ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.304.2021:28
sp. zn. 2 As 304/2021 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: Bytové družstvo v Orlové,
se sídlem Masarykova třída 1326, Orlová, zastoupen Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem
se sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti odpůrci: Město Orlová, se sídlem Osvobození 796,
Orlová, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - Změny č. 7 Územního plánu Orlové
ze dne 11. 6. 2020, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, č. j. 76 A 1/2021 - 52, o návrhu odpůrce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Odpůrci se uk l á d á zaplatit ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní
poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Odpůrce (dále jako „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 10. 2021, č. j. 76 A 1/2021 - 52
(dále jen „napadený rozsudek“), jimž zrušil opatření obecné povahy odpůrce - Změnu č. 7
Územního plánu Orlové, vydané na základě usnesení Zastupitelstva města Orlové ze dne
18. 5. 2020, č. ZM 270/11, jež nabylo účinnosti dne 11. 6. 2020, a to v části, kterou se doplňuje
Územní plán Orlové v kapitole I.A.d), oddíle d2), podkapitole b.3) bod č. 7 ve znění:
„Ve stabilizovaných plochách bydlení hromadného - v bytových domech BH, které jsou zásobovány teplem
ze soustavy CZT, se nepřipouští výstavba ani zřizování nových nezávislých teplárenských zdrojů. Nezávislým
teplárenským zdrojem je myšleno ucelené zařízení (např. kotelna, teplárna, kogenerační zařízení, výměník tepla,
tepelné čerpadlo, sluneční kolektor), ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu.“ (dále jen „napadená
regulace“).
[2] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku.
Zásah do svých práv a oprávněných zájmů spatřuje v tom, že napadený rozsudek by mohl být
vymáhán, ačkoliv je nepřezkoumatelný, neboť se soud nezabýval meritem žaloby. Navrhovatel
by mohl požadovat připojení svého lokálního zdroje vytápění a současně opustit soustavu CZT
(centrálního zásobování teplem); tím by došlo k narušení koncepce CZT na území města Orlová,
jakož i ochrany ovzduší. Po zapojení lokálních zdrojů tepla by stěžovatel neměl možnost
regulovat systém CZT, což by v případě úspěšné kasační stížnosti vedlo k újmě právu na ochranu
životního prostředí. Zrušením předmětné části změny územního plánu tedy dle navrhovatele
může dojít k narušení provozní celistvosti systému CZT, což bude mít nepříznivé důsledky
pro kvalitu ovzduší ve městě.
[3] Navrhovatel ve svém vyjádření k návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku jeho
kasační stížnosti nejprve obecně poukazuje na podmínky užití tohoto institutu stanovené v §73
odst. 2 s. ř. s. a odpovídající judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“): usnesení
ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, ze dne 7. 9. 2018, č. j. 4 Azs 249/2018 - 37, ze dne
13. 10. 2020, č. j. 2 As 317/2020 - 24, ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50, ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, a ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74. Dle navrhovatele
se v projednávané věci nejedná o výjimečný případ, kdy by převažovala újma stěžovatele
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů plynoucí z pravomocného rozsudku
soudu. Dále poukazuje na to, že právem na příznivé životní prostředí disponují osoby vůči státu,
příp. jiným subjektům veřejné správy (obcím), tudíž stěžovatel se dovolává veřejného
subjektivního práva, které mu nesvědčí. Návrh nadto neobsahuje dostatečná a určitá tvrzení.
Stěžovatel nespecifikuje, v čem konkrétně spočívá újma způsobená napadeným rozsudkem;
pouze hypoteticky tvrdí, aniž by to jakkoli doložil, že navrhovatel by mohl požadovat připojení
svého lokálního zdroje vytápění a opuštění soustavy CZT. Neuvádí, o jaký lokální zdroj vytápění
by se mělo jednat; případný nový zdroj v podobě fotovoltaických článků či tepelného čerpadla
by ovšem nebyl žádným zdrojem lokálního znečištění a tedy by nemohl negativně ovlivnit kvalitu
ovzduší ve městě. Dle navrhovatele rovněž není zřejmé, v čem přesně by mělo spočívat narušení
koncepce CZT na území (30 tisícového) města v případě, i kdyby tuto soustavu opustil. Pokud
byla koncepce CZT v městě Orlová od počátku vytvářena s tím, že vůbec nepočítá s možností
jejího opuštění některým z uživatelů, pak se jedná o nereálnou a chybnou strategii v prostředí
tržní ekonomiky; nahrazovat toto pochybení institutem odkladného účinku je dle navrhovatele
zcela absurdní. Stěžovatel taktéž nevysvětluje ani to, v čem má spočívat tvrzená nemožnost
regulovat systém CZT v případě zapojení lokálních zdrojů tepla. Navrhovatel podotýká,
že zapojit nové lokální zdroje tepla na daném území lze pouze po získání pravomocného
stavebního povolení Městského úřadu v Orlové, což je zpravidla několikaměsíční proces;
je dle něj nereálné, aby, dříve než bude rozhodnuto o kasační stížnosti, došlo k vydání
příslušného stavebního povolení ke změně způsobu vytápění bytového domu napojeného
na CZT. Stěžovatel tedy dle navrhovatele neunesl své břemeno tvrzení ani důkazní, pročež
by měl být jeho návrh zamítnut.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření. Jde
o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne
27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115). Jedná se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena
pro ojedinělé případy, jež naplňují zákonem předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy přitom má navrhovatel, od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků
napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, dále také vysvětlení,
v čem tato újma spočívá, a konečně i uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností
o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel
v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má
proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její
intenzitu (srov. např. usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 – 50, či ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Stěžovatelem uvedená tvrzení přitom musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti předně argumentuje
zásahem do svých práv spočívajícím v tom, že by napadený rozsudek mohl být vymáhán, ačkoliv
je dle něj nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou přezkoumatelnosti
(a následně případně zákonnosti) napadeného rozsudku se bude zabývat až v rámci meritorního
přezkumu. Naplnění podmínek §73 odst. 2 s. ř. s. (stěžovateli hrozící nepoměrně větší újmu)
není možné shledat toliko v jeho nesouhlasu se způsobem, jakým byla věc krajským soudem
posouzena; v řešené věci stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost v tom, že poté, co krajský soud
shledal rozpor napadené regulace s §43 odst. 3 stavebního zákona, se dále nezabýval zbylým
obsahem podaného návrhu. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje charakter současného správního
soudnictví, kdy kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek směřující proti již
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, přičemž až do doby rozhodnutí o ní je napadený
rozsudek (nehledě na jeho přezkoumatelnost, zákonnost či kvalitu) závazný a také zásadně
vykonatelný (srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115, či ze dne
20. 5. 2019, č. j. 5 As 95/2019 - 32). Skutečnost, že napadený (pravomocný) rozsudek
je pro účastníky řízení závazný, a navrhovatel se může domáhat jeho respektování stěžovatelem,
jakkoli ten s ním nesouhlasí (považuje jej za nepřezkoumatelný či nesprávný), je zcela běžná,
odpovídá koncepci správního soudnictví a sama o sobě rozhodně není důvodem žádné
mimořádné, závažné a individualizované újmy stěžovatele.
[9] Ten dále uvádí, že připojení navrhovatelova lokálního zdroje vytápění a opuštění soustavy
CZT by vedlo k narušení koncepce CZT, její provozní celistvosti a omezení možnosti regulace
tohoto systému na území města Orlová; také by dle něj byla porušena ochrana ovzduší. Nejvyšší
správní soud musí v tomto ohledu zcela přisvědčit argumentům vysloveným navrhovatelem
v jeho vyjádření. Tvrzení stěžovatele ohledně jemu hrozící újmy jsou naprosto obecná
a především blíže neodůvodněná. Stěžovatel nikterak nevysvětluje a nerozvádí, z jakých
konkrétních důvodů by případné odpojení navrhovatele či dalších odběratelů tepla (pakliže
by tito stihli získat příslušné povolení k provozování lokálního zdroje vytápění) mělo nutně
způsobit jím předestírané důsledky. Dále stěžovatel ani neuvádí, proč by mu (dle jeho tvrzení
údajně nastanuvší) narušení koncepce a celistvosti CZT mělo způsobit skutečně závažnou újmu;
v čem konkrétně by tato újma spočívala, jakých jeho práv by se dotkla a proč by byla nevratná.
Argumentace stěžovatele ochranou životního prostředí je nepřípadná, neboť (jak poukazuje
navrhovatel) nelze paušálně tvrdit, že jakýkoli nový lokální zdroj vytápění má více negativní vliv
na kvalitu ovzduší než CZT. Ostatně, bylo by to až příslušné povolující správní rozhodnutí,
na základě něhož by teprve mohla stěžovateli přímo hrozit jím popisovaná újma, nikoliv toliko
zrušení napadené regulace v územně-plánovací dokumentaci.
[10] Stěžovatel tedy v projednávané věci neprokázal existenci závazné újmy hrozící mu
v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku. Soud ji proto
ani nepoměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám;
stejně tak se nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným
zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[12] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá
dle položky 20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti
soudní poplatek hradit [nejedná se o spor územního samosprávného celku týkající se výkonu
státní správy, který je na něj přenesen; srov. §11 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích],
rozhodl Nejvyšší správní soud výrokem II. tohoto usnesení, že stěžovateli se ukládá zaplatit
ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Poplatek lze zaplatit převodem na účet Nejvyššího správního soudu
č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol
pro identifikaci platby je: 1020430421, případně kolky na přiloženém tiskopisu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2021
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
ke sp. zn. 2 As 304/2021
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ