ECLI:CZ:NSS:2020:APRK.20.2019:10
sp. zn. Aprk 20/2019 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. D. D., proti
žalovanému: Ústavní soud, se sídlem Joštova 8, Brno, v řízení o žalobě proti nečinnosti
žalovaného, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 225/2019, o návrhu žalobce na
určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích,
takto:
I. Krajský soud v Brně je po v i ne n ve věci vedené před tímto soudem
pod sp. zn. 29 A 225/2019 rozhodnout do 29. 2. 2020.
II. Žalobce n em á p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem ze dne 11. 12. 2019, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen
prostřednictvím Krajského soudu v Brně dne 18. 12. 2019, a ze dne 30. 12. 2019, doručeným
Nejvyššímu správnímu soudu dne 31. 12. 2019, se žalobce (dále „navrhovatel“) domáhá určení
lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Požaduje, aby krajský soud rozhodl o jeho
žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při vyřizování žádosti o informace.
[2] Krajský soud ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatel svou žalobou ze dne 10. 8. 2019
napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. SPR ÚS 88/19. Následně bylo
vyjasněno, že žaloba byla koncipována jednak jako žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jednak
jako žaloba na ochranu proti jeho nečinnosti. Soud proto rozhodl usnesením ze dne 9. 9. 2019,
č. j. 29 A 131/2019 – 77, o vyloučení nynější věci k samostatnému projednání; stejným usnesením
dále navrhovateli přiznal osvobození od soudních poplatků.
[3] Dne 17. 10. 2019 krajský soud rozhodl ve věci navrhovatelovy žaloby proti rozhodnutí
a dne 18. 10. 2019 soudce zpravodaj vydal pokyn soudní kanceláři k založení nového spisu
ve věci ochrany proti nečinnosti, spis však nebyl v důsledku administrativního pochybení založen.
Za této situace podal navrhovatel návrh podle §174a zákona o soudech a soudcích, v reakci
na což krajský soud spis neprodleně založil (sp. zn. 29 A 225/2019). Je připraven ve věci
meritorně rozhodnout, s ohledem na okolnosti věci (zejména nutnost vyžádat vyjádření
žalovaného k žalobě, jeho doslání navrhovateli a fakt, že je toho času ve vazební věznici) a blížící
se dny pracovního klidu však vyhodnotil jako technicky nemožné rozhodnout ve věci do 30 dnů
od doručení návrhu (srovnej §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích, pozn. NSS), proto
návrh postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
[4] Je si vědom pochybení spočívajícího v prodlení se založením nového spisu i skutečnosti,
že žaloby na ochranu proti nečinnosti jsou projednávány v přednostním režimu, ve kterém také
hodlá věc projednat. Zároveň se však domnívá, že s přihlédnutím k uvedeným okolnostem ještě
ve věci nedochází k průtahům.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené
v §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[6] Důvodnost návrhu na určení lhůty Nejvyšší správní soud posuzuje podle kritérií
vymezených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup
soudu. Současně není bez významu ani §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém
k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání
a rozhodování věci. V §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny návrhy a věci, o nichž se rozhoduje
přednostně.
[7] Pro posouzení důvodnosti nynějšího návrhu na určení lhůty k provedení procesního
úkonu je stěžejní, že se jedná o věc (nečinnostní žalobu), kterou krajský soud projednává
a rozhoduje přednostně podle §56 odst. 3 s. ř. s.; musí tedy být projednána a rozhodnuta v době,
která je ještě přiměřená jejímu přednostnímu režimu. Přiměřenost této doby Nejvyšší správní
soud posuzuje podle zmíněných kritérií §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[8] Prvním z nich je složitost věci. Nečinnostní žaloby jsou typově spíše jednoduššími věcmi,
neboť v nich obvykle jde pouze o zhodnocení, zda u žalovaného správního orgánu nedochází
k průtahům při vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení (§79 s. ř. s.). Nelze sice vyloučit,
že v konkrétní věci může být nutné posoudit i složitější právní otázky (týkající se např. volby
žalobního typu, vyčerpání prostředků nápravy podle §79 odst. 1 s. ř. s. apod.), případně i provést
složitější dokazování, v nynější věci tomu však nic nenasvědčuje. Nejvyšší správní soud proto
vycházel z toho, že se jedná o věc jednodušší při srovnání s průměrnou složitostí věcí řešených
správními soudy.
[9] Ke druhému kritériu, tedy významu věci pro navrhovatele, Nejvyšší správní soud ze spisu
nezjistil žádné specifické okolnosti. Nezmiňuje se o nich ani navrhovatel ve svém návrhu
na určení lhůty.
[10] Důvodnost návrhu na určení lhůty se posuzuje též z hlediska postupu účastníků řízení.
K tomuto kritériu lze uvést, že k délce řízení dle všeho přispěla skutečnost, že navrhovatel
neformuloval žalobu jednoznačně a teprve následně bylo vyjasněno, že podává jak žalobu proti
rozhodnutí, tak žalobu na ochranu proti nečinnosti. Z předloženého soudního spisu nicméně
není zřejmé, jak konkrétně se to projevilo na délce soudního řízení, a nelze též pominout,
že pro navrhovatele jako právního laika nemusela být volba žalobního typu snadná.
[11] Stěžejní vliv na délku řízení naopak nepochybně mělo pochybení krajského soudu
spočívající v nezapsání nové věci a nezaložení nového soudního spisu týkajícího se nečinnostní
žaloby poté, co rozhodl o vyloučení této věci k samostatnému projednání. Byť se tak stalo
v důsledku administrativního pochybení, tedy chyby, pro kterou lze mít pochopení, nic to nemění
na skutečnosti, že délka řízení byla prodloužena v důsledku pochybení přičitatelného krajskému
soudu.
[12] Lze tedy shrnout, že nynější věc je přednostní, spíše jednodušší a řízení bylo prodlouženo
v důsledku pochybení krajského soudu. Sám navrhovatel k délce řízení významně nepřispěl,
na druhou stranu pro něj ale věc nemá zvláštní význam. Při souhrnném hodnocení těchto kritérií
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že délka řízení v nynější věci – tedy přibližně 5 měsíců,
již není přiměřená.
III. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů návrhu vyhověl a krajskému soudu
uložil, aby ve věci rozhodl do 29. 2. 2020. Tuto lhůtu zhodnotil jako přiměřenou pro provedení
potřebných procesních úkonů, včetně případného ústního jednání, pokud krajský soud k jeho
nařízení přistoupí.
[14] Dále Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení, neboť mu v něm žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu