ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.85.2020:27
sp. zn. 8 Azs 85/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: A. T., zastoupený Mgr. Zuzanou
Kratěnovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 9. 2018, čj. OAM-725/ZA ZA11-P15-2018, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, čj. 13 Az 61/2018-16,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 26. 8. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím tuto žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle
§16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou zamítl Městský soud v Praze shora označeným
rozsudkem.
[2] Stěžovatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že přicestoval do ČR v roce
2017 na francouzské turistické vízum s úmyslem si zde najít práci, což se mu v Uzbekistánu
nedařilo (dříve pracoval jako pomocný dělník v zemědělství, ale často nedostával zaplaceno).
Dále uvedl, že má v Uzbekistánu dluhy ve výši asi 7 tisíc dolarů. Ty dluží kamarádovi, který často
přichází do jeho domácnosti a ústně požaduje peníze zpět. Předmětná částka se podle stěžovatele
dá v Uzbekistánu vydělat jen velmi obtížně, a tak by byl stěžovatel podle jeho názoru
v Uzbekistánu vystaven obtížně řešitelné situaci.
[3] V žalobě stěžovatel napadal závěr žalovaného ohledně tvrzení výhradně ekonomických
důvodů žádosti. Tvrdil, že se bojí pronásledování, byť v důsledku svých vysokých dluhů,
které má v Uzbekistánu. Měl by mu být udělen azyl nebo doplňková ochrana, neboť je třeba
respektovat zájem na rodinném životě v přijatelných materiálních podmínkách. Vedle toho
stěžovatel v žalobě uváděl, že správní orgán nedostatečně zjistil stav věci a neseznámil
ho s podklady pro vydání rozhodnutí.
[4] Městský soud se s žalobou neztotožnil. Dospěl k názoru, že jediným důvodem
stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu byly jeho dluhy, a odkázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle které nelze v azylovém řízení řešit osobní nebo rodinné problémy v zemi
původu (rozsudek ze dne 14. 10. 2019, čj. 3 Azs 144/2018-24). Ohledně seznámení s podklady
pak městský soud upozornil na snahu žalovaného doručit stěžovateli výzvu k tomuto seznámení,
kterou si však stěžovatel na poště nevyzvedl. Konečně podle městského soudu žalovaný zjistil
stav věci dostatečně a ohledně výhradně ekonomických motivů stěžovatele nejsou pochybnosti.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Kasační námitky
směřuje proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu ze strany žalovaného, což městský soud
přehlédl, pokud se ztotožnil se závěrem žalovaného ohledně výlučně ekonomických motivů
stěžovatele [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Konkrétně měl městský soud
přehlédnout hrozbu pronásledování nebo vážné újmy při návratu do vlasti podle §12 a §14a
zákona o azylu. Kromě toho stěžovatel napadá rozsudek městského soudu pro nesprávné
posouzení právní otázky [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], k čemuž opakuje,
že mu nebyla doručena výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí, aniž by však vysvětlil,
proč se s touto námitkou městský soud nesprávně vypořádal.
[6] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, případně její odmítnutí pro nepřijatelnost.
Poukázal na shodu kasačních námitek se žalobními body, a ohledně jejich vypořádání tedy
odkázal na rozsudek městského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Jelikož jde o věc mezinárodní ochrany, zabývá se Nejvyšší správní soud v souladu
s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) Nejvyšší správní soudu pro
stručnost odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb.
NSS. V této souvislosti nelze přehlédnout, že sám stěžovatel netvrdí, v čem okolnosti jeho
případu splňují podmínky přijatelnosti ve smyslu tímto usnesením vymezených kritérií.
[8] Nejvyšší správní soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.
Kasační stížnost pouze opakuje tvrzení o problémech s dluhy v zemi původu a o nedoručení
výzvy k seznámení se s podklady rozhodnutí, což jsou otázky, které byly opakovaně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[9] Otázka uvádění pouze ekonomických důvodů v řízení o mezinárodní ochraně
je dosavadní judikaturou již řešena, je řešena jednoznačně a není důvod k judikatornímu odklonu.
Již rozsudek ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003-43, dovodil nemožnost „překlápět“
ekonomické důvody (nedostatek finančních prostředků, nemožnost sehnat práci) pomocí
argumentu omezené politické seberealizace za špatných materiálních podmínek do roviny
politické perzekuce podle §12 zákona o azylu. Tento závěr lze následně vztáhnout i na další
důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany, protože ekonomické obtíže jistě mohou
způsobovat stěžovateli reálné problémy v řadě oblastí života. Tyto problémy však nemohou
založit poskytnutí mezinárodní ochrany, a to ani podle §12 a §14a zákona o azylu, zmiňovaných
v kasační stížnosti. Závěry citovaného rozsudku pak potvrdil například rozsudek ze dne
7. 8. 2007, čj. 5 Azs 15/2007-79, a jeho závěry opakuje například usnesení ze dne 27. 3. 2014,
čj. 10 Azs 40/2014-23.
[10] V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu jsou také závěry
městského soudu ohledně v kasační stížnosti napadané nemožnosti seznámit se s podklady
pro vydání rozhodnutí. Městský soud správně vztáhl na §24 odst. 3 zákona o azylu,
který upravuje doručování v řízení o mezinárodní ochraně, závěry rozsudku rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, čj. 3 As 241/2014-41, ohledně uplatnění fikce
doručení bez ohledu to, zda byla po uplatnění této fikce obálka vložena do schránky adresáta.
Úprava doručení fikcí v §24 odst. 1 správního řádu a §24 odst. 3 zákona o azylu je totiž
prakticky totožná a je judikaturou Nejvyššího správního soudu již vyřešena.
[11] Stěžovatel rovněž obecně namítá porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového
stavu žalovaným, avšak v podstatě bez jakéhokoliv upřesnění jeho konkrétních pochybení.
Takto obecně vymezené námitky již byly předmětem mnoha rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, namátkou lze uvést usnesení ze dne 29. 10. 2008,
čj. 1 Azs 67/2008–112, a rozsudky ze dne 18. 1. 2006, čj. 6 Azs 386/2004–40,
ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004–57, ze dne 16. 5. 2004, čj. 1 Azs 45/2004–47,
ze dne 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 22/2004–42, ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003–41, nebo ze dne
20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003–59.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2020
Petr Mikeš
předseda senátu