ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.127.2020:13
sp. zn. Nao 127/2020 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a
soudců JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce:
Lockhart, a. s., se sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1, zast. advokátkou JUDr. Mgr. Petrou
Novákovou, Ph.D., se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 6 Af 37/2018 – 75, vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Afs 229/2020, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu
JUDr. Karla Šimky z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao
114/2020.
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Karel Šimka ne ní v yl o u čen z rozhodování
ve věci Nao 114/2020 o námitce podjatosti ve vztahu k soudkyni Mgr. Ing. Veronice Baroňové
ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Afs 229/2020.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 21. 7. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 9. 2018, č. j. 39302/18/5200-11435-711918, ve věci daně z příjmů právnických osob
za zdaňovací období 2012.
[2] Dle platného rozvrhu práce byla věc přidělena soudkyni Mgr. Ing. Veronice Baroňové.
Jmenovaná soudkyně dne 27. 7. 2020 oznámila předsedovi soudu dle §8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, že se zástupkyní žalobce JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D. ji pojí
dlouhodobý nejen profesní, ale též osobní přátelský vztah, potkávají se na společných akcích
(oslavách), tráví společně některé prodloužené víkendy a v předchozích letech též zahraniční
dovolenou; dle jejího přesvědčení se jedná o vztah soudce a zástupkyně účastníka řízení takové
povahy a intenzity, která zakládá legitimní důvod obávat se o nestranné a nezaujaté rozhodování,
a která navenek (z objektivního hlediska) může u veřejnosti zakládat důvod pochybovat o její
nepodjatosti.
[3] Předseda soudu neshledal důvod pro postup dle §8 odst. 3 s. ř. s., neurčil jiného soudce
NSS dle rozvrhu práce; věc byla zapsána pod sp. zn. Nao 114/2020 a dle pořadí přidělovaných
věcí byla přidělena druhému senátu (zpravodajka Mgr. Šiškeová; předsedající JUDr. Karel Šimka).
[4] JUDr. Karel Šimka dne 4. 8. 2020 podal předsedovi soudu oznámení o skutečnostech, jež
by mohly vzbuzovat důvody o pochybnostech o nepodjatosti ve vztahu k rozhodování
o (ne)podjatosti soudkyně Mgr. Ing. Baroňové. Uvedl, že k věci sp. zn. 6 Afs 229/2020
nemá žádný vztah, nicméně po seznámení se s uváděnými důvody soudkyně zpravodajky ve věci
6 Afs 229/2020 dospěl k závěru, že zde z jeho strany existuje obdobný vztah k zástupkyni
žalobce JUDr. Mgr. Petře Novákové. Uvedl, že jmenovanou zná řadu let ještě z doby, kdy
působila u NSS jako asistentka JUDr. Radana Malíka, obdobně, jako s ostatními soudci
a většinou „služebně starších“ asistentů či bývalých asistentů si s ní tyká; před více než 10 lety
s ní trávil čas na některých společných zahraničních výletech převážně na horách (společnou
zálibu i s některými dalšími asistenty nalezli v lezení), a udržoval s ní velmi blízký vztah. Poté, kdy
se jmenovaná stala advokátkou, v posledních letech tyto aktivity ustaly, nicméně se s ní nadále
setkává v rámci komunity daňových právníků, na různých školeních a přednáškách; váže jej
k ní hluboký osobní i profesní respekt. Přes uvedené, však na rozdíl od JUDr. Ing. Veroniky
Baroňové, si nemyslí, že se jedná o vztah takové povahy a intenzity zakládající legitimní důvod
obávat se ohrožení nestranného rozhodování, nicméně nepopírá, že při pohledu zvenčí by někdo
dojmu o jeho podjatosti mohl nabýt. Oznámení proto činí subjektivně, spíše z důvodu opatrnosti.
[5] Předseda soudu neshledal ani v tomto případě důvod pro postup dle §8 odst. 3 s. ř. s.,
neurčil jiného soudce NSS dle rozvrhu práce; věc byla zapsána pod sp. zn. Nao 127/2020 a dle
pořadí přidělovaných věcí byla přidělena k vyřízení pátému senátu, který je příslušný rozhodnout
o (ne)podjatosti soudce JUDr. Karla Šimky.
[6] Dle §8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v
předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
zjednodušeně řečeno výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako
postup výjimečný. Podjatost soudce také zasahuje do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov.
usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. Nao 19/2003).
[8] Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/2014 - 31,
„[z] ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je
především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování
námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně
existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním
případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být
založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu
– lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS
167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které
k subjektivním pochybnostem soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může
v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a
nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23
SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce.“
[9] Nejvyšší správní soud se tak zaměřil na posouzení toho, zda jsou objektivní důvody
pochybovat o nepodjatosti soudce JUDr. Karla Šimky v předmětné věci. V tomto ohledu soud
vycházel především z vlastní judikatury, z níž vyplývá, že vztah, který výrazně nepřekračuje
standardní profesionální, resp. kolegiální známost, není shledáván jako objektivní důvod
pochybovat o nepodjatosti rozhodujícího soudce (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 – 56).
[10] V projednávané věci je proto nutno posoudit vztah soudce k zástupkyni účastníka řízení
současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, přičemž hlediskem prvním je povaha tohoto
vztahu, hlediskem druhým pak jeho intenzita (zda se jedná o zjevně intenzivní, určitým způsobem
individualizovaný vztah).
[11] Dle citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014,
č. j. Nao 9/2014 - 31, vztah skutečného přátelství lze označit za velmi silnou (jednu
z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání, avšak teprve při určité intenzitě
přátelského vztahu lze zvažovat jeho možný psychologický dopad i z hlediska zachování
přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Je tudíž třeba přihlédnout právě také k intenzitě
tohoto přátelství.
[12] Z vyjádření JUDr. Karla Šimky vyplývá, že přátelské vztahy se zástupkyní žalobce byly
intenzivnější v minulosti, po jejím odchodu z NSS však došlo k částečnému omezení společných
aktivit, byť se i nadále setkávají na různých akcích a přátelské vztahy přetrvávají.
[13] Podjatost je založena, zjednodušeně řečeno, existencí „důvodu pochybovat“.
Tedy takového důvodu, pro který, i když to není jisté, jsou vážné důvody domnívat se, že soudce
by nestranný nemusel být. Míra důvodu pochybovat musí být přiměřená a důvod pochybovat
musí mít svůj konkrétní skutkový základ a také svou váhu. Skutečnost, že mezi soudcem a jinou
osobou, zejména jiným právním profesionálem (např. advokátem), jenž ve věci, o nichž
rozhoduje daný soudce, vystupuje jako procesní aktér, existuje profesní přátelství, nelze
považovat samu o sobě za důvod podjatosti. Nestačí tedy bez dalšího, že lze vysledovat určitou
vztahovou linku mezi soudcem a jeho věcí či účastníkem. Aby byla určitá vztahová linka
důvodem podjatosti, musí být její význam pro soudce dostatečně intenzívní. Je zcela běžné,
že soudci opakovaně přicházejí v souvislosti s výkonem své profese do styku s lidmi, které znají
a k nimž je nezřídka pojí i profesní přátelství. Nelze po něm proto spravedlivě požadovat, aby
se jen z titulu funkce soudce takových vztahů, které vznikly v minulosti, vzdal, či je vůbec
nenavazoval. Soudci přes omezení daná jejich ústavní funkcí jsou a zůstávají především lidmi,
a i soudce má proto právo na podobnou míru svobody v přátelských vztazích jako běžný občan.
[14] Skutečnost, že bývalí asistenti soudu se sami stanou časem soudci, či začnou po ukončení
svého působení u Nejvyššího správního soudu vykonávat jinou právnickou profesi, při níž
se ocitnou na straně některého z účastníků soudního řízení (či sami jakožto soudci věc
rozhodovali), není nikterak výjimečný. Je zcela běžné a lidsky pochopitelné, že řada soudců
je zejména se svými dlouholetými bývalými asistenty a kolegy i nadále v kontaktu, stýká se s nimi,
ať již v rovině profesní či soukromé. To však samo o sobě bez přistoupení dalších „závadných“
skutečností není důvodem pochyb zakládajících podjatost soudce.
[15] V rozhodnutí ze dne 13. 3. 2014, č. j. Nao 86/2014 – 15, Nejvyšší správní soud v daném
ohledu konstatoval: „Soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností je dbát o nezávislé
a nestranné rozhodování. S výkonem funkce soudce je proto nerozlučně spjat požadavek na to, aby se soudce byl
schopen oprostit od nepatřičných vnějších vlivů na jeho rozhodovací činnost. Méně intenzivní vlivy na svou
rozhodovací činnost tak musí být soudce být schopen odfiltrovat s ohledem na nároky své profese. Pokud tedy
intenzita rušivých vlivů nedosáhne určité kritické úrovně, nemohou vzniknout legitimní pochybnosti o tom,
že soudce není schopen dostát požadavkům na nezávislé a nestranné rozhodnutí, které jsou na něj kladeny
a kterých si musí být vědom.“
[16] I když tomu tedy v minulosti mohlo být jinak, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že uvedená intenzita dnes spíše profesních kontaktů se zástupkyní žalobce v současné době
nezakládá sama o sobě objektivní obavu z možného ovlivnění soudce JUDr. Karla Šimky
v jeho rozhodování stran možné podjatosti JUDr. Mgr. Veroniky Baroňové, která ve věci
sp. zn. 6 Afs 229/2020 má rozhodovat. Nelze odhlédnout ani od faktu, že v případě nyní
projednávaném se nejedná přímo o vztah k účastníku řízení, ale k jeho zástupci, u něhož
je zpravidla míra osobní zainteresovanosti na výsledném rozhodnutí soudu nižší.
[17] Pátý senát Nejvyššího správního soudu neshledal, že by vyvstaly takové objektivní
okolnosti, které by zavdávaly důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Karla Šimky. Pouze nad
rámec odůvodnění lze poukázat na usnesení NSS č. j. Nao 275/2018 – 41, ze dne 10. 12. 2018,
v němž byla fakticky z velmi obdobných důvodů posuzována možná podjatost soudce NSS
JUDr. Tomáše Foltase ve věci sp. zn. 7 Afs 324/2017 ve vztahu k téže advokátce; přičemž ani
zde nebyl „důvod pochybovat“ shledán.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu