ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.203.2020:78
sp. zn. 8 As 203/2020 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého, v právní věci žalobkyň: a) Dopravní společnost
Ústeckého kraje, příspěvková organizace, se sídlem Velká Hradební 3118/48,
Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Martinem Kramářem, LL. M., advokátem se sídlem
Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, b) ZLINER s.r.o., se sídlem tř. Tomáše Bati 283, Zlín,
zastoupená Mgr. Tomášem Šperkou, advokátem se sídlem Havlíčkova 2923/18, Prostějov,
proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7,
Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SOR Libchavy spol. s r. o., se sídlem Dolní
Libchavy 48, Libchavy, zastoupená Mgr. Karlem Masopustem, advokátem se sídlem U Průhonu
466/22, Praha 7, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 19. 7. 2019,
čj. ÚOHS-R0079,81/2019/VZ-19891/2019/322/HSc, v řízení o kasačních stížnostech
žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
8. 9. 2020, čj. 31 Af 61/2019-248, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2020,
čj. 31 Af 61/2019-254, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
takto:
I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení se p ři zn áv á o d k l ad n ý
úč i ne k spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem
se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2020,
čj. 31 Af 61/2019-248, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2020,
čj. 31 Af 61/2019-254.
II. Osobě zúčastněné na řízení se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši
1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 4. 2019, čj. ÚOHS-S0032/2019/VZ-10763/2019/541/AHr,
ve výroku I. podle §264 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen
„zákon o zadávání veřejných zakázek“) uložil žalobkyni a), která byla zadavatelem veřejné
zakázky „Nákup linkových autobusů pro regionální dopravu v oblasti Ústeckého kraje – částečně
nízkopodlažní autobusy délky 10,5 m“, zákaz plnění rámcové dohody na dodávky autobusů
uzavřené v uvedeném zadávacím řízení dne 3. 1. 2019 mezi žalobkyní a) a žalobkyní b), která byla
vybraným dodavatelem, a ve výroku II. uložil žalobkyni a) povinnost k úhradě nákladů řízení.
Žalovaný dospěl k závěru, že daná rámcová dohoda byla uzavřena v rozporu s §254 odst. 1
písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť žalobkyně a) uzavřela rámcovou dohodu
na základě jednacího řízení bez uveřejnění podle §63 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání
veřejných zakázek neoprávněně, protože skutečnost, že v předchozím otevřeném zadávacím
řízení s názvem „Nákup linkových autobusů pro regionální dopravu v oblasti Ústeckého kraje“
nebyly podány žádné nabídky, způsobila žalobkyně a) jako zadavatel svým nezákonným
postupem, neboť v rámci zadávacích podmínek předchozího zadávacího řízení stanovila
požadavek na minimální délku dveří autobusu 800 mm, minimální objem palivových nádrží 250 l
a minimální kapacitu akumulátorových baterií 225 Ah v rozporu s §36 odst. 1 zákona o zadávání
veřejných zakázek tak, že tyto zadávací podmínky vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské
soutěže.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojily obě žalobkyně rozklady, na základě nichž předseda
žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád (dále jen „správní řád“) změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí a potvrdil jeho
výrok II. Změnou předseda žalovaného zúžil okruh zadávacích podmínek předchozího
otevřeného řízení, které měly vytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Podle
předsedy žalovaného byl takovou nezákonnou zadávací podmínkou pouze požadavek
na minimální objem palivových nádrží 250 l.
[3] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadly žalobami obě žalobkyně. Po spojení věcí
ke společnému řízení rozhodl o žalobách Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem
tak, že zrušil jak rozhodnutí předsedy žalovaného, tak i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podali kasační stížnost žalovaný a osoba
zúčastněná na řízení, která nadto podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Osoba zúčastněná na řízení návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odůvodňuje tím, že po právní moci napadeného rozsudku budou moci žalobkyně dle rámcové
dohody uzavřít a realizovat dílčí kupní smlouvy, které i po případném zrušení napadeného
rozsudku zůstanou platné a účinné. Tím bude zmařen účel řízení o kasační stížnosti, což osoba
zúčastněná na řízení považuje za újmu na svých právech. Nadto na řádném přezkumu zákonnosti
postupu zadavatele je dán veřejný zájem (jde o veřejnou zakázku v celkové hodnotě více než půl
miliardy Kč), který však může být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti zcela zmařen.
[5] Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na jednotlivé aspekty dané věci, ze kterých
dovozuje nezbytnost přezkumu postupu zadavatele. Vytýká žalovanému, že se v řízení o návrhu
na uložení zákazu plnění smlouvy nezabýval všemi tvrzenými relevantními skutečnostmi
(např. antedatací rámcové dohody) a namísto toho posuzoval pouze několik dílčích pochybení
žalobkyně a), čímž se dopustil procesních pochybení, kterými žalobkyni a) napomohl k tomu,
aby ta mohla zdržovat přezkum jeho postupu a docílit toho, že rámcová dohoda, resp. následné
kupní smlouvy budou realizovány před meritorním rozhodnutím věci. Na podporu návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poukazuje osoba zúčastněná na řízení na závěry
krajského soudu uvedené v usnesení z 9. 9. 2019, čj. 31 Af 59/2019-45, kterým byl v související
věci (jiná část téže veřejné zakázky) zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
Z úvah krajského soudu plyne, že přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí
žalovaného o zákazu plnění rámcové smlouvy by zbavilo ostatní uchazeče o veřejnou zakázku
efektivní ochrany proti postupu zadavatele, tj. vedlo by ke vzniku závažné újmy těchto třetích
osob, a naopak nepředstavuje újmu pro vybraného uchazeče, pro kterého je postup podle §263
zákona o veřejných zakázkách postupem předvídatelným, kterému musí být schopen přizpůsobit
plánování svých výrobních kapacit, tj. i situaci, kdy dojde k uložení zákazu plnění uzavřených
smluv. Je také v jeho moci si předběžně posoudit zákonnost postupu zadavatele a tomu následně
své kroky přizpůsobit. Osoba zúčastněná na řízení závěrem uvedla, že neexistuje žádný důležitý
veřejný zájem, se kterým by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu.
[6] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
poukazuje na skutečnost, že v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy není možné
s ohledem na §254 odst. 7 zákona o zadávání veřejných zakázek nařídit předběžné opatření,
a proto se žalovaný případnou újmou osoby zúčastněné na řízení nezabýval. Dále uvedl,
že v průběhu správního řízení došlo k plnění kupních smluv.
[7] Žalobkyně a) ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
s odkazem na judikaturu poukazuje na mimořádný charakter tohoto institutu a na to, že tvrzená
újma musí být konkrétní, individualizovaná a též náležitě doložená. Návrh osoby zúčastněné
na řízení však těmto požadavkům neodpovídá. Tvrzení o údajné újmě jsou nekonkrétní
a též věcně nesprávná, chybí jakékoli důkazy. Osoba zúčastněná na řízení primárně vyjadřuje
nespokojenost s postupem žalovaného v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění rámcové
dohody. Taková újma však nemá žádnou souvislost s napadeným rozsudkem, neboť chybí
jakákoli příčinná souvislost. Argumentace osoby zúčastněné na řízení je nadto vnitřně rozporná,
neboť předkládá důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného a předsedy žalovaného, což je však
přesně to, co je účinkem napadeného rozsudku. Spekuluje-li osoba zúčastněná na řízení v tom
směru, že nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti bude využito k uzavření kupní
smlouvy, tvrdí žalobkyně a), že k vyčerpání předmětu rámcové dohody nedochází uzavřením
realizačních kupních smluv, ale až jejich úplným splněním, tj. dodáním autobusů a zaplacením
kupní ceny. Tento závěr plyne jak z napadeného rozsudku (bod 13), tak z rozhodnutí žalovaného
(bod 240) i rozhodnutí předsedy žalovaného (bod 89). I kdyby tedy došlo k uzavření kupní
smlouvy, nebránilo by to vést i nadále řízení o návrhu na uložení zákazu plnění rámcové dohody.
Žalobkyně a) také poukazuje na to, že osoba zúčastněná na řízení je subjektem
s mnohamiliardovým obratem a daná zakázka by tak představovala pouze malou výseč její
podnikatelské činnosti. Nadto by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepřineslo této
osobě nic konkrétního (nové smlouvy o dodání vozidel). Naopak přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti považuje žalobkyně a) za nepřiměřené, neboť návrh na uložení zákazu plnění
smlouvy byl podán již v lednu 2019 a celá věc byla po více než 20 měsících důkladně projednána
a pravomocně rozhodnuta. Pro žalobkyni a) jakožto veřejného zadavatele je mimořádně obtížné,
pokud je prezentován jako zadavatel, jemuž byl pravomocně uložen zákaz plnění smlouvy
na veřejnou zakázku. Tato skutečnost omezuje její běžnou činnost (např. v jednání s bankami
o úvěrovém financování), proto nelze tento stav prodlužovat. Žalobkyně a) za návrhem
na přiznání odkladného účinku též vidí pokus o obcházení §254 odst. 7 zákona o veřejných
zakázkách, který v řízení uložení zákazu plnění smlouvy, které po vydání napadeného rozsudku
opět probíhá, neumožňuje vydat předběžné opatření.
[8] Žalobkyně b) ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku předně poukazuje
na nedostatečná tvrzení o hrozící újmě. Osoba zúčastněná na řízení se odvolává na odůvodnění
usnesení krajského soudu z 9. 9. 2019, čj. 31 Af 59/2019-45, ze kterého bez dalšího dovozuje
existenci své újmy, která má být nepoměrně větší než újma třetích osob. Takový obecný závěr
však nelze na základě uvedeného usnesení učinit a vždy je nutné naplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku posuzovat v každém konkrétním případě. V dané věci ovšem osoba
zúčastněná na řízení neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, neboť netvrdila dostatečně hrozící
újmu a ani ji neosvědčila. Poukazovala pouze na zmaření řádného přezkumu postupu zadavatele,
ten však bude ze strany Nejvyššího správního soudu proveden i bez přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Významný je i požadavek na bezprostřednost hrozící újmy. Z judikatury totiž
plyne, že skutečnosti, ze kterých je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména
bezprostřední budoucnosti, tj. doby od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu do vydání
rozhodnutí o kasační stížnosti, neboť pouze po tuto dobu může odkladný účinek působit.
Přezkum postupu zadavatele pak bude možný i v řízení o uložení zákazu plnění rámcové dohody,
které po vydání napadeného rozsudku musí pokračovat.
[9] Žalobkyně b) nesouhlasí ani s tvrzením, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nevznikne žádná újma jiným osobám. Žalobkyně b) vzhledem k vzniklé situaci musí dlouhodobě
udržovat u svého dodavatele, kterým je společnost Iveco Czech Republic, s. r. o., výrobní
kapacity pro danou zakázku, čímž je omezována v realizaci dalších zakázek. Žalobkyně b)
považuje kasační stížnost také za zjevně nedůvodnou, neboť osoba zúčastněná na řízení
si je zjevně vědoma nezákonnosti rozhodnutí žalovaného i jeho předsedy. Kasační stížnost
tak necílí na přezkum napadeného rozsudku, ale je pouze prostředkem, jak obejít nemožnost
dosáhnout před pravomocným skončením správního řízení zákazu plnění rámcové dohody.
Závěrem žalobkyně b) uvedla, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo
nadbytečné, pokud by totiž Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a žaloba by byla
následně zamítnuta, obživl by zákaz plnění rámcové dohody s účinky ex tunc.
[10] Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověl
z následujících důvodů. Úvodem soud předesílá, že podle §107 odst. 1 s. ř. s., nemá kasační
stížnost odkladný účinek, ten však může být na návrh stěžovatele přiznán za přiměřeného užití
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, jíž je podání návrhu, je tedy v souladu
se zmiňovaným ustanovením pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné kumulativní
splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu,
(2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Návrh na přiznání odkladného účinku musí být
dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit
a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být
závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze 3. 10. 2017,
čj. 9 Afs 275/2017-20).
[11] Usnesení, kterým se přiznává odkladný účinek kasační stížnosti podle §107 odst. 1
ve spojení s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s., je mezitímním rozhodnutím, tj. rozhodnutím s dočasnými
(zatímními) účinky. Přiznáním odkladného účinku se tedy dočasně (do doby, než Nejvyšší správní
soud rozhodne o kasační stížnosti ve věci samé) odkládá vykonatelnost či jiné účinky napadeného
rozhodnutí krajského soudu, a případně též účinky správního rozhodnutí, které bylo
přezkoumáváno v předcházejícím řízení před krajským soudem (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu z 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005-96, č. 786/2006 Sb. NSS).
[12] Z dočasné (zatímní) povahy institutu odkladného účinku kasační stížnosti pak dále
vyplývá, že skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední
budoucnosti, tj. doby od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu do vydání rozhodnutí
o kasační stížnosti, neboť pouze po tuto dobu bude odkladný účinek kasační stížnosti dočasně
působit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 20. 6. 2019, čj. 1 As 171/2019-48).
[13] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti současně nemůže Nejvyšší správní
soud přesáhnout rámec řízení, který je vymezen tím, čeho může osoba zúčastněná na řízení jako
stěžovatel při maximálním úspěchu v řízení o kasační stížnosti (potažmo žalobě) dosáhnout.
V případě maximálního úspěchu osoby zúčastněné na řízení (tedy pokud by byl napadený
rozsudek zrušen a následně zamítnuta žaloba) by byl obnoven stav pravomocně uloženého
zákazu plnění rámcové dohody, a to toliko v intencích rozhodnutí žalovaného ve spojení
s rozhodnutím předsedy žalovaného, kterým bylo rozhodnutí žalovaného částečně změněno.
Osoba zúčastněná na řízení v takovém případě nedosáhne nápravy jí tvrzeného vadného postupu
žalovaného v řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, v jehož důsledku byl
znemožněn řádný přezkum postupu žalobkyně a) jakožto zadavatele. Tato tvrzení proto
nemohou být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, resp. v potřebě
napravit pochybení žalovaného tohoto charakteru nemůže být spatřována újma relevantní
z pohledu podmínek vymezených §73 odst. 1 s. ř. s. Ostatně platí také, že na přiznání
odkladného účinku nemá žádný vliv argumentace pojící se k věcnému posouzení samotné kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto v tomto okamžiku nezabýval tvrzenou nezákonností
rozsudku krajského soudu, potažmo rozhodnutí předsedy žalovaného.
[14] Újma relevantní pro přiznání odkladného účinku musí tedy mít původ v napadeném
rozhodnutí krajského soudu, a případně ve správním rozhodnutí, které bylo přezkoumáváno
v předcházejícím řízení před krajským soudem. V dané věci osoba zúčastněná na řízení vedle výše
uvedených irelevantních tvrzení poukazuje také na újmu, která jí hrozí tím, že na základě rámcové
dohody uzavřené v rozporu s §254 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek budou
uzavřeny a realizovány kupní smlouvy, čímž se rámcová dohoda zcela vyprázdní. K tomuto
„zkonzumování“ rámcové dohody by v návaznosti na právní moc napadeného rozsudku
krajského soudu vskutku mohlo dojít, neboť tímto rozsudkem byla zrušena rozhodnutí, která
podle §264 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek uložila zákaz plnění rámcové smlouvy.
Podle věty druhé uvedeného ustanovení platí, že smlouva, ohledně níž žalovaný uložil zákaz
plnění, aniž by postupoval podle odstavce 3 (pozn. soudu: v dané věci tomu tak nebylo),
je neplatná od samého počátku. Jde o relativní neplatnost smlouvy, neboť dosud platná smlouva
se neplatnou „stává“ až na základě rozhodnutí žalovaného, a to okamžikem jeho právní moci,
byť s účinky ex tunc. Po zrušení takového rozhodnutí se tedy smlouva „stává“ znovu platnou
a nic nebrání tomu, aby na základě takové rámcové smlouvy zadavatel uzavřel s vybraným
uchazečem kupní smlouvu a ta byla následně naplněna. Takovému případnému postupu
by nebránila ani skutečnost, že žalovaný bude po právní moci napadeného rozsudku pokračovat
v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění rámcové smlouvy, který podala osoba zúčastněná
na řízení. V tomto řízení je totiž vyloučeno nařízení předběžného opatření (§254 odst. 7 zákona
o zadávání veřejných zakázek), na což ostatně ve svých vyjádřeních upozorňovali žalovaný i obě
žalobkyně. V řízení před žalovaným se tedy nelze domáhat např. předběžného zákazu poskytovat
plnění dle smlouvy a zabránit tak „zkonzumování“ nezákonně uzavřené smlouvy. Dojde-li
k tomu, návrh se stává zjevně bezpředmětným a nezbyde, než řízení zastavit [§257 písm. l)
zákona o veřejných zakázkách]. Z tohoto důvodu ostatně obě žalobkyně za návrhem na přiznání
odkladného účinku vidí snahu obejít zákaz nařídit předběžné opatření plynoucí z §254 odst. 7
zákona o zadávání veřejných zakázek. Tak ovšem návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vnímat nelze, neboť jde o institut, který míří do jiné fáze řízení. Zatímco zákaz nařídit
předběžné opatření je spojen s fází, kdy ještě není o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy
pravomocně rozhodnuto, přiznání odkladného účinku kasační stížnosti má v dané věci zachovat
účinky již pravomocně uloženého zákazu plnění smlouvy do doby, než o věci rozhodne Nejvyšší
správní soud. To jsou situace kvalitativně jiné, které také nastávají ve zcela jiných fázích řízení.
[15] Na uvedených závěrech, tj. že v situaci, která v dané věci nastala po vydání napadeného
rozsudku, hrozí osobě zúčastněné na řízení újma, nic nemění ani skutečnost, že na základě
rámcové dohody již byla mezi žalobkyní a) a žalobkyní b) uzavřena kupní smlouva na dodávku
všech v rámcové dohodě předvídaných 90 autobusů. Na tuto skutečnost upozornil žalovaný.
Plyne to také z veřejného registru smluv, ve kterém byla tato kupní smlouva uzavřená 16. 1. 2019
uveřejněna 6. 2. 2019. Touto smlouvu se žalobkyně b) zavázala dodat postupně ve čtyřech dílčích
dodávkách celkem 90 autobusů, a to v termínech do 11, 12, 13 a 14 měsíců ode dne účinnosti
kupní smlouvy. Soud současně nemá žádnou informaci o tom, že by tato kupní smlouva byla
bezezbytku vyčerpána, tedy že by bylo dodáno a zaplaceno všech 90 nasmlouvaných autobusů.
O tom, že tomu tak není, ostatně svědčí slova žalobkyně b), která ve vyjádření poukazovala na to,
že vzhledem k vzniklé situaci musí dlouhodobě udržovat u svého dodavatele, kterým
je společnost Iveco Czech Republic, s. r. o., výrobní kapacity pro předmětnou zakázku,
čímž je omezována v realizaci dalších zakázek.
[16] Závěr, že uzavřením realizační kupní smlouvy podle rámcové dohody se nevyčerpává
platnost rámcové dohody, který blíže odůvodňuje předseda žalovaného ve svém rozhodnutí
v bodech 86 až 89, a krajský soud v bodě 13 napadeného rozsudku, nikdo z účastníků
nezpochybňuje, a proto z něho pro účely rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti
vychází i Nejvyšší správní soud. Byť je nepochybné, že jde o otázku, která patří do samotného
věcného přezkumu rozhodnutí předsedy žalovaného. Pokud by totiž již byla rámcová dohoda
vyčerpána, nemohl by žalovaný meritorně rozhodnout (uložit zákaz plnění této smlouvy),
ale musel by řízení zastavit s ohledem na §257 písm. l) zákona o veřejných zakázkách,
což se ale v uvedené věci i přes návrh žalobkyně a) nestalo.
[17] Nejvyšší správní soud nadto není v rámci krátkého časového úseku stanoveného
pro rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti schopen do detailu ověřit, zda v mezidobí
skutečně nedošlo k úplnému zkonzumování rámcové dohody, proto i s ohledem na zásadu
předběžné opatrnosti dopěl k závěru, že újmu tvrzenou osobou zúčastněnou na řízení nelze
vyloučit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 16. 5. 2018, čj. 1 As 128/2018-42).
[18] Zbývá tedy posoudit, zda újma, kterou tvrdí osoba zúčastněná na řízení, spočívající v tom,
že bude zcela zrealizována dodávka 90 autobusů, aniž ona měla možnost se o uvedenou veřejnou
zakázku ucházet v otevřeném zadávacím řízení vedeném v souladu se zákonem, je újmou
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Těmito
osobami, vůči kterým je třeba újmu tvrzenou osobou zúčastněnou na řízení poměřovat, jsou obě
žalobkyně.
[19] Je pravdou, že hrozící újma je ze strany osoby zúčastněné na řízení přímo v návrhu
na přiznání odkladného účinku tvrzena spíše v obecné rovině. Protože je ale jednoznačně
navázaná na předchozí soudní a správní řízení, je již ze své povahy dostatečně konkrétně
určitelná, neboť hrozí, že bude realizována veřejná zakázka v hodnotě přesahující 500 milionů
Kč, aniž měla osoba zúčastněná na řízení možnost se o tuto zakázku ucházet. Na závažnost této
újmy nemůže mít velký vliv ani skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení je společností
s obratem v řádu miliard Kč, na což poukazuje žalobkyně a). Byť sama osoba zúčastněná
na řízení po výtce svoji majetkovou situaci soudu nepředestřela, plyne z účetní uzávěrky této
osoby založené ve veřejném obchodním rejstříku, že v roce 2019 činily tržby z prodeje vlastních
výrobků a služeb 3 159 490 000 Kč. Veřejná zakázka, o kterou v dané věci jde, by tedy činila cca
1/6 obratu osoby zúčastněné na řízení, což jistě není zanedbatelný poměr.
[20] Na druhou stranu nelze nevidět, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
vznikne újma i oběma žalobkyním. Ani jedna z nich tuto újmu rovněž přesně nekvantifikovala,
nicméně lze souhlasit s tím, že jak žalobkyně a), tak i žalobkyně b) se v důsledku oddálení
definitivního závěru soudů dostávají do nepříznivé situace z důvodů, na které ve svých
vyjádřeních poukazují. Žalobkyně a) se dostává do obtížné situace, pokud je prezentována jako
zadavatel, jemuž byl pravomocně uložen zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku
(např. v jednání s bankami o úvěrovém financování). Žalobkyně b) musí dlouhodobě udržovat
u svého dodavatele výrobní kapacity pro danou zakázku, čímž je omezována v realizaci dalších
zakázek. Dopad do jejich právní sféry je však dočasný, zatímco újma hrozící osobě zúčastněné
na řízení může s vysokou pravděpodobností být újmou nevratnou. V tomto ohledu považuje
Nejvyšší správní soud za přiléhavou také argumentaci v usnesení krajského soudu z 9. 9. 2019,
čj. 31 Af 59/2019-45, kterým byl v související věci (jiná část téže veřejné zakázky) zamítnut návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě, z níž plyne, že vybraný uchazeč musí být srozuměn
s možností postupu podle §263 zákona o veřejných zakázkách a musí být schopen za takové
situace přizpůsobit plánování svých výrobních kapacit, tedy musí být připraven i na situaci,
kdy dojde k uložení zákazu plnění uzavřených smluv. Je také v jeho moci si předběžně posoudit
zákonnost postupu zadavatele a tomu následně své kroky přizpůsobit. Totéž, tedy
předvídatelnost takového postupu, tím spíše platí pro zadavatele veřejné zakázky.
[21] První dvě podmínky pro přiznání odkladného účinku má Nejvyšší správní soud
za splněné. Dále se zabýval otázkou, zda je splněna i podmínka třetí, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z dosavadního průběhu
správního ani soudního řízení neplyne, že by přiznáním odkladného účinku mohl být zasažen
důležitý veřejný zájem. V daném případě tak přiznání odkladného účinku jen odsouvá účinky
rozsudku krajského soudu po dobu, kdy bude jeho zákonnost přezkoumávána. Lze tedy
konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. V dané věci je tomu spíše naopak, neboť přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v dané věci je s veřejným zájmem v souladu, neboť sleduje účinnou soudní ochranu
uchazečů o veřejnou zakázku při porušení pravidel při zadávání veřejných zakázek. To je mj.
zřetelným cílem právní úpravy Evropské unie v oblasti kontroly veřejných zakázek (srov. zejména
směrnici Rady 89/665/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících
se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění
směrnice Rady č. 2007/66/ES, a také rozsudek Nejvyššího správního soudu z 18. 1. 2018,
čj. 10 As 219/2016-51).
[22] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Učinil tak výslovně ve vztahu k napadenému rozsudku, jehož účinky se pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti.
[23] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76,
č. 1072/2007 Sb. NSS). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit,
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto
důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 s. ř. s.).
[24] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku
ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Protože osoba zúčastněná na řízení tuto částku
již zaplatila spolu s poplatkem za kasační stížnost, uvedenou částku již znovu platit
nebude.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2020
Petr Mikeš
předseda senátu