ECLI:CZ:NSS:2020:9.AFS.339.2019:39
sp. zn. 9 Afs 339/2019 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: ALCASERV, spol. s r.o.
„v likvidaci“, se sídlem Kaštanová 1055/14, Olomouc, zast. Mgr. Liborem Burianem,
advokátem se sídlem Krkoškova 728/2, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2015,
č. j. 23934/15/5200-11433-703604, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2019, č. j. 5 Af 83/2015 - 65, o návrhu žalobkyně
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti
dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 23. 9. 2014,
č. j. 5638064/14/2001-24901-109188, kterým jí byla doměřena daň z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2008 ve výši 2 977 380 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši
595 476 Kč. Navrhla také zrušení obou těchto daňových rozhodnutí.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku. Uvedla,
že napadené rozhodnutí pro ni má naprosto fatální následky, jelikož zcela vylučuje její další
existenci, naproti tomu újma, která hrozí ostatním osobám, pokud zde nějaká újma hrozí,
je nepoměrně nižší, než újma, která hrozí jí.
[3] Žalovaný k návrhu uvedl, že stěžovatelka nedostála ani základnímu břemenu tvrzení,
protože její konstatování o fatálních následcích napadeného rozhodnutí je natolik obecné,
že z něj nelze dovodit, na základě čeho by jí konkrétně měla újma vzniknout.
[4] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) vycházel při posouzení stěžovatelčina návrhu
z §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), dle kterého kasační stížnost nemá odkladný účinek, Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný
účinek žaloby se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného
účinku naplněny dva předpoklady, a to: (i.) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
by znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, (ii.) přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] S ohledem na obsah stěžovatelčina návrhu lze předeslat, že ze soudu dostupných
podkladů skutečně nevyplývá, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma třetím
osobám nebo že by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný upozorňoval
na rozpor s veřejným zájmem v podobě zájmu státu získávat příjmy na financování důležitých
celospolečenských výdajů prostřednictvím řádného výběru daní. Z konstantní judikatury
NSS plyne, že obecný zájem na výběru daní není oním důležitým veřejným zájmem,
pro nějž by odkladný účinek neměl být přiznán (viz bod 30 usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
[6] Žalovaný však poukázal také na to, že stěžovatelka ve svém návrhu neunesla břemeno
tvrzení, v čemž je třeba mu přisvědčit. Stěžovatelka uvedla pouze zcela obecně, že rozhodnutí
pro ni má naprosto fatální následky, jelikož zcela vylučuje její další existenci, aniž by tyto své
obavy jakkoli konkretizovala. Takové odůvodnění žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti skutečně nenaplňuje požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., jak byly vyloženy v judikatuře NSS.
Ten např. v usnesení ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50, uvedl: „Od stěžovatele, který žádá
o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom,
že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem
tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným tvrzením.
Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání
odkladného účinku, také řádně doložil.“ Zcela obecné stěžovatelčino tvrzení o fatálních následcích
a vyloučení další existence tyto požadavky na tvrzení újmy nenaplňují.
[7] Soud uzavírá, že stěžovatelka ve svém návrhu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti,
které by svědčily o tom, že by pro ni výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
relevantní újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. Její kasační stížnosti
proto nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu