ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.69.2020:57
sp. zn. Nao 69/2020 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Masarykova
univerzita, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R404/2015, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 Af 103/2016 – 161, v řízení
o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáše Rychlého z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 140/2018,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Rychlý ne ní v yl o u čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn.
3 As 140/2018.
Odůvodnění:
[1] Předseda žalovaného zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozklad žalobkyně proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2015 ve věci správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a)
zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného
žalobou u Krajského soudu v Brně, který shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí prvního
i druhého stupně a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojil
proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
[2] Věc byla rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena třetímu senátu
složenému mj. ze soudce JUDr. Tomáše Rychlého a je vedena pod sp. zn. 3 As 140/2018.
[3] Soudce JUDr. Tomáš Rychlý po seznámení s obsahem spisu oznámil předsedovi soudu
skutečnosti, které by mohly zavdat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve smyslu §8 odst. 1 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že v současné době
spolupracuje s Právnickou fakultou žalobkyně (Masarykovy univerzity) a vykonává tam občasnou
odbornou a pedagogickou činnost na základě dohod o provedení práce, uzavíraných vždy ad hoc
ohledně jednotlivých aktivit. V období posledních 12 měsíců působil jako oponent v rámci
obhajoby jedné disertační práce a v únoru a březnu 2020 měl dvě přednášky v rámci kursu LL.M.
a předmětu Energetické právo. Doplnil, že bez ohledu na uvedené skutečnosti má k žalobkyni
neutrální vztah, podjatý se necítí a je přesvědčen, že by projednávanou věc rozhodoval nestranně.
[4] Předseda Nejvyššího správního soudu neshledal důvody pro vyloučení JUDr. Tomáše
Rychlého z projednávání a rozhodnutí věci. V souladu s §8 odst. 3 poslední větou s. ř. s. je proto
k rozhodnutí o této otázce příslušný jiný senát. Věc byla v souladu s rozvrhem práce předložena
šestému senátu.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
pokud se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou také soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces a jedním z hlavních předpokladů důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje
vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané
věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat
(viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16).
[7] Otázkou vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, pokud působí
(vyučuje) na univerzitě, která je účastníkem řízení, se Nejvyšší správní soud v minulosti
opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. Nao 378/2014 – 70, vymezil základní
kritéria pro hodnocení povahy a intenzity zaměstnaneckého vztahu soudce k univerzitě,
kterými je zejména jeho délka, aktuálnost a faktická intenzita činnosti (výuky). Podstatné také je,
zda se věc týká té fakulty, na které soudce působí.
[8] V odkazované věci dospěl soud k závěru, že soudce byl pro svůj poměr k univerzitě
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, neboť se jednalo o přibližně desetiletý zaměstnanecký
vztah, aktuální a poměrně intenzivní (soudce vyučoval sedm předmětů), ve věci navíc byly
přezkoumávány úkony děkana právnické fakulty, na které soudce vyučoval, a rektora univerzity,
tedy orgánů zaměstnavatele, které spolurozhodují o tom, zda bude soudce na dané fakultě
působit, a rovněž ovlivňují výši odměny za jeho pedagogické působení. Podobně soud rozhodl
např. v usnesení ze dne 4. 9. 2015, č. j. Nao 247/2015 – 27.
[9] Naopak v usnesení ze dne 11. 10. 2016, č. j. Nao 232/2016 – 24, důvody pro vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci žalované (Univerzity Karlovy) neshledal,
neboť zaměstnanecký poměr soudce k univerzitě, respektive její právnické fakultě, byl
sice aktuální a relativně intenzivní (v akademickém roce 2016/2017 vyučoval šest předmětů a byl
také členem vědecké rady), za stěžejní však soud považoval skutečnost, že dotčená věc
se netýkala právnické fakulty, ale filozofické fakulty, na které daný soudce nijak nepůsobil. Jeho
vztah k univerzitě jako takové byl pouze zprostředkovaný skrze vazbu na právnickou fakultu,
a proto nebyl takové povahy a intenzity, aby odůvodňoval vyloučení z projednávání a rozhodnutí
dané věci.
[10] V nyní posuzované věci se věc týkala správního deliktu žalobkyně (Masarykovy
univerzity) podle zákona o veřejných zakázkách. Byť soudce JUDr. Rychlý vykonává
pro žalobkyni, resp. její právnickou fakultu, občasnou odbornou a pedagogickou činnost, nejedná
se pracovní poměr ve smyslu §30 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ale o dohodu
o provedení práce (podle §75 téhož zákona). Vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky tohoto
pracovněprávního vztahu jsou obecně podstatně méně intenzivní než u pracovního poměru.
Krom toho v konkrétním případě, jak plyne z vyjádření soudce JUDr. Rychlého, dohodu
o provedení práce uzavírá pouze ad hoc ve vztahu k jednotlivým činnostem, jež v uplynulém roce
představovaly pouze vypracování jednoho oponentního posudku k disertační práci a dvě
přednášky. Rozsah této činnosti tedy nepochybně nezpůsobuje ekonomickou závislost soudce
na žalobkyni.
[11] Po zhodnocení výše nastíněných kritérií Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vztah
JUDr. Rychlého k žalobkyni není takové povahy a intenzity, aby odůvodňoval vyloučení
z projednávání a rozhodnutí nynější věci, a že není důvod pochybovat o tom, že soudce
JUDr. Rychlý bude v projednávané věci rozhodovat nestranně a nezávisle.
[12] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudce JUDr. Tomáš Rychlý není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn.
3 As 140/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu