ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.153.2020:25
sp. zn. 8 Azs 153/2020-25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Milana Podhrázského a Jitky Zavřelové, v právní věci žalobce: P. H., zastoupený
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2020, čj. CPR-15390-5/ČJ-2020-930310-V237, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 5. 8. 2020, čj. 72 A 22/2020-30,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, odbor cizinecké policie, rozhodnutím ze dne
12. 2. 2020 vyhostilo žalobce (dále „stěžovatele“) a stanovilo dobu, po kterou mu nelze umožnit
vstup na území členských států Evropské unie, na 5 let podle §119 odst. 1 písm. b) bodů 3, 4
a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaná rozhodnutí
z 30. 4. 2020 zamítla odvolání stěžovatele a rozhodnutí krajského ředitelství policie potvrdila.
[2] Stěžovatel proti rozhodnutí žalované podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci, který ji v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. Tento rozsudek napadl stěžovatel
kasační stížností, ke které připojil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] V návrhu uvedl, že o přiznání odkladného účinku žádá především z důvodu, že ho dne
15. 8. 2020 telefonicky kontaktovala neznámá osoba z Ukrajiny a dotazovala se ho na datum jeho
návratu na Ukrajinu, následně mu vyhrožovala zabitím. Dále má za to, v případě soudního
přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění by měla být cizinci obecně přiznána možnost setrvat
na území České republiky i v době řízení o kasační stížnosti. V opačném případě by to pro cizince
obvykle znamenalo nemožnost hájit svá práva osobně, ale i zásadní zásah do jeho soukromého
a rodinného života, stejně jako nepřiměřené materiální výdaje. Svou argumentaci podpořil
odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015, čj. 2 Azs 219/2015-23.
Stěžovatel dále uvedl, že v případě vyhoštění by ztratil možnost hájit svá práva osobně,
být v častějším kontaktu se svým právním zástupcem a aktivně se podílet na řízení o kasační
stížnosti. V závěru zdůraznil, že mu na Ukrajině vyhrožuje dosud jemu neznámá osoba, Česká
republika je středem jeho soukromého života, vybodoval si v ní své pracovní, sociální
i ekonomické zázemí a jeho cílem je v ní žít i nadále. K požadavku proporcionality přiznání
odkladného účinku uvedl, že svým pobytem na území nikoho neohrožuje. Neexistuje nebezpečí,
že by se ukrýval, či dobrovolně nerespektovat eventuální výkon správního rozhodnutí. Přiznání
odkladného účinku tak nemůže představovat újmu pro třetí osoby, ani nemůže být v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalovaná nesouhlasila s návrhem na přiznání odkladného účinku. Vyjádřila se tak,
že odůvodnění zásahem do práva cizince na spravedlivý proces nemůže být užito jako obecný
nástroj pro další legalizaci pobytu cizince na území České republiky, zvláště když bylo vydáno
rozhodnutí o správním vyhoštění pro neoprávněný pobyt stěžovatele. Cizinec pro své setrvání
na území České republiky neskýtá žádnou záruku. Ubytovnu, na které současně pobývá, může
kdykoliv opustit. Z dosavadního jednání cizince, který na území pobýval bez platného oprávnění
k pobytu a opakovaně mařil rozhodnutí o vyhoštění, plyne, že pohrdá čímkoli, co ho omezuje
na jím zvoleném způsobu života.
[5] Podle §107 odst. 1 zákon č. 150/2002 Sb., správního řádu soudního (dále „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze
přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro
žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet
jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[7] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že k tomu, aby kasační stížnosti mohl být
přiznán odkladný účinek, musí navrhovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014,
čj. 6 Ads 99/2013-11). Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele, ten tedy musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to dovozuje.
[8] Žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění má odkladný účinek ze zákona (§172
odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Oproti tomu kasační stížnost v téže věci odkladný účinek nemá
a Nejvyšší správní soud může rozhodnout o jeho přiznání v souladu s výše citovanými
ustanoveními. Jak ovšem zdůraznil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v nedávném
rozhodnutí (viz usnesení ze dne 16. 6. 2020, čj 8 Azs 339/2019-38), je nutné respektovat
neurčitou a vysoce abstraktní hypotézu §73 odst. 2 s. ř. s., která zavazuje soud v každém řešeném
případě vzít v úvahu všechny specifika a individuální okolnosti sporné věci. Nesmí tedy docházet
k paušálnímu přiznávání odkladného účinku v případě návrhu na jeho přiznání u určitých typů
správních rozhodnutí, jako je správní vyhoštění, a přiznávat jim odkladný účinek bez dalšího.
[9] Stěžovatel jako důvod pro přiznání odkladného účinku uvedl, že obdržel výhružný
telefonát z Ukrajiny od neznámé osoby. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že své tvrzení nijak
nedoložil, ani blíže nevysvětlil, na základě jakých skutečností by pro něj měl hovor představovat
reálnou hrozbu. V řízení před správním orgánem, ani před soudem stěžovatel neuvedl žádné
skutečnosti svědčící o tom, že by mu na Ukrajině hrozilo jakékoliv nebezpečí. Při ústním jednání
dne 8. 2. 2020 naopak vypověděl, že mu na Ukrajině nic nehrozí, může se tam vrátit, v minulosti
měl ovšem obavy, že by mohl být nasazen do válečného konfliktu. Na Ukrajině má dům, kam
se může vrátit a oblast, ve které na Ukrajině žije, je bezpečná. Ze správního ani soudního spisu
tedy nevyplývá, že by stěžovateli na Ukrajině hrozilo nebezpečí a v minulosti by zde měl
problémy. Jeho tvrzení o výhružkách v kontextu jeho případu neodpovídá zjištěným
skutečnostem a bez předložení dalších tvrzení a alespoň indicií o reálnosti hrozby jej Nejvyšší
správní soud proto považuje za zcela nepodložené a nevěrohodné.
[10] Stěžovatel blíže nekonkretizoval ani tvrzení, že Česká republika je středem jeho
soukromého života a má zde sociální a ekonomické zázemí, jde tedy o zcela obecné a ničím
nedoložené tvrzení. Ze správního spisu plyne, že stěžovatel nemá v Česku rodinu, má bratra
na Ukrajině a přítelkyni ukrajinské národnosti, která je v České republice pouze na návštěvě.
Vyhoštění by v tomto případě tedy nepředstavovalo zásah do soukromého života stěžovatele.
[11] Pokud jde o stěžovatelovu argumentaci týkající se zásahu do jeho práva na spravedlivý
proces, konkrétně, že vyhoštěním ztratí možnost bránit se osobně a aktivně se podílet na řízení,
jím citované závěry Nejvyššího správního soudu byly překonány již výše citovaným rozhodnutím
rozšířeného senátu (sp. zn. 8 Azs 339/2019), který sjednotil do té doby roztříštěnou praxi.
Rozšířený senát dospěl k závěru, že obecně vyjádřený zájem cizince na osobní účasti v řízení
o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana
spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V nyní projednávané věci soud žádné takové
individuální okolnosti neshledal. Vzhledem k tomu, že řízení o kasační stížnosti probíhá zpravidla
bez nařízeného jednání, nelze předpokládat, že by byla vyžadována osobní přítomnost
stěžovatele. Ten je před kasačním soudem řádně zastoupen advokátem, s nímž může
komunikovat i na dálku skrze prostředky elektronické komunikace, či telefonicky. Právo
na spravedlivý proces je tak i v případě nepřiznání odkladného účinku zachováno.
[12] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek. Tímto rozhodnutím
Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. září 2020
Petr Mikeš
předseda senátu