ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.227.2020:9
sp. zn. 9 As 227/2020 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, proti usnesení žalovaného ze dne 20. 4.
2020, č. j. 6 A 43/2020 - 11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 17. 8. 2020, č. j. 11 A 80/2020 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2020, č. j. 11 A 80/2020 - 11, kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti usnesení tohoto soudu ze dne 20. 4. 2020, č. j. 6 A 43/2020 - 11.
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci
jde o případ, kdy stěžovatel napadá usnesení městského soudu, který rozhodl ve věci (o jeho
žalobě), tudíž jej tíží poplatková povinnost za kasační stížnost a musí být zastoupen
advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[6] Nejvyšší správní soud zastává názor, že byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany
soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém dalším řízení o kasační stížnosti byl takový
stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více jak 1300 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a byl taktéž
poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, pokud jsou
u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv (§35 odst. 10, věta první, s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej Nejvyšší správní soud
již v minulosti dostatečně informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem,
tak o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení
se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu
k doložení splnění požadavků podle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat
návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal,
že Nejvyšší správní soud by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech,
o nichž objektivně musí z minulých řízení vědět.
[9] Po nynějším stěžovateli lze v zájmu toho, aby nebylo řízení jeho postupem
jakkoli protahováno, požadovat, aby u těch řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení
advokátem, si toto zastoupení již od počátku zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů, a to současně s podáním kasační stížnosti. S odkazem na shora
konstatované lze zopakovat, že v případě nynějšího stěžovatele není nezbytně nutné,
aby mu soud adresoval výzvy a poučení, které by měly nést informace jemu již mnohokrát
sdělené.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel svou kasační stížnost podal sám,
aniž by byl zastoupen advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající
v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné
moci pro advokáta.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Podle uvedených ustanovení nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti
právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu