ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.366.2019:20
sp. zn. 9 Azs 366/2019 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: B. M., zast. JUDr.
Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2437/2,
Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2019, č. j. KRPP-145709-3/ČJ-2019-030022, ve
věci kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2019, č. j. 17
A 211/2019 - 31,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2019, č. j. 17 A 211/2019 - 31,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Ing. Jakubovi Backovi, advokátu se sídlem
Šlejnická 1547/13, Praha 6, se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení
o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 11. 12. 2019 odmítl
žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2019, č. j. KRPP-145709-3/ČJ-2019-030022,
kterým žalovaná podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), zajistila žalobce na dobu 30 dnů za účelem předání do Spolkové republiky Německo.
[2] Žalobce podal dne 1. 11. 2019 k poštovní přepravě blanketní žalobu se žádostí
o ustanovení zástupce, přičemž tato zásilka byla krajskému soudu doručena dne 4. 11. 2019.
Krajský soud usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. 17 A 211/2019 - 19, vyhověl žádosti žalobce,
výrokem I. mu ustanovil zástupce a ve výroku II. jej vyzval k doplnění žaloby ve lhůtě třiceti dnů
od doručení rozhodnutí žalované podle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Současně
jej informoval, že se tato lhůta staví ode dne podání žádosti o ustanovení zástupce
(od 4. 11. 2019), do právní moci tohoto usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2019.
Žalobce svou žalobu doplnil podáním odeslaným dne 2. 12. 2019. Krajský soud v napadeném
usnesení dovodil, že třicetidenní lhůta k vymezení žalobních bodů počala plynout dne
26. 10. 2019 (den po doručení rozhodnutí žalovaného žalobci), neběžela mezi dny 4. 11. 2019
až 8. 11. 2019 (doba mezi doručením žádosti o ustanovení zástupce soudu a právní mocí
usnesení, kterým krajský soud o této žádosti rozhodl), pokračovala od 9. 11. 2019 a skončila
v pátek 29. 11. 2019. Doplnil-li žalobce žalobní body až v pondělí 2. 12. 2019, učinil tak pozdě
a nelze k nim přihlédnout.
II. Kasační stížnost žalobce
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
kterou založil na důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Podle jeho názoru se měla třicetidenní lhůta pro podání žaloby, resp. vymezení žalobních
bodů, stavět již od 1. 11. 2019 (datum podání žaloby se žádostí o ustanovení zástupce k poštovní
přepravě), nikoliv až od 4. 11. 2019, kdy zásilka došla soudu. Poukázal na absurdní důsledky
výkladu, který zaujal krajský soud, v situaci, kdy by byla současně podána žaloba a žádost
o ustanovení zástupce, a to na samém konci lhůty. V takovém případě by totiž mohlo dojít
k tomu, že by žaloba byla hodnocena jako včasná (neboť by se při jejím posouzení zohledňovalo
datum podání žaloby k poštovní přepravě), avšak žádost o ustanovení zástupce by byla
vyhodnocena jako opožděná.
[5] Je třeba rovněž zohlednit, že účastník řízení nemůže nijak ovlivnit rychlost doručení
zásilky, přičemž poštovní doručování může v případě více nepracovních dní trvat
nezanedbatelnou dobu. Jediný ústavně konformní výklad §35 odst. 10 věty třetí s. ř. s. je tedy
takový, podle kterého se datum, od kterého se lhůta pro podání žádosti staví, neodvíjí od data
doručení soudu, ale ode dne, kdy bylo podání předáno k poštovní přepravě, jak je tomu
např. podle §40 odst. 4 s. ř. s.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) nejprve posoudil zákonné náležitosti
kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou,
proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s., přípustná. Poté NSS
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů.
[8] Uvedení žalobních bodů je jednou z náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního
orgánu. Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
[9] Otázkou náležitostí žalobních bodů se NSS zabýval ve své judikatuře již několikrát;
naposled se k ní vyslovil rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31,
č. 3733/2018 Sb. NSS, ve kterém mj. potvrdil závěry dřívější judikatury a uvedl, že „žalobce
musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba
byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Pokud žalobní bod neuplatní vůbec,
nebo až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.“
Tyto závěry vztáhl rozšířený senát v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 72,
i na náležitosti žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, u kterých je kratší lhůta k podání žaloby.
[10] Mezi stranami není sporné, že stěžovateli bylo dne 25. 10. 2019 doručeno rozhodnutí
žalované, přičemž dne 1. 11. 2019 podal žalobu společně se žádostí o ustanovení zástupce
k poštovní přepravě (obálka na č. l. 18 spisu krajského soudu). Tato žaloba včetně žádosti
byly doručeny soudu až dne 4. 11. 2019. Mezi stranami není dále sporu o tom, že podáním
žádosti o ustanovení zástupce se lhůta pro doplnění žaloby stavěla a pokračovala
až od 9. 11. 2019, neboť 8. 11. 2019 nabylo právní moci usnesení krajského soudu ze dne
5. 11. 2019, č. j. 17 A 211/2019 - 19, kterým byl stěžovateli ustanoven zástupce a kterým byl
vyzván k doplnění žalobních bodů.
[11] Sporný mezi stranami zůstává výklad formulace „podání žádosti o ustanovení zástupce“
uvedený v §35 odst. 10 věty třetí s. ř. s., podle kterého [p]ožádá-li navrhovatel o osvobození od soudních
poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží
lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. (zvýraznění přidal NSS) Zatímco krajský soud
se domnívá, že se lhůta pro doplnění žaloby stavěla až od dne 4. 11. 2019, kdy žádost
o ustanovení zástupce došla soudu, a tudíž je doplnění žaloby ze dne 2. 12. 2019 opožděné,
stěžovatel je toho názoru, že ke stavění lhůty došlo již předáním žádosti k poštovní přepravě
dne 1. 11. 2019, tudíž je jeho doplnění žaloby ze dne 2. 12. 2019 včasné.
[12] Krajský soud svou argumentaci postavil na výkladu úkonu, kterým žádost o ustanovení
zástupce je, a dospěl k závěru, že na takovou žádost nelze aplikovat §40 odst. 4 s. ř. s.,
neboť není úkonem, který by byl činěn ve lhůtě stanovené zákonem či soudem, a proto,
aby mohla vyvolat zákonem předvídané účinky (stavení lhůty k podání žaloby a vznik povinnosti
soudu o ní rozhodnout), nestačí, aby byla podána k poštovní přepravě. Je třeba, aby soudu došla.
Zároveň odkázal na nejnovější komentář k s. ř. s. (Kühn Z., Kocourek T. a kol. Soudní řád správní.
Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR 2019, str. 231).
[13] Komentář, který krajský soud zmiňuje, výslovně na s. 231 uvádí: „Pokud je žádost doručována
poštou, může být okamžik podání žádosti určen momentem dojití žádosti soudu, anebo předáním k přepravě.
Přikláním se k prve uvedenému závěru, tedy žádost je ‚podána‘, až se opravdu dostane k soudu. Není
totiž namístě aplikovat §40 odst. 4, neboť v případě podání žádosti o osvobození nebo ustanovení nejde
o zachování jakékoliv lhůty. Pro praxi je to velmi důležitý aspekt. Například pokud v poslední den lhůty podá
žalobce k poštovní přepravě žalobu, v níž současně požádá o ustanovení zástupce, žaloba dojde na soud
den nebo dva dny po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Z hlediska včasnosti žaloby se užije §40 odst. 4, žaloba
byla poslední den lhůty podána k přepravě, je včasná. Protože se však lhůta pro podání žaloby staví v důsledku
podání žádosti o ustanovení zástupce až v okamžiku, kdy žádost dojde soudu, pak se v právě uvedeném případě
nestaví vůbec, neboť lhůta mezitím uplynula.“ Komentář tedy reaguje i na stěžovatelovu námitku
týkající se situace, kdy je žaloba a žádost o ustanovení zástupce předána k poštovní přepravě
těsně před uplynutím lhůty a dodána soudu až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, a připouští
ji jako možnou.
[14] NSS se v minulosti mnohokrát zabýval délkou lhůty k podání návrhu na zahájení řízení
ve vztahu k vymezení žalobních bodů a v mnoha případech musel zohlednit i podanou žádost
o ustanovení zástupce. Ačkoliv se §35 s. ř. s. v minulosti měnil, věta, jejíž výklad
je v projednávané věci sporný, nebyla měněna, a proto lze zohlednit i judikaturu k předchozím
zněním §35 s. ř. s.
[15] NSS již dříve zaujal opačný přístup než autoři výše uvedeného komentáře a lhůtu
pro podání návrhu na zahájení řízení, resp. pro vymezení žalobních bodů, stavěl od okamžiku,
kdy byla žádost o ustanovení zástupce předána k poštovní přepravě (zvýraznění v rozhodnutích
provedl nyní NSS).
[16] Tak například v rozsudku ze dne 24. 4. 2019, č. j. 2 Azs 48/2019 - 67, NSS uvedl:
„V případě stěžovatele musí být žaloba podána podle §32 odst. 1 zákona o azylu ve lhůtě 15 dnů
ode dne doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno
13. 11. 2018, posledním dnem pro podání žaloby byla středa 28. 11. 2018. Ze soudního spisu vyplývá,
že zásilka s žalobou byla předána k zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence
(§40 odst. 4 s. ř. s.) dne 26. 11. 2018 . Městský soud nesprávně v napadeném usnesení uvádí, že žalobu
stěžovatel podal poslední den lhůty pro podání žaloby, tj. dne 28. 11. 2018. Žaloba stěžovatele zároveň
obsahovala návrh na ustanovení zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. (s účinností do 23. 4. 2019 odst. 9). (…)
V důsledku podání žaloby obsahující návrh na ustanovení zástupce tak došlo ke dni podání žaloby,
tj. 26. 11. 2018, ke stavění lhůty pro podání žaloby , a to až do okamžiku nabytí právní moci
rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce. Městský soud proto pochybil, pokud uvedl, že ‚v poslední den lhůty
pro podání žaloby [...] neobsahovala ani jeden projednatelný bod‘. Stěžovateli v důsledku žádosti o ustanovení
zástupce, kterou se lhůta stavěla, zbývaly do konce lhůty pro podání žaloby ještě 3 dny.“
[17] Obdobný závěr NSS učinil v rozsudku ze dne 21. 5. 2019, č. j. 2 Azs 353/2018 - 45,
podle něhož „krajský soud v napadeném usnesení, ale i v usnesení č. j. 45 Az 13/2018 - 18, nesprávně určil
délku zbývající části lhůty pro doplnění žalobních bodů. Patnáctidenní lhůta k podání žaloby měla uplynout
dne 11. 9. 2018. Krajský soud opakovaně uvedl, že žaloba byla podána dne 10. 9. 2018 a že s ohledem
na to k doplnění žalobních bodů zbývaly 2 dny. Lhůta pro podání žaloby je však lhůtou procesní a pro její podání
je určující den, kdy byla prostřednictvím držitele poštovní licence soudu zaslána, nikoliv kdy byla krajskému
soudu doručena. Okamžik, kdy návrh soudu došel, je určující pouze pro zahájení řízení (§32 s. ř. s.).
Ten je však nutné odlišit od okamžiku podání návrhu, který je rozhodující pro posouzení běhu lhůt
(§40 odst. 4 s. ř. s. a §72 odst. 1 s. ř. s.). Tímto dnem je podán i návrh na ustanovení zástupce
podle §35 odst. 10 s. ř. s. s žalobou spojený , v jehož důsledku se staví běh lhůty pro podání žaloby,
resp. doplnění žalobních bodů. Ze spisu krajského soudu vyplývá, že žaloba byla držiteli poštovní licence
k doručení předána již dne 7. 9. 2018. Zbývající část lhůty pro podání žaloby, resp. pro doplnění žalobních bodů
proto činila 5 dnů.“
[18] I v usnesení ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 Azs 165/2016 - 30, NSS konstatoval obdobný
závěr: „V projednávané věci bylo rozhodnutí žalovaného stěžovateli doručeno 21. 1. 2015 (č. l. 90 správního
spisu), žalobu obsahující žádost o ustanovení zástupce podal žalobce k poštovní přepravě
po sedmi dnech, tj. 28. 1. 2015. Tímto dnem došlo ke stavění běhu lhůty pro podání
žaloby (§35 odst. 8 s. ř. s.), zbývalo z ní osm dní. Běh této lhůty znovu pokračoval právní mocí usnesení
(10. 2. 2015), jímž byl stěžovateli ustanoven právní zástupce, který byl zároveň vyzván, aby ve lhůtě sedmi dnů
žalobu náležitě doplnil, jak následně také učinil.“
[19] Shodný názor uvedl NSS i v rozsudku ze dne 19. 4. 2018, 3 As 27/2017 - 19, podle něhož
„[l]ze tedy vyjít z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno stěžovateli dne 21. 8. 2015, což je den,
který určuje počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s. Dne 26. 8. 2015
předal stěžovatel k poštovní přepravě žalobu (doručena byla krajskému soudu dne 27. 8. 2015),
kterou napadl rozhodnutí žalovaného ‚v celém rozsahu‘, současně požádal krajský soud o ustanovení zástupce
z řad advokátů. Dnem 26. 8. 2015 se tedy běh lhůty zastavil [do jejího uplynutí přitom zbývalo 56 dní
(27. 8. 2015 až 21. 10. 2015 včetně)]. Usnesením ze dne 23. 9. 2015 krajský soud stěžovateli přiznal
osvobození od soudních poplatků a jako zástupce mu ustanovil advokáta. Usnesení nabylo právní moci
dne 29. 9. 2015; tento den byl tedy rozhodující pro opětovný počátek běhu lhůty. Rozběhla-li se lhůta znovu
po nabytí právní moci usnesení, tj. dne 30. 9. 2015, uplynula v úterý dne 24. 11. 2015.“
[20] Stejný přístup zvolil NSS i v rozsudcích ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Ads 59/2016 - 38,
ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Ads 61/2016 - 62, ze dne 19. 8. 2010, č. j. 7 Afs 12/2010 - 172, či ze dne
18. 11. 2015, č. j. 9 Ads 248/2015 - 27, či v usnesení ze dne 13. 6. 2019, č. j. 9 Azs 110/2019 - 39,
rovněž v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č. j. 3 Azs 130/2015 - 46, či ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 5 As 286/2016 - 17. V posledně uvedeném NSS konstatoval: „Nejvyšší správní soud z obsahu
správního spisu zjistil, že žalovaný vydal dne 4. 5. 2016 výše uvedené rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany.
Dne 6. 5. 2016 byl stěžovatel seznámen s obsahem rozhodnutí žalovaného, které mu bylo předáno,
a tedy doručeno (§24a odst. 1 zákona o azylu). Lhůta 15 dnů pro podání žaloby (§32 odst. 1 zákona o azylu)
skončila v pondělí dne 23. 5. 2016 (patnáctý den totiž připadl na sobotu 21. 5. 2016). Ze soudního spisu
Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného na poště dne 20. 5. 2016,
tedy 14. den lhůty. V žalobě stěžovatel požádal o ustanovení právního zástupce. Žaloba byla krajskému soudu
doručena dne 23. 5. 2016. Lhůta pro podání žaloby tak byla zachována, přičemž rozhodným dnem
je den podání žaloby spojené s návrhem na ustanovení právního z ástupce na poštu,
tedy den 20. 5. 2016 (§40 odst. 4 s. ř. s.). Od tohoto dne tedy neběžela lhůta pro podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu (§35 odst. 8 věta třetí s. ř. s.).“ Tento přístup potvrdil NSS
i v nedávném rozsudku ze dne 22. 1. 2020, č. j. 7 Azs 321/2019 - 40.
[21] V judikatuře NSS lze nalézt i rozsudky, které fakticky zaujaly opačný postoj,
avšak bez jakéhokoliv zdůvodnění, a to ze dne 28. 2. 2008, č. j. 7 Afs 108/2007 - 56, či ze dne
12. 1. 2016, č. j. 4 Azs 285/2015 - 24. V prvně jmenovaném rozsudku, č. j. 7 Afs 108/2007 - 56,
NSS uvedl: „Nelze ponechat stranou okolnost, že žádost o ustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o žalobě
byla podána u správního soudu dne 26. 7. 2006, tj. v poslední den lhůty k podání žaloby. Pokud tedy stěžovatel
a Ministerstvo financí vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nebyl by tento zástupce
ani schopen, i v případě ustanovení soudem, rozšířit případně žalobu (srov. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.).“
Podle rozsudku byla žaloba podána k poštovní přepravě o den dříve, 25. 7. 2006. Uvedený úryvek
rozsudku sice vyvolává dojem, že NSS v této věci jako datum podání žádosti o ustanovení
zástupce vyhodnotil datum, kdy žádost došla soudu, není to v něm však výslovně
uvedeno, neboť NSS neuvedl, kolik dnů ze lhůty pro podání žaloby zbývá po podání žádosti
o ustanovení zástupce. Kromě toho jsou názory uvedené v tomto rozsudku překonány pozdější
judikaturou k vymezení žalobních bodů, viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne
29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016 - 62, č. 3623/2017 Sb. NSS. Ve druhém zmíněném rozsudku,
č. j. 4 Azs 285/2015 - 24, zaznělo: „Nejvyšší správní soud s ohledem na zjištěný skutkový stav konstatuje,
že rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 8. 10. 2015 a stěžovatel podal u krajského soudu žalobu
včetně žádosti o ustanovení zástupce dne 9. 10. 2015, tedy první den lhůty pro podání žaloby (§72 odst. 1 in fine
s. ř. s. ve spojení s §32 odst. 1 azylového zákona a §40 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož po dobu rozhodování
o ustanovení zástupce lhůta pro podání žaloby neběží (§35 odst. 8 věta třetí s. ř. s.), po vydání usnesení
krajského soudu ze dne 6. 11. 2015, č. j. 50 Az 2/2015-34, které nabylo právní moci dne 16. 11. 2015,
bylo možné žalobu doplnit ještě do dne 1. 12. 2015.“ Žaloba se žádostí o ustanovení zástupce byly
však k poštovní přepravě předány již 8. 10. 2015, jak vyplývá z druhého odstavce tohoto
rozsudku. Lhůta pro podání žaloby by však byla stejná v obou verzích výkladu: pokud by soud
vycházel z data, kdy byla žaloba podána na poště, tedy z 8. 10. 2015, lhůta pro podání žaloby
by ani nezačala běžet, neboť téhož dne nabylo právní moci rozhodnutí žalované, a proto
by žalobci zůstala zachována celá, patnáctidenní lhůta. V případě, kdy by soud vycházel z data
doručení žaloby se žádostí o ustanovení zástupce na soud, a lhůtu stavěl až od 9. 10. 2015,
by sice lhůta pro podání žaloby začala tohoto dne běžet, ale neuplynul by z ní ani jeden celý den,
proto by žalobci opět zůstala zachována celá, patnáctidenní. V uvedeném případě
proto nezáleželo na tom, jaké datum NSS zvolí jako den, od kterého se lhůta pro podání žaloby
stavěla, a tudíž nelze závěrům zde vysloveným přikládat takový význam, jako výše citované
judikatuře, která jasně a srozumitelně počítala lhůtu pro podání žaloby a stavěla ji od data,
kdy byla žaloba se žádostí o ustanovení zástupce předána na poštu.
[22] Rozšířený senát v usnesení ze dne 29. 5. 2019, č. j. 10 As 2/2018 - 31, č. 3896/2019 Sb.
NSS, zároveň uvedl, že za situace, kdy jeden z možných právních názorů již v současné době
nikdo nezastává a druhý z názorů byl bezvýjimečně sledován v mnoha dalších rozsudcích,
není pochyb o tom, že uvedený první právní názor již nemá žádné obecné normativní účinky.
Za této situace rozšířený senát neshledal důvod, aby se k předložené právní otázce vyjadřoval,
neboť rozhodovací praxe je již fakticky sjednocena. Tento jeho závěr lze vztáhnout
i na projednávanou věc, neboť odlišný náhled fakticky zaujatý naposledy v rozsudku
č. j. 4 Azs 285/2015 - 24 nebyl následován v další rozhodovací praxi soudu, a naopak NSS vydal
velké množství rozhodnutí s opačným závěrem, jak uvedeno v bodech [16] - [20] tohoto
rozsudku. Rozdíly v judikatuře sice vznikají, ale další vývoj v judikatuře je může i sám zahladit,
k čemuž došlo v projednávané věci.
[23] NSS zároveň neshledal důvod k předložení věci rozšířenému senátu také proto,
že i z dosavadních rozhodnutí rozšířeného senátu lze vyvodit, že rozhodným okamžikem,
od kterého se podle jeho názoru staví lhůta pro podání žaloby, je již okamžik podání žaloby
spojené s návrhem na ustavení zástupce nebo osvobození od soudních poplatků.
[24] V rozsudku č. j. 5 As 154/2016 - 62, který se zabýval otázkou stavění lhůty v důsledku
podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, rozšířený senát nejprve v bodě 11 citoval
rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 As 93/2009 - 312, ve kterém NSS uvedl: „Okamžikem
podání žaloby přestala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby, jelikož její součástí byla i žádost o osvobození
od soudních poplatků.“ S názorem vyjádřeným v tomto rozsudku se totiž ztotožnil předkládající
senát. Následně dospěl rozšířený senát k závěru, že i žádost o osvobození od soudních poplatků
má stejné právní důsledky jako žádost o ustanovení zástupce, a proto se lhůta pro podání žaloby
či vymezení žalobních bodů podáním takové žádosti staví. V bodě 35 tento závěr vztáhl
na projednávanou věc: „Rozšířený senát má za to, že žaloba spojená s návrhem na osvobození
od soudních poplatků byla podána před koncem dvouměsíční lhůty pro podání žaloby a její běh se tedy téhož dne
dle §35 odst. 8 (nyní 9) věty třetí s. ř. s. zastavil. Vzhledem k této skutečnosti městskému soudu nic nebránilo,
aby o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl a zároveň vyzval stěžovatele k doplnění žalobních bodů.“
Rovněž v rozsudku č. j 3 Azs 66/2017 - 31 rozšířený senát v bodě 67 uvedl, že „[v] žalobě ze dne
25. 10.2016 uplatnil stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, tímto dnem
se tedy běh lhůty ve smyslu §35 odst. 8 s.ř.s., ve znění do 14. 8. 2017 (dnes odst. 9), zastavil.“
Ačkoliv v obou případech, o kterých rozšířený senát rozhodoval, byla žaloba i se žádostí podána
přímo u soudu, a nedocházelo tedy k časové prodlevě mezi jejím odesláním a doručením soudu,
rozšířený senát zde navazuje na existující judikaturu a naznačuje, že žádost o osvobození
od soudních poplatků či žádost o ustanovení zástupce spojená se žalobou způsobuje stavění lhůty
od data, kdy byla podána žaloba, neboť jsou spolu spojeny. V okamžiku, kdy bude žaloba
v souladu s §40 odst. 4 s. ř. s. pokládána za včasnou a podanou dnem svého předání k poštovní
přepravě, a tato žaloba bude spojená i s návrhem na ustanovení zástupce či osvobození
od soudních poplatků, je třeba pokládat za den podání takové žádosti (a tedy za den, od kterého
se staví lhůta pro podání žaloby či vymezení žalobních bodů) datum předání zásilky k poštovní
přepravě. Z ničeho neplyne, že chtěl rozšířený senát vyřešit pouze výjimečnou situaci,
kdy jsou žaloba i návrh na ustanovení zástupce, respektive osvobození od soudních poplatků,
podány osobně k soudu, a naopak nechtěl, aby jím vyslovené právní názory dopadaly
i na mnohem obvyklejší situaci, kdy jsou společně podány k poštovní přepravě, což by ovšem
podle krajského soudu v nyní posuzovaném případě znamenalo, že jsou „podány“ v různých
dnech.
[25] Tento výklad je rovněž v souladu se zásadou in dubio pro mitius, resp. in dubio pro libertate,
tedy v pochybnostech ve prospěch jednotlivce. Uvedený závěr vychází také z judikatury
Ústavního soudu, jelikož podle nálezu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06, „[j]e-li k dispozici
více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého
základního práva či svobody. Tento princip in dubio pro libertate plyne přímo z ústavního pořádku
(čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny a viz i stanovisko menšiny Pléna NSS
in usnesení ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. in 215/2004 Sb. NSS). Jde o strukturální princip liberálně
demokratického státu, vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem“. Tento postulát vychází
z objektivně daného slabšího postavení soukromoprávního subjektu, vůči němuž orgán veřejné
moci vystupuje ve vrchnostenském postavení, a lze proto na pravidla jeho chování klást přísnější
omezení (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2009, č. j. 7 Afs 69/2007 - 85, č. 2533/2012 Sb. NSS).
Jak plyne z rozsudků NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 2 Afs 57/2013 - 34, ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 5 Afs 116/2013 - 39, nebo ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 Afs 113/2013 - 41, k aplikaci zmíněného
principu je třeba přistoupit v případě, kdy je přítomen rovnocenný konkurenční výklad práva,
což je v projednávané věci splněno.
[26] Výklad, který zaujal krajský soud, by sice mohl být formálně vzato z pohledu procesního
práva akceptovatelný, nicméně ze všech důvodů uvedených výše se NSS domnívá, že je třeba
jej odmítnout minimálně v situaci, kdy je žádost o ustanovení zástupce podána současně
se žalobou. Důsledkem výkladu, který krajský soud zaujal, by bylo rozdrolení takového podání
podaného k poštovní přepravě a vytvoření různých pravidel pro jeho různé části, neboť den
„podání žaloby“ by se v kontextu §40 odst. 4 s. ř. s. vykládal odlišně ode dne „podání žádosti“.
[27] Zároveň byla v projednávané věci kratší lhůta pro podání žaloby než je obecná
dvouměsíční, neboť se jednalo o žalobu proti rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců.
S ohledem na to, že lhůty pro podání žaloby mohou být podle zákona o pobytu cizinců či zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, stanoveny v řádu dnů, nelze od žalobců,
povětšinou cizinců, v takových věcech očekávat, že si procesní předpisy vyloží natolik přesně,
aby věděli, že jejich žádost o ustanovení zástupce či osvobození od soudních poplatků musí být
soudu doručena před uplynutím lhůty k podání žaloby. Takový výklad navíc nebyl, jak vyplývá
z judikatury NSS, přijímaný ani právně znalými osobami, a těžko ho tudíž požadovat od právních
laiků. Pro ně by navíc znamenalo intenzivní zásah do práva na přístup k soudu ve smyslu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zároveň je třeba upozornit na to, že žalobce nemůže
doručení zásilky nijak ovlivnit, a proto pokud by došlo k prodlevě s doručováním, mohlo
by to mít pro žalobce závažné procesně právní následky, které by však nebylo možné zhojit.
Žalobce by navíc nemusel vůbec vědět, kdy se lhůta stavila a kolik času má na vymezení
žalobních bodů, což by přispělo k celkové nejistotě jeho procesní situace.
[28] Ze všech výše uvedených důvodů se proto NSS přiklonil v souladu s převažující
dosavadní praxí k výkladu, že lhůta pro podání žaloby, resp. pro vymezení žalobních bodů,
se staví dnem podání žádosti o ustanovení zástupce či osvobození od soudních poplatků,
přičemž tímto dnem je v projednávané věci den předání žaloby se žádostí k poštovní přepravě.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] NSS proto nezbylo, než usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud bude v souladu se závazným právním názorem NSS
(§110 odst. 4 s. ř. s.) povinen o žalobě rozhodnout znovu.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[31] Usnesením krajského soudu ze dne 5. 11. 2019, č. j. 17 A 211/2019 - 19, byl stěžovateli
ustanoven zástupcem JUDr. Ing. Jakub Backa, advokát se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za jeden úkon
právní služby, a to podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky],
k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 4 téže vyhlášky]. Ustanovený
zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Celková odměna tedy činí částku ve výši 4 114 Kč,
která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu