ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.434.2020:27
sp. zn. 1 Azs 434/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. OAM-65/LE-BA02-BA04-2020, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2020, č. j. 18 Az 44/2020 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova
787/6, Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020, č. j. OAM-65/LE-BA02-BA04-2020 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako
zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce je státním
občanem Ukrajiny, kterou Česká republika považuje (s výjimkou poloostrova Krym a částí
Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů) za bezpečnou zemi původu.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že žalobce
neprokázal hrozbu pronásledování či vážné újmy. Obavy žalobce z povolání do vojenské služby,
potažmo z věznění v důsledku odmítnutí výkonu vojenské služby soud nepovažoval za takové
skutečnosti, které by byly způsobilé zpochybnit, že Ukrajinu lze i v jeho případě považovat
za bezpečnou zemi původu. Poukázal na judikaturu k problematice odmítání nástupu vojenské
služby a doplnil, že v současné době již nadto na Ukrajině nedochází k mobilizaci civilních
občanů a jejich nasazování do konfliktu na východě země.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Předně uvedl, že krajský soud nesprávně a nedostatečně posoudil otázku, zda lze Ukrajinu
i ve vztahu k jeho osobě považovat za bezpečnou zemi původu a zda mu dokáže poskytnout
účinnou ochranu před výkonem branné povinnosti. Tato skutečnost zakládá dle mínění
stěžovatele důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[5] K samotným důvodům kasační stížnosti uvedl, že krajský soud i žalovaný zcela
nedostatečně posoudili odůvodněné obavy stěžovatele z nástupu do armády, neboť si k věci
neobstarali relevantní informace. Stěžovateli hrozí v případě nasazení do bojů vážná újma
ze strany vojenských jednotek. Při vyhýbání se branné povinnosti by pak byl stěžovatel vystaven
riziku trestního stíhání. Je přitom všeobecně známou skutečností, že v ukrajinských věznicích
panují neakceptovatelné podmínky, které by mohly vést k porušení čl. 3 a 5 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod.
[6] Stěžovatel dále namítl, že bezpečnostní situace na Ukrajině není dostatečně zmapovaná.
Ačkoliv se ohnisko bojů nachází v Doněcké a Luhanské oblasti, konflikt dopadá na celé území
Ukrajiny, a to nejen z hlediska bezpečnostního, ale také ekonomického. Z Ukrajiny
se po vypuknutí ozbrojeného konfliktu stala druhá nejchudší země Evropy, což se odráží
i na každodenním životě tamějších obyvatel.
[7] Krajský soud dle mínění stěžovatele nezjistil skutkový stav takovým způsobem,
aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a neobstaral si podklady a informace
o skutečnostech tvrzených stěžovatelem. Soud a před ním i žalovaný rezignovali na individuální
hodnocení situace stěžovatele.
[8] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí
je přezkoumatelné, zákonné a věcně správné. Jelikož stěžovatel neprokázal, že by v jeho
konkrétním případě nebylo možné považovat Ukrajinu za bezpečnou zemi původu, žalovaný
zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou. Krajský soud postupoval zákonným způsobem a ve shodě
s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, popřípadě ji jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a
s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatel za důvod přijatelnosti kasační stížnosti označil vady v řízení před krajským
soudem spočívající v nesprávném a nedostatečném posouzení jeho individuální situace. Nejvyšší
správní soud předně zdůrazňuje, že z takto vymezeného důvodu přijatelnosti nikterak nevyplývá,
že by kasační stížnost svým významem podstatným způsobem přesahovala vlastní zájmy
stěžovatele. Neshledal přitom ani žádné jiné důvody přijatelnosti. Rozsudek krajského soudu
je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný, přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají
z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.
[12] V posuzované věci není pochyb o tom, že stěžovatel pochází ze země, kterou Česká
republika považuje za bezpečnou zemi původu. Za této situace vychází žalovaný v řízení
o udělení mezinárodní ochrany z předpokladu, že v dotčené zemi nedochází k systematickému
porušování lidských práv, přičemž je na žadateli, aby případně prokázal, že v jeho případě je tomu
jinak. Shodný závěr Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS: „Institut bezpečné země původu zakotvený v §2 odst. 1
písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví
presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země (...) Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu
přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi
původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování
nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou
u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu
podle §12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu
v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.
[13] K obavám stěžovatele z účasti v ozbrojeném konfliktu na Ukrajině Nejvyšší správní soud
odkazuje na svou ustálenou judikaturu, dle které odmítání povinné vojenské služby není samo
o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, není-li spojeno s reálně
projeveným politickým či náboženským přesvědčením (např. rozsudky ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, usnesení ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 6 Azs 86/2015 - 31, či ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 79/2017 - 32). Pokud se pak jedná
o hrozbu trestního stíhání za nenastoupení vojenské služby, může tato skutečnost představovat
azylově relevantní důvod „jen tehdy, pokud je trestní sankce důsledkem toho, že se branec odmítne zúčastnit
bojových operací odporujících mezinárodnímu právu, nebo že mu hrozí trest, jehož intenzita či způsob výkonu
zakládá porušení lidských práv“ (již zmiňovaný rozsudek ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 – 44,
obdobně též rozsudek ze dne 17. 12. 2015, č. j. 5 Azs 158/2015 – 24).
[14] Nejvyšší správní soud též setrvale judikuje, že konflikt na Ukrajině nelze posuzovat jako
totální, tedy takový, který by každého civilistu vystavoval reálnému nebezpečí vážné újmy
(například usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ze dne 8. 8. 2018, či ze dne
19. 8. 2020, č. j. 6 Azs 230/2020 - 24). Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není
ani zhoršená ekonomická situace v zemi původu a s tím související ztížené životní podmínky
(např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54,
či ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 – 43).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[16] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh odmítne.
[17] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2020, č. j.
18 Az 44/2020 – 15, ustanoven zástupce z řad advokátů – Mgr. Ladislav Bárta, se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, který stěžovatele i nadále zastupuje v řízení o kasační stížnosti (§35
odst. 10 s. ř. s. in fine). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby
spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],
a to ve výši 3.100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a dále
300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy
soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu ve výši 3.400 Kč. Tato částka je konečná, neboť
ustanovený zástupce nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu