ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.147.2021:27
sp. zn. 4 Azs 147/2021 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. A. S., zast. Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, se sídlem Opočínek 57, Pardubice,
proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2021, č. j. KRPE-11195-59/ČJ-2021-170022, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích ze dne 30. 4. 2021, č. j. 36 A 4/2021 - 31,
takto:
I. Výroky I. a II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
ze dne 30. 4. 2021, č. j. 36 A 4/2021 - 31, se z r ušuj í a věc se v r ací v tomto
rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3.400 Kč. Tato částka
bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím prodloužila zajištění stěžovatele o 32 dní
v souladu s §129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy
pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané
státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované blanketní žalobu, v níž požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 36 A 4/2021 - 13, ustanovil žalobci
zástupce z řad advokátů, Mgr. Ladislava Bártu, a současně výrokem II. usnesení žalobce vyzval
k doplnění žalobních bodů dle §71 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s.ř.s.“), a to ve lhůtě pro podání žaloby dle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Citované
usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 14. 4. 2021. Dne 28. 4. 2021 byla zástupcem
stěžovatele doplněna žaloba o žalobní body. Namítal, že zajištění bylo nepřípustné, neboť nebyl
řádně posouzen věk žalobce, který je nezletilý. Předání žalobce do Rumunska je navíc
nepřípustné též z toho důvodu, že Rumunsko není schopné zabezpečit řádný průběh azylového
řízení a v rumunském azylovém systému jsou dány systémové nedostatky. Žalovaná opomenula
skutečnost, že v Rumunsku hrozí žalobci nebezpečí nákazy virem COVID 19 a jeho předání
nemusí být vůbec realizovatelné.
[4] Krajský soud shora nadepsaným usnesením odmítl žalobu pro opožděnost.
Konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 9. 3. 2021, přičemž lhůta
třiceti dní pro podání žaloby počala běžet dnem následujícím, tedy 10. 3. 2021 a uplynula
by tak dne 8. 4. 2021. V tento poslední den žalobce podal k poštovní přepravě blanketní žalobu.
Zachoval tak lhůtu pro podání žaloby. Lhůta 30 dní k podání žaloby neběžela (§35
odst. 10 s. ř. s.) po dobu než soud ustanovil žalobci zástupce a vyzval k doplnění. Usnesení
s výzvou bylo zástupci doručeno dne 14. 4. 2021. Tímto dnem tedy lhůta k podání žaloby počala
opětovně běžet. Doplnění žaloby, které učinilo žalobu projednatelnou, bylo doručeno
až dne 28. 4. 2021, tedy opožděně.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost. Namítl, že krajský soud nesprávně spočetl lhůtu k doplnění žaloby, neboť nevzal
v potaz nabytí právní moci usnesení o ustanovení zástupce, od nějž běžela zákonná lhůta
k doplnění žaloby. Nesouhlasil se závěrem krajského soudu, který rozhodl o odmítnutí žaloby
z důvodu, že stěžovatel nedoplnil žalobu v poskytnuté lhůtě stanovené soudem. Lhůtu
k doplnění žaloby neobsahující žádný projednatelný bod nelze stanovit libovolně, nýbrž se jedná
o lhůtu respektující zákonnou úpravu lhůty k podání samotné žaloby. V tomto ohledu soud
nesprávně nezohlednil §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s §35 odst. 9 s. ř. s.
(stěžovatel měl patrně na mysli §35 odst. 10 s. ř. s., pozn. soudu). Lhůta pro podání žaloby
a pro doplnění žalobních bodů činí dobu třiceti dnů navýšenou o dobu mezi podáním návrhu
na ustanovení zástupce a právní mocí rozhodnutí o tomto návrhu. V žádném případě tato doba
nemohla skončit dříve, než uplynula doba třiceti dnů od právní moci rozhodnutí žalované
navýšená o dobu od podání žaloby po nabytí právní moci usnesení o ustanovení zástupce. Soud
však při stanovení počátku běhu lhůty nesprávně vycházel z doručení usnesení o ustanovení
zástupci, a nikoliv z okamžiku nabytí právní moci tohoto usnesení.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje se závěry krajského
soudu a dále dodala, že se stěžovatel již nenachází na území České republiky, neboť byl předán
do Rumunska.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení,
zda krajský soud postupoval správně, když odmítl žalobu stěžovatele podle §37 odst 5 s. ř. s.,
tj. zda stěžovatel v průběhu lhůty pro podání žaloby neodstranil její vady spočívající v absenci
žalobních bodů.
[10] Podle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že žaloba proti správnímu rozhodnutí musí
být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného
rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
[11] Podle §71 odst. 3 věta třetí s. ř. s. platí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby.
[12] Podle §35 odst. 10 věta třetí s. ř. s., požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků
nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
[13] Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené rozhodnutí
žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 9. 3. 2021, třicetidenní lhůta pro podání žaloby
dle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tak započala běžet následující den, tj. 10. 3. 2021,
a uplynula dne 8. 4. 2021. Stěžovatel podal 8. 4. 2021, tedy v poslední den lhůty, k poštovní
přepravě blanketní žalobu spolu s žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, která byla
krajskému soudu doručena 9. 4. 2021.
[14] Nejvyšší správní soud se předně ztotožňuje s krajským soudem v tom smyslu, že žaloba
byla skutečně podána včas, pokud byla v poslední den lhůty pro podání žaloby (tj. 8. 4. 2021)
podána k poštovní přepravě [§40 odst. 4 s. ř. s.]. Krajský soud dále usnesením ze dne 13. 4. 2021,
č. j. 36 A 4/2021 - 13, ustanovil žalobci zástupce z řad advokátů a současně výrokem II. usnesení
žalobce vyzval k doplnění žalobních bodů dle §71 odst. 1 a 2 s. ř. s., a to ve lhůtě pro podání
žaloby dle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žaloba byla totiž podána jako tzv. blanketní,
tj. bez uvedení jakýchkoli konkrétních žalobních bodů.
[15] V této souvislosti Nejvyšší správní soud považuje za potřebné vyjádřit se k otázce,
kdy byla „podána“ žádost o ustanovení zástupce ve smyslu §35 odst. 10 třetí věty s. ř. s. Nejvyšší
správní soud zastává názor, že při aplikaci tohoto ustanovení je třeba zohlednit §40 odst. 4 s. ř. s.
Odeslání žádosti o ustanovení zástupce či o osvobození od soudních poplatků je totiž úkonem
rozhodným pro posouzení, zda byla zachována lhůta pro podání návrhu ve věci ve smyslu §35
odst. 10 třetí věty s. ř. s. Proto je nutné odvozovat „podání žádosti“ od jejího odeslání
prostřednictvím držitele poštovní licence. Opačný výklad, tedy že k „podání žádosti“ dojde
až jejím doručením soudu, by byl v rozporu se smyslem a účelem ustanovení §35 odst. 10 třetí
věty s. ř. s., kterým je dosáhnout pomocí stavění lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení
zachování časového prostoru účastníku, resp. jeho ustanovenému zástupci, aby mohl reagovat
na způsob rozhodnutí soudu o žádosti o ustanovení zástupce, tedy ve zbývající části lhůty
pro podání návrhu na zahájení řízení tento návrh podat, popř. jej doplnit o náležitosti, které
je nutné uplatnit do konce lhůty pro podání návrhu (žalobní body). Takovýto výklad, který
Nejvyšší správní soud považuje za nesprávný, by ostatně vedl k absurdním závěrům: např. pokud
by účastník v běhu lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení soudu odeslal pouze žádost
o ustanovení zástupce (tj. bez podání návrhu samotného) a tato žádost by byla doručena soudu
až po uplynutí lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení (přičemž doba doručování návrhu
držitelem poštovní licence je zcela mimo možnost ovlivnění navrhovatelem), byl by takový
navrhovatel fakticky zbaven práva na přístup k soudu. Žádost o ustanovení zástupce by totiž byla
„podána“ až po uplynutí lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení, tutíž by nemohlo dojít
ke stavění běhu této lhůty předepsanému vykládaným ustanovením soudního řádu správního.
[16] Podobně absurdní následky by měla i aplikace takového nesprávného názoru na nyní
posuzovanou věc, kdy stěžovatel v běhu lhůty pro podání žaloby odeslal blanketní žalobu spolu
se žádostí o ustanovení zástupce soudu, kterému však byla doručena až po uplynutí lhůty. Žaloba
by tak byla „podána“ v běhu lhůty, žádost o ustanovení zástupce by však byla „podána“
až po uplynutí téže lhůty, přitom šlo o jediné podání doručované soudu v jediné zásilce.
Ustanovení zástupce soudem by pak za této situace již bylo zcela formální, neboť ustanovený
zástupce by nemohl nedostatky žaloby odstranit, a to ani tehdy pokud by žalobní body doplnil
téhož dne, kdy mu usnesení o ustanovení bylo doručeno.
[17] Nejvyšší správní soud tak musí zavrhnout uvedený názor, že k „podání“ žádosti a stavění
běhu lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení ve smyslu §35 odst. 10 třetí věty s. ř. s.
bez ohledu na §40 odst. 4 s. ř. s. dojde až ke dni doručení žádosti soudu. Nesprávný je též závěr,
který uvádí T. Kocourek a Z. Kühn v komentáři k soudnímu řádu správnímu, že žádost
o ustanovení zástupce ve smyslu §35 odst. 10 je podána, až se opravdu dostane k soudu. „Není
totiž na místě aplikovat §40 odst. 4, neboť v případě podání žádosti o osvobození nebo ustanovení nejde
o zachování jakékoliv lhůty. Pro praxi je to velmi důležitý aspekt. Například pokud v poslední den lhůty podá
žalobce k poštovní přepravě žalobu, v níž současně požádá o ustanovení zástupce, žaloba dojde na soud den
nebo dva dny po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Z hlediska včasnosti žaloby se užije §40 odst. 4, žaloba byla
poslední den lhůty podána k přepravě, je včasná. Protože se však lhůta pro podání žaloby staví v důsledku podání
žádosti o ustanovení zástupce až v okamžiku, kdy žádost dojde soudu, pak se v právě uvedeném případě nestaví
vůbec, neboť lhůta mezitím uplynula“ (viz Kühn, Z., Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 231).
[18] Názor, který Nejvyšší správní soud nyní zaujímá, je ostatně též v souladu s dosavadní
judikaturou tohoto soudu. Např. případem zcela obdobným, jako je nyní projednávaná věc,
se zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 26. 4. 2018, č. j. 9 Azs 246/2017 - 48. V bodě 18
cit. rozsudku se uvádí, že rozhodnutí žalovaného napadené žalobou bylo žalobci doručeno
dne 8. 6. 2017 a třicetidenní lhůta pro podání žaloby končila v pondělí 10. 7. 2017. V uvedený
poslední den lhůty žalobce odeslal soudu blanketní žalobu spojenou s návrhem na ustanovení
zástupce. Žaloba byla soudu doručena 11. 7. 2017, tj. po uplynutí lhůty pro podání žaloby.
K takto zjištěnému skutkovému stavu NSS v bodě 22 cit. rozsudku uvedl: „Stěžovatel sice podal
žalobu v poslední den lhůty, společně s tím ale požádal o ustanovení zástupce, přičemž podle §35 odst. 9 [nyní
se jedná o odst. 10, pozn. NSS] s. ř. s. platí, že požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků
nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Pokud tedy stěžovatel před koncem lhůty k podání žaloby,
i v její poslední den, požádal o ustanovení zástupce, pak se běh lhůty k podání žaloby zastavil. V souladu
s citovaným ustanovením se lhůta znovu nerozběhne, dokud krajský soud o této žádosti nerozhodne a jeho
rozhodnutí nenabude právní moci. Vzhledem k tomu, že krajský soud o stěžovatelově žádosti nikdy nerozhodl,
lhůta k podání žaloby ještě stále stojí (neběží) a neskončila.“ Je tedy zřejmé, že v citovaném rozsudku
Nejvyšší správní soud spojoval účinky podání žádosti o ustanovení zástupce s jejím odesláním
soudu. Obdobně v rozsudku ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Ads 60/2016 - 78, Nejvyšší správní soud
posuzoval případ, kdy žalobce podal na poště zásilku obsahující blanketní žalobu společně
s žádostí o ustanovení zástupce v poslední den lhůty pro podání žaloby. V bodě 24 tohoto
rozsudku pak soud dovodil, že již tímto dnem odeslání žádosti (nikoli tedy až jejím doručením
krajskému soudu) byl zastaven běh lhůty pro podání žaloby a po právní moci usnesení, kterým
soud o žádosti o ustanovení zástupce rozhodl, běh lhůty pokračoval o její zbytek (tedy jeden
den).
[19] Nejvyšší správní soud aplikoval tyto závěry na nyní posuzovaný případ. Jak vyplývá z výše
uvedeného, odesláním žádosti o ustanovení zástupce dne 8. 4. 2021 krajskému soudu došlo
ke stavění běhu lhůty pro podání žaloby, byť v její poslední den. Bylo proto potřeba zjistit,
zda předtím, než ustanovený zástupce stěžovatele dne 28. 4. 2021 žalobu doplnil, běh lhůty
pro podání žaloby skončil. Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil,
že ustanovenému zástupci stěžovatele bylo usnesení o jeho ustanovení ze dne 13. 4. 2021,
č. j. 36 A 4/2021 - 13, doručeno do datové schránky dne 14. 4. 2021, stěžovateli doručoval
krajský soud toto usnesení na adresu zařízení pro zajištění cizinců obálkou typu III s vyloučením
uložení zásilky. Tato zásilka byla vrácena soudu dne 20. 4. 2021 s tím, že nemohla být doručena
ani vložena do schránky, neboť stěžovatel na uvedené adrese schránku nemá. Postup krajského
soudu se přitom jeví poněkud nepochopitelný, neboť již před vydáním usnesení o ustanovení
zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. bylo soudu známo, že stěžovatel byl dne 8. 4. 2021 předán
do Rumunska (srov. úřední zápis na č. l. 12 datovaný dne 12. 4. 2021). Za těchto okolností
by krajský soud měl správně stěžovateli ustanovit opatrovníka dle §29 odst. 3 o. s. ř. namísto
zástupce dle §35 odst. 10 s. ř. s., popř. se pokusit zjistit místo pobytu stěžovatele v Rumunsku.
Ze spisu dále vyplývá, že usnesení o ustanovení zástupce soud vyvěsil na úřední desku,
a to dne 22. 4. 2021. Zřejmě tedy postupoval podle §50 odst. 2 o. s. ř., popř. podle §50l
odst. 1 o. s. ř. Podle obou citovaných ustanovení by se ovšem usnesení považovalo za doručené
desátým dnem po vyvěšení, tedy ke dni 2. 5. 2021. Tento den tedy usnesení o ustanovení
zástupce stěžovateli (nejdříve) nabylo právní moci.
[20] V každém případě usnesení o ustanovení zástupce nenabylo právní moci (a tedy lhůta
pro podání žaloby neskončila) dříve než 28. 4. 2021, kdy zástupce stěžovatele doplnil žalobu
uvedením konkrétních žalobních bodů, čímž odstranil její vady, které bránily jejímu projednání.
Závěr krajského soudu, že bylo namístě žalobu odmítnout pro její vady, které nebyly ve lhůtě
pro její podání odstraněny, proto neobstojí.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[21] Nejvyšší správní soud shledal, že byl naplněn důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., proto výrok I. (o odmítnutí žaloby) a na něm závislý výrok II. (o náhradě
nákladů řízení) napadeného usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
K výroku III. napadeného usnesení (kterým bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových
výdajů ustanoveného zástupce stěžovatele) stěžovatel neuvedl žádné důvody jeho nezákonnosti
a ani mu nepřísluší právo proti rozhodnutí o odměně ustanoveného zástupce brojit. Nejvyšší
správní soud proto vycházel z toho, že stěžovatel tento výrok nenapadá.
[22] O náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, neboť úspěšnému stěžovateli nevznikly uplatnitelné náklady řízení.
[23] Zástupci stěžovatele, který byl stěžovateli ustanoven krajským soudem, se podle §35
odst. 10 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení
s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování celkem ve výši 3.100 Kč
za jeden úkon právní služby tj. podání kasační stížnosti (včetně jejího doplnění). Zástupci se dále
za tento úkon přiznává dle §13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč. Zástupce stěžovatele nedoložil, že by byl plátcem DPH. Celkem tady náleží
zástupci stěžovatele odměna 3.400 Kč. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu