. stupně vyžaduje §39 odst. 2 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), pokles
pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu alespoň ve výši 35 %.
[2] Proti rozhodnutí žalované z 19. 7. 2018 podal žalobce námitky. Žalovaná námitky shora
označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí z 19. 7. 2018 potvrdila. Posudek vyhotovený
pro účely řízení o námitkách se totiž zcela ztotožnil se závěry předchozího posudku.
[3] Toto rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou, ve které namítal nesprávné a neúplné
posouzení jeho zdravotního stavu. Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
K posoužení zdravotního stavu žalobce byl zpracován posudek Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Ten se ztotožnil se závěry přechozích posudků ohledně
hlavní příčiny poklesu pracovní schopnosti (porucha osobnosti), ale vzhledem k míře narušení
společenského fungování žalobce a jeho subnormnímu intelektu vyhodnotil toto postižení jako
středně těžké, tedy postižení podle kapitoly V, položky 7b přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity, se stanoveným poklesem pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45 %. Jelikož žalobce
nebyl nikdy psychiatricky hospitalizován, stanovila posudková komise míru poklesu pracovní
schopnosti na dolní hranici tohoto rozmezí, tedy ve výši 30 %. Krajský soud následně vyžádal
doplňující posudek posudkové komise týkající se ztráty sluchu žalobce. Ten vyhodnotil žalobcovy
obtíže se sluchem jako ztrátu slyšení v rozmezí 10-39 % podle kapitoly VIII, oddílu A, položky 7
přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, podle které činí pokles míry pracovní schopnosti 10 %
(konkrétně činila ztráta sluchu u pravého ucha 7,8 %, u levého ucha 88,3 %, celkově 31,8 %).
Ztráta sluchu tedy není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a není
ji podle doplňujícího posudku možné ani zohlednit ve zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti
v rámci rozhodující příčiny, pro kterou je stanoveno procentní rozmezí 30 - 45 %. Doplňující
posudek tedy stanovil stejně jako první posudek pořízený v řízení před krajským soudem míru
poklesu pracovní schopnosti žalobce na 30 %. Krajský soud neměl pochybnosti o správnosti
a úplnosti posudků, a tudíž žalobu zamítl, jak už bylo uvedeno.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační
stížnost. Stěžovatel nejprve popisuje průběh správního řízení a shrnuje i obsah žaloby. Následně
namítá nesprávně a neúplně zjištěný zdravotní stav a vadně posouzenou právní otázku. Uvádí,
že krajský soud vyhlášku o invaliditě aplikoval a vyložil nesprávně. Stěžovatel upozorňuje,
že většina poruch uvedených v kapitole V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (duševní
poruchy a poruchy chování) je hodnocena poklesem pracovní schopnosti o 35 % a více. Stavy
stěžovatele odpovídají řadě těchto poruch (podstatné narušení pracovního a společenského
chování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace, zvýšena
konfliktnost). Jelikož měla být stěžovatelova ztráta pracovní schopnosti vyhodnocena v rámci
jedné z těchto poruch, a to ve vyšší procentní výměře, mělo zároveň dojít podle §3 odst. 1
vyhlášky o posuzování invalidity ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 dalších
procentních bodů vzhledem k jeho dalším zdravotním problémům. Trpí ztrátou sluchu ve výši
téměř 90 %, bolestí hrudníku a mezižeberních nervů, prodělal tříselnou kýlu, má subnormí
intelekt, neumí číst a psát. Konečně stěžovatel namítá, že nebyl vyšetřen psychiatrem.
[5] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Námitky stěžovatele ohledně nesprávně
zjištěného zdravotního jsou velmi obecné a stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně spatřuje
nedostatky posudků zpracovaných posudkovými komisemi (žalovaná upozorňuje, že soud nechal
zpracovat posudky dva). Druhý posudek si soud vyžádal právě pro stěžovatelem zmiňovanou
poruchu sluchu, členem komise byl lékař se specializací v oboru ORL. Naopak v komisi, která
vyhotovila první posudek, byl členem komise lékař se specializací v oboru psychiatrie – komise
v tomto složení jednala 18. 10. 2019 v přítomnosti stěžovatele, který byl vyšetřen.
Za neopodstatněné považuje žalovaná i tvrzení, že stěžovatel neobdržel lékařské posudky
ve správním řízení, protože ze žaloby ke krajskému soudu je zřejmá obeznámenost stěžovatele
s těmito posudky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti svými námitkami směřuje proti nesprávnému posouzení
jeho zdravotního stavu. Uvádí, že většina poruch uvedených v kapitole V přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity (duševní poruchy a poruchy chování) je hodnocena poklesem pracovní
schopnosti o 35 % a dále že mu měla být zvýšena míra poklesu pracovní schopnosti s ohledem
na jeho další zdravotní problémy.
[9] Podle §26 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav „považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti
pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1
rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.“ Dané
ustanovení je rozvedeno mimo jiné v §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, dle kterého
v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení
a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá
horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů a dále také v §2 odst. 3 téže
vyhlášky, podle něhož je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních
postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní
postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního
postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které
má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
[10] Jak vyplývá z ustálené judikatury zdejšího soudu, rozhodnutí soudu v případě soudního
přezkumu rozhodnutí o dávce důchodového pojištění podmíněné existencí dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, jíž je i invalidní důchod, se opírá především o odborné lékařské
posouzení. Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu
je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Ve věcech důchodového
pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá
z ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, čj. 5 Ads 34/2003-82,
č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské komise se hodnotí nejenom celkový
zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají
i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy
v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné
erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost. Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věcech
invalidního důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý v případě, že se v něm
posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení
udávaným potížím a své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011, čj. 6 Ads 148/2010-68,
ze dne 19. 1. 2017, čj. 7 Ads 229/2016-54 nebo ze dne 14. 8. 2018, čj. 4 Ads 182/2018-20).
[11] Posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak
s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný
dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje
náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který
nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
Důležitým pravidlem, které nutno zvláště zdůraznit, je ustanovení §75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jež stanoví, že při přezkoumání
rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí
správního orgánu. To znamená, že posudková komise musí ozřejmit své závěry právě ve vztahu
k období, kdy bylo vydáno rozhodnutí ohledně invalidního důchodu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 2. 2011, čj. 6 Ads 148/2010-68).
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele vůči nesprávně zjištěnému
zdravotnímu stavu, pokud jde o určení zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stanovení poklesu pracovní schopnosti,
způsobeného touto příčinou. Tato námitka není důvodná. Stěžovatel v kasační stížnosti napadá
rozsudek krajského soudu a příslušné posudky posudkových komisí velmi obecně. Tvrzení
stěžovatele o vysokém procentním hodnocení poklesu pracovní schopnosti u většiny poruch
v kapitole V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity sice odpovídá skutečnosti, ale stěžovatel
nevysvětluje, proč považuje za nevěrohodné či nepřesvědčivé zařazení své poruchy pod středně
těžkou poruchu osobnosti, uvedenou jako položka 7b této kapitoly. Naopak kasační stížnost
uvádí přehled problémů stěžovatele, který téměř doslova odpovídá popisu této položky v příloze
k vyhlášce o posuzování invalidity: „stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování,
závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace.“
[13] Stěžovatelova ztráta pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu byla
posudky posudkových komisí pořízených v řízení před krajským soudem stanovena na 30 %
(na samé dolní hranici rozmezí pro příslušnou poruchu dle kapitoly V položky 7b vyhlášky
o posuzování invalidity). Posudek posudkové komise vycházel z nálezu ošetřujícího praktického
lékaře z Věznice Valdice, z psychiatrických nálezů psychiatra z téže věznice, z vyšetření klinickým
psychologem PhDr. K., z interních nálezů z nemocnice v Ostrově a Jičíně a z propouštěcích
zpráv z chirurgického oddělení Vězeňské nemocnice Praha – Pankrác. Stěžovatel nenamítal, že
by tato dokumentace byla neúplná. Pouze při jednání posudkové komise tvrdil, že nebyl vyšetřen
psychologem, což ale neodpovídá skutečnosti, neboť posudková komise měla k dispozici zprávu
PhDr. K. z 16. 11. 2018. Na tuto námitku posudková komise zareagovala také tím, že subnormní
intelekt byl prokázán již tím, že stěžovatel absolvoval základní školu a také tím, že porucha
osobnosti je medicínskou diagnózou, kterou stanoví psychiatr a nikoli psycholog. Kasační
stížnost sice paušálně namítá nesprávné zjištění zdravotního stavu, ale neuvádí žádné důvody,
proč by stanovení této hodnoty na dolní hranici rozmezí pro příslušnou poruchu bylo
nevěrohodné či nepřesvědčivé. Stanovení hodnoty poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici
rozmezí 30 – 45 % je v prvním z posudků pořízených v řízení před krajským soudem přesvědčivě
vysvětleno skutečností, že stěžovatel nebyl nikdy psychiatricky hospitalizován, což znamená, že
potíže způsobené středně těžkou poruchou osobnosti dosud nebyly tak vážné, aby vyžadovaly
psychiatrickou hospitalizaci, která je-li potřebná, jistě není vyloučena i během výkonu trestu.
[14] Vzhledem ke stanovení hodnoty poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici rozmezí
30 – 45 % pak nemohlo dojít ani ke zvýšení stanovené hodnoty podle §3 odst. 1 vyhlášky
o posuzování invalidity s ohledem na další zdravotní obtíže. Podle tohoto ustanovení je totiž
možné zvýšit hodnotu poklesu pracovní schopnosti jen v případě, že výsledná hodnota přesáhne
horní hranici stanoveného rozmezí. K tomu nemůže v daném případě dojít, protože horní
hranice daného rozmezí je 45 % a 30 % zvýšených o maximálních 10 procentních bodů činí
40 %.
[15] Přesto bylo zapotřebí se námitkou nedostatečného zohlednění dalších zdravotních obtíží
při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti zabývat i z jiného úhlu pohledu, a to skrze
podmínky plynoucí z §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Ostatně krajský soud právě
z důvodu tvrzených dalších zdravotních obtíží vyžádal zpracování doplňujícího posudku, neboť
dospěl k závěru, že je nutné vyhodnotit sluchové postižení stěžovatele. Tento posudek vycházel
nálezu ORL vyšetření, při kterém bylo provedeno audiometrické vyšetření s výsledkem, že ztráta
sluchu činí u pravého ucha 7,8 %, u levého ucha 88,3 %, celkově 31,8 %. Posudková komise
k tomuto stavu konstatovala, že jej lze hodnotit podle kapitoly VIII, oddílu A, položky 7 přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity (ztráta slyšení v rozmezí 10-39 %), podle které činí pokles míry
pracovní schopnosti 10 %. Uvedla však, že „postižení sluchu nezakládá nárok na invaliditu ani ji nelze
zohledňovat v rámci rozhodující příčiny, kde je procentní rozpětí 30-45%“. Posudková komise nicméně
podle názoru Nejvyššího správního soudu vůbec nevysvětlila, proč se ztráta sluchu o 31,8 %
vůbec nemůže projevit ve výměře poklesu pracovní schopnosti v rámci rozmezí stanoveného pro
rozhodující příčinu zhoršeného zdravotního stavu (posudek jen stroze poznamenal, že jej
zohlednit „nelze“). Stěžovatel sice chybně mířil svojí námitkou na §3 odst. 1 vyhlášky
o posuzování invalidity, nicméně z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že napadá i zohlednění
dalších zdravotních obtíží v rámci rozmezí ztráty pracovní schopnosti z důvodu rozhodující
příčiny zhoršeného zdravotního stavu. Toto zohlednění umožňuje právě §2 odst. 3 vyhlášky
o posuzování invalidity, podle kterého se procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanoví
podle rozmezí „rozhodujícího“ zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Výše uvedená vada posudku
ohledně chybějícího vysvětlení nezohlednění ztráty sluchu způsobila nepřesvědšivot tohoto
posudku, a jelikož na něm krajský soud založil svůj rozsudek, došlo v řízení před krajským
soudem k jiné vadě řízení podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud tedy rozsudek krajského soudu z tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[16] Pochybnosti ohledně zohlednění dalších zdravotních obtíží na druhou stranu nevyvolal
naopak nespecifikovaný poukaz stěžovatele na bolest hrudníku a prodělanou kýlu, protože oba
problémy jsou uváděny v posudcích posudkové komise a nic nenasvědčuje tomu, že jejich
význam posudková komise nevěrohodně podhodnotila (lékařské nálezy zabývající se těmito
zdravotními potížemi byly součástí podkladů pro jednání posudkové komise, které z nich
vycházela). Subnormní intelekt a neschopnost psát jsou taktéž uváděny v posudcích, a subnormní
intelekt je výslovně jedním z důvodů, proč posudková komise vyhodnotila poruchu osobnosti
jako středně těžkou. Pokud jde o vyšetření psychiatrem, toto tvrzení stěžovatele neodpovídá
skutečnosti, protože lékař s touto specializací byl členem „první“ posudkové komise a jednání
této komise 18. 10. 2019 byl stěžovatel účasten. Nadto součástí zdravotní dokumentace, která
byla podkladem pro posudek posudkové komise, bylo několik psychiatrických nálezů z období
od 19. 4. 2018 do 12. 8. 2019 vyhotovených MUDr. R. z Věznice Valdice.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že byť to stěžovatel výslovně v kasační stížnosti
nenamítal, v žalobě poukazoval také na nedostatky ve správním řízení (o nedoručení lékařských
posudků ve správním řízení a nedostatečném vyšetření posudkovými lékaři), přičemž krajský
soud se k těmto námitkám nevyjádřil. V dalším řízení by proto bylo na místě, aby se krajský soud
zabýval veškerou žalobní argumentací (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 6. 2007, čj. 3 As 4/2007-58, anebo ze dne 2. 8. 2012, čj. 4 Ans 1/2012-61).
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.); v něm
je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí krajský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[20] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky
nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Žalované, která měla ve věci úspěch, nevznikly náklady přesahující rámec nákladů její běžné
úřední činnosti, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[22] V řízení před krajským soudem byl stěžovateli ustanoven advokát Mgr. et Mgr. Michal
Jandura, který ho zastupoval i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 věta poslední s. ř. s.).
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Nejvyšší správní soud
přiznal ustanovenému zástupci za řízení o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní služby
a to písemné podání ve věci samé (kasační stížnost) [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] Za každý úkon právní
služby náleží zástupci stěžovatele mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení
s §7 bodem 3. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
dle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží 1 300 Kč.
O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce za řízení před krajským soudem
rozhodl krajský soud samostatným usnesením ze dne 19. 6. 2020, čj. 29 Ad 8/2019-67, které není
tímto rozsudkem nijak dotčeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. prosince 2020
Petr Mikeš
předseda senátu