ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.234.2019:37
sp. zn. 6 As 234/2019 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: R. B.,
zastoupeného Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem, sídlem na Cihelnách 9, Jaroměř,
proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2016,
č. j. PPR-34753-9/ČJ-2014-990131, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. 6 Ad 16/2016 - 56,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. 6 Ad 16/2016 - 56, se ruší
a věc se v r a cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Dne 16. 10. 2014 vydal ředitel Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního
poměru rozhodnutí o tom, že žádost žalobce o proplacení neodůvodněně nařizovaných
přesčasových hodin za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby konanou podle §54
odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
v rozhodném znění (dále jen „zákon o služebním poměru“), v roce 2011 v rozsahu 56 hodin
a v roce 2012 v rozsahu 60 hodin se zamítá, a o tom, že žádost žalobce o proplacení
neodůvodněně nařizovaných přesčasových hodin za nařízenou službu přesčas konanou
podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 a od 1. 1. 2011
do 31. 1. 2011 se zamítá, neboť došlo k promlčení tohoto nároku.
[2] Proti rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního
poměru podal žalobce odvolání. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze. Žalobce
namítal, že služba přesčas byla nařizována z důvodu nedostatečné personální obsazenosti
oddělení, tedy v rozporu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru.
[4] Městský soud shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
[5] Podle městského soudu žalovaný nesprávně vyložil pojem „důležitý zájem služby“
ve značně širokém významu jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění
úkolů bezpečnostního sboru, který vyplývá z §2 zákona o Policii ČR. Prvek výjimečnosti
žalovaný spatřoval v tom, že k nařízení služby přesčas došlo vždy operativně v případě souběhu
krátkodobých a neočekávaných výpadků některých příslušníků z důvodu jejich náhlého
onemocnění, čerpání služebního volna, nečekaného ošetřování člena rodiny, služebního školení,
výkonu veřejných funkcí apod. Pro vyhodnocení, zda bylo kritérium mimořádnosti naplněno,
je však třeba zkoumat okolnosti nařízení služby jednotlivě, a u každého případu zvlášť. Městský
soud uvedl, že neurčité vymezení důvodů nařízeného výkonu služby přesčas neodpovídá
obsahovým požadavkům, jaké musí obsahovat odůvodnění rozhodnutí služebních orgánů.
Z dokumentů založených ve správním spisu nevyplývá, jaká konkrétní skutečnost odůvodňovala
nepřítomnost toho konkrétního příslušníka, kvůli níž žalobce vykonával službu přesčas. Právě
konkrétní hodnocení u každého nařízeného případu služby přesčas je však esenciálním důvodem
pro posouzení, zda nařízená služba přesčas splňuje podmínky důležitého zájmu služby. Městský
soud se neztotožnil s postupem žalovaného, podle něhož pokud v případě nařízení výkonu
služby přesčas existují v jednotlivých dnech vícečetné důvody, z nichž některé by zákonný pojem
„důležitý zájem služby“ naplnily, jiné však nikoliv, je možné je ve vztahu k žalobci využít.
Podle městského soudu by pak měl služební funkcionář prostor pro libovůli při zhodnocení toho,
který z důvodů nepřítomnosti ostatních příslušníků útvaru zvolí jako důvod nařízení výkonu
služby přesčas. Městský soud považoval rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze uvedl,
že žalobci byl v období roku 2011 a 2012 nařízen výkon služby přesčas vždy z důvodu kumulace
nepřítomností jiných příslušníků. Nepřítomnost příslušníků je sice souhrnně zdůvodněna,
z odůvodnění však nevyplývá konkrétní důvod nepřítomnosti příslušníka, pro kterou byl žalobci
nařízen výkon služby přesčas, včetně uvedení, zda se jednalo o mimořádnou či nepředvídatelnou
okolnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[6] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost.
[7] Stěžovatel namítá, že městský soud chybně aplikoval judikaturu Nejvyššího správního
soudu vztahující se k výkladu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Je nezbytné rozlišovat
případy, kdy je služba přesčas nařízena z důvodu zástupu za určitého příslušníka, který absentuje
ve výkonu služby z konkrétního důvodu, anebo z důvodu kumulace nepřítomností příslušníků
ve výkonu služby z rozličných důvodů. Rozdílnost těchto důvodů městský soud pominul.
Ve dnech vymezených ve stěžovatelově rozhodnutí byla žalobci nařízena služba přesčas
s odůvodněním, že v útvaru, kde žalobce sloužil, nenastoupilo k výkonu služby z řady různých
důvodů více příslušníků Policie České republiky, důvodem nařízení služby přesčas tedy nebyla
nutnost zástupu za konkrétního příslušníka, nýbrž kumulace nepřítomností příslušníků ve výkonu
služby.
[8] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nereflektoval závěry Nejvyššího správního soudu
vyjádřené v rozsudcích, jež se týkají nařízení služby přesčas příslušníkovi z důvodu kumulace
nepřítomností jiných příslušníků ve výkonu služby. V odůvodnění stěžovatelova rozhodnutí
je přitom jednoznačně uvedeno, kteří příslušníci a z jakých konkrétních důvodů nemohli
v jednotlivé dny, kdy byl žalobci nařízen výkon služby přesčas, nastoupit do výkonu služby,
ale také to, kdy se vedoucí příslušník o důvodech nepřítomnosti jiných příslušníků dozvěděl.
Spisový materiál umožňoval přezkoumat i další parametry, které byly judikaturou vymezeny
k posouzení zákonnosti nařízené služby přesčas z důvodu kumulace nepřítomností příslušníků
ve výkonu služby. Pokud by žalobce vykonával službu přesčas jako zástup za konkrétního
příslušníka, byl by za takové situace posuzován konkrétní důvod nepřítomnosti tohoto
příslušníka ve vztahu k otázce důležitého zájmu služby ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním
poměru v rozhodném znění. Tato situace však v projednávaném případě nenastala,
protože žalobci byla nařízena služba přesčas z důvodu kumulace absence množství příslušníků
z rozličných důvodů. Z judikatury vyplývá, že není nutné uvádět, za kterého konkrétního
příslušníka sloužil žalobce službu přesčas (s ohledem na plynutí času to již ani nelze zjistit).
[9] Městský soud v napadeném rozsudku neposuzoval důvody nařízení služby přesčas
v jednotlivých dnech, pouze se v obecné rovině vyjádřil k některým z důvodů nařízení služby
přesčas jako takovým a příkladmo uvedl den 20. března 2011. Kumulaci nepřítomností je třeba
posoudit s ohledem na to, kolik příslušníků absentovalo ve službě z uznatelných důvodů a kolika
dalším příslušníkům vedle žalobce byla nařízena služba přesčas.
[10] Spisový materiál vedený v předmětné věci tyto parametry umožňuje posoudit, městský
soud je však pominul. V bodě 32 napadeného rozsudku uvedl, že ze spisu nevyplývá „důvod
pracovní neschopnosti konkrétního příslušníka, v důsledku čehož nelze posoudit, zda je nařízený výkon služby
přesčas v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru“. K uvedenému stěžovatel namítá,
že služební funkcionáři nejsou oprávněni znát důvody neschopnosti ke službě podřízených
příslušníků. V potvrzeních o neschopnosti ke službě se důvody neschopnosti neuvádí, dotčení
příslušníci nejsou povinni tyto důvody sdělovat a s ohledem na lékařské tajemství nelze tyto
důvody ani aktivně zjišťovat u lékařů. Lze proto dovodit, že je napadeným rozsudkem stěžovatel
zavázán ke zjišťování toho, co nemá jak zjistit. Zásadní není to, proč u příslušníka nastane
neschopnost ke službě, nýbrž samotná skutečnost, že příslušník absentoval ve výkonu služby
z důvodu neschopnosti ke službě. Pro posouzení zákonnosti nařízení služby přesčas
ve vztahu k neschopnosti příslušníka k výkonu služby je rozhodné posuzovat pouze otázku
předvídatelnosti, respektive nepředvídatelnosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že za mimořádnou absenci z důvodu neschopnosti ke službě (obdobné platí
např. pro ošetřování člena rodiny) je třeba považovat tu, která nastala až po plánování směn
na následující měsíc. Pokud se jedná o neschopnost k výkonu služby (obdobné platí
i pro jiné relevantní důvody pro nařízení služby přesčas), o níž služební funkcionář nevěděl
při plánování rozvrhu doby služby na následující měsíc, jedná se o zákonný důvod pro nařízení
služby přesčas v souladu s §54 zákona o služebním poměru.
[11] Městský soud zavázal stěžovatele k fakticky nemožnému požadavku, který spočívá
ve zjištění, za kterého konkrétního příslušníka nepřítomného ve výkonu služby byla žalobci
nařízena služba přesčas, a pokud by takový příslušník absentoval pro neschopnost ke službě,
pak by šetření mělo spočívat též ve zjištění konkrétního důvodu neschopnosti k výkonu služby.
Městský soud ani dostatečně konkrétně nestanovil, jak má stěžovatel ve věci dále pokračovat.
[12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozsudek městského soudu
za správný. Jediným důvodem, proč byla nařizována služba přesčas, je nedostatečné personální
zajištění útvaru.
[13] Na vyjádření žalobce stěžovatel reagoval replikou, v níž konstatoval, že cílem podání
kasační stížnosti je, aby městský soud v dalším řízení rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího správního soudu, která nařizování služby přesčas v bezpečnostních sborech výrazně
koriguje. Stěžovatel svůj postup při nařizování přesčasů neobhajoval nedostatečným personálním
stavem.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[15] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[16] Podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby
nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Dle §54 odst. 2 zákona
o služebním poměru platí, že jestliže bude vyhlášen krizový stav podle zvláštního právního předpisu
nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, lze příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu
a nebo po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu službu přesčas i nad rozsah stanovený v odstavci 1.
[17] Podle §201 odst. 1 zákona o služebním poměru za důležitý zájem služby se považuje zájem
bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru.
[18] Podle §112 odst. 2 věty první zákona o služebním poměru v rozhodném znění platí,
že příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin
v kalendářním roce.
[19] Podle §125 odst. 1 zákona o služebním poměru platí: Příslušník má nárok na náhradní volno
za každou hodinu služby přesčas nad 150 hodin v kalendářním roce. Neposkytne-li bezpečnostní sbor
příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas nebo v jinak dohodnuté
době, má nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku,
který připadá na každou tuto hodinu služby bez služby přesčas v kalendářním měsíci, v němž službu koná.
[20] Podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru může být služba přesčas v maximálním
rozsahu 150 hodin v kalendářním roce nařízena pouze v důležitém zájmu služby, mimo případy
krizového stavu nebo výjimečné případy ve veřejném zájmu podle §54 odst. 2, kdy lze nařídit
službu přesčas i nad rámec tohoto limitu. Pokud je služba přesčas nařízena v souladu s 54 odst. 1
zákona o služebním poměru, nedochází k navýšení služebního příjmu, neboť při jeho stanovení
se již s případnými přesčasovými hodinami v rámci zákonných mezí počítá (§112 odst. 2 zákona
o služebním poměru). Přesáhne-li počet přesčasových hodin limit 150 hodin, má příslušník nárok
buď na náhradní volno (v době tří kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas, případně
v jinak dohodnuté době), nebo na poměrnou část příslušného základního tarifu, osobního
příplatku a zvláštního příplatku. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2013,
č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, č. 2900/2013 Sb. NSS (shodně také v novějším rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 281/2019 - 38), příslušník má nárok na náhradní
volno nebo na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního
příplatku za každou vykonanou hodinu služby přesčas i v případě, že sice nebyl naplněn limit
150 hodin v kalendářním roce, ale služba přesčas byla nařízena v rozporu se zákonem.
[21] V rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, Nejvyšší správní soud vyslovil
rovněž požadavek na odůvodnění nařízení služby přesčas – nikoli však v tom smyslu,
že by služební funkcionář musel v každém jednotlivém případě vydávat správní rozhodnutí
o nařízení služby přesčas [srov. §171 písm. h) zákona o služebním poměru,
podle nějž se na nařízení služby přesčas nevztahuje řízení ve věcech služebního poměru].
Vedoucí příslušník však musí alespoň rámcově vymezit určitý důvod, pro který službu přesčas
nařídil, a o tomto důvodu učinit stručný písemný záznam například v knize služeb. Tím je
zajištěna možnost přezkumu nařízení služby přesčas, aniž by tím byla na vedoucí příslušníky
kladena výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jejich úkolů v bezpečnostním
sboru.
[22] Již z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 6 Ads 151/2011 - 126,
vyplývá, že službu přesčas lze nařídit výjimečně, neboť zákonodárce její přípustnost podmínil
existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž existence a identifikace výkon služby přesčas
nařídit nelze. Podmínky, za nichž lze ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru
nařídit službu přesčas, shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 10. 2015,
č. j. 1 As 183/2015 - 63. Těmito podmínkami jsou: 1) důležitý zájem služby a z toho vyplývající
předpoklad výjimečnosti služby přesčas, 2) odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3) maximální
rozsah 150 hodin v kalendářním roce, případně vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné
případy ve veřejném zájmu. Zákon o služebním poměru nepojímá službu přesčas jako další fond
služební doby, z něhož je možné bez dalších podmínek čerpat do limitu 150 hodin v kalendářním
roce. Služba přesčas dle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru představuje výjimečné opatření,
které umožňuje nařídit výkon služby nad rámec základní doby služby. Důležitý zájem služby
nemůže spočívat v dlouhodobém až trvalém nedostatku příslušníků (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 - 41).
[23] Dle §53 odst. 1 zákona o služebním poměru se doba služby rozvrhuje na jednotlivé
směny předem zpravidla na období jednoho měsíce. Z povahy věci při rozvrhu základní doby
služby služební funkcionář nemůže zohlednit případnou budoucí absenci příslušníků
v důsledku nepředvídaných a nepředvídatelných důvodů. V rozsudcích ze dne 23. 5. 2013,
č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, a ze dne 15. 10. 2015, č. j. 1 As 183/2015 - 63, Nejvyšší správní soud
potvrdil, že okamžikem, ke kterému je třeba posuzovat nepředvídatelnost důvodů z hlediska
možnosti nařídit službu přesčas v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, je okamžik
zpracování rozvrhu základní doby služby dle §53 zákona o služebním poměru.
[24] K jednotlivým důvodům nepřítomnosti příslušníků, ke kterým došlo i v nyní posuzované
věci, se Nejvyšší správní soud již dříve vyjadřoval. Za uznatelný důvod, pro který je možné
jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas, se považuje např. pracovní neschopnost
jiného příslušníka; nikoli však paušálně. Pracovní neschopnost jednoho příslušníka není důvodem
pro nařízení služby přesčas jinému příslušníkovi v případě, kdy služební funkcionář o důvodu
absence věděl při zpracování rozvrhu základní doby služby podle §53 zákona o služebním
poměru. Jedná se sice obecně o nahodilou událost, kterou nelze dopředu předvídat, z hlediska
možnosti nařídit službu přesčas v souladu s §54 zákona o služebním poměru je však nezbytné
její nepředvídatelnost hodnotit právě k okamžiku zpracování rozvrhu základní doby služby
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 As 207/2018 - 20).
[25] V případě udělení služebního volna je nezbytné rozlišovat, z jakého důvodu bylo služební
volno uděleno. Může se jednat o situace dopředu nepředvídatelné (např. ošetřování nemocného
člena rodiny, nepředvídatelné přerušení provozu nebo zpoždění hromadného dopravního
prostředku, účast na zásahu jednotky Sboru dobrovolných hasičů), tak o situace, které lze
dopředu předvídat velmi dobře (účast ve státní sportovní reprezentaci, činnost vedoucího tábora,
vlastní svatba, svatba dětí nebo rodičů apod.). Některé důvody mohou být dle okolností
jak předvídatelné, tak náhlé (např. dárcovství krve, výkon povinnosti svědka, doprovod člena
rodiny do zdravotnického zařízení k vyšetření). Poskytnutí služebního volna z hlediska možnosti
nařídit službu přesčas proto musí být hodnoceno ve vztahu ke konkrétnímu důvodu
jeho poskytnutí se zohledněním toho, kdy se o tomto důvodu služební funkcionář dozvěděl
(shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 281/2019 - 38).
[26] Pokud jde o vyslání na jazykový kurz, kurz odborné přípravy, studijní a ozdravné pobyty
či nařízení nebo čerpání dovolené, nelze tyto důvody nepřítomnosti považovat za takové,
pro něž by bylo možné jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas. Ve všech těchto případech
se totiž jedná o situace, které služební funkcionář může dopředu ovlivnit, a nepředstavují
tak pro policejní sbor žádnou nečekanou událost. Pro účely nařízení služby přesčas jednomu
policistovi je proto zcela nerozhodné, kdy jiný policista požádá např. o dovolenou (podrobněji
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 258/2017 - 32).
[27] Otázka zákonnosti rozhodnutí stěžovatele, kterým nevyhověl žádosti žalobce o doplatek
služebního příjmu za 56 hodin služby přesčas za rok 2011 a za 60 hodin služby přesčas
v roce 2012, je v posuzované věci závislá na zodpovězení otázky, zda byly služby přesčas
v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce nařízeny v souladu se zákonem. Stěžovatel odůvodnil
nařízení služby přesčas žalobci kumulací absencí příslušníků. Nejednalo se tedy o nutnost
zastoupit konkrétního příslušníka, jenž nemohl nastoupit daný den do služby, nýbrž šlo o situaci,
kdy do služby v tentýž den nenastoupilo více příslušníků najednou, a to z různých důvodů.
[28] Judikatura Nejvyššího správního soudu k posuzování nároků na doplatek služebního
příjmu za nařízenou službu přesčas nevyžaduje, aby služba přesčas byla nařízena vždy jako zástup
za jmenovitě určeného příslušníka, a připouští nařízení služby přesčas z důvodu kumulace
nepřítomností příslušníků ve výkonu služby z různých důvodů. Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 258/2017 - 32, uvedl, že v takovém případě řádné posouzení
žaloby z hlediska oprávněnosti nařízených služeb přesčas vyžaduje nejprve provést rozbor toho,
zda lze jednotlivé dílčí důvody absence příslušníků uvedené správními orgány samostatně
akceptovat jako důvody pro nařízení služby přesčas jinému příslušníkovi, a následně provést
rozbor toho, zda u každého dne nařízené služby přesčas obstojí odůvodnění správních orgánů
poukazující na kumulaci absencí celé řady příslušníků, chybějících ze široké palety důvodů.
Při tom je potřeba vzít v potaz také to, kolika příslušníkům byla služba přesčas ten který den
nařízena. Toto posouzení je nezbytné činit s ohledem na specifika každého dne nařízené služby
přesčas, neboť jednotlivé důvody absence se u příslušníků mohou měnit, stejně jako se může
měnit i samotný počet těch, kteří do služby nenastoupili, a těch, kterým byla služba přesčas
nařízena (obdobně viz např. rozsudek ze dne 28. 4. 2021, č. j. 4 As 330/2020 - 33, či ze dne
19. 6. 2020, č. j. 5 As 281/2019 - 38).
[29] Městský soud však tímto způsobem nepostupoval. Uvedl: „Nepřítomnost příslušníků je
sice souhrnně zdůvodněna, z odůvodnění však nevyplývá konkrétní důvod nepřítomnosti příslušníka, pro niž byl
žalobci nařízen výkon služby přesčas, včetně uvedení, zda se jednalo o mimořádnou či nepředvídatelnou okolnost.“
Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval výše, není povinností správních orgánů, aby při nařízení
přesčasu příslušníku bezpečnostního sboru uvedly konkrétního příslušníka, za jehož
nepřítomnost přesčas koná. Městský soud se měl proto zaměřit na přezkum toho, zda jednotlivé
důvody nepřítomnosti příslušníků uvedené v odůvodnění přezkoumávaných správních
rozhodnutí pro dny, ve kterých byla žalobci nařízena služba přesčas, je možné považovat
za mimořádné a nepředvídatelné, tedy takové, pro které je možné nařídit jinému příslušníkovi
službu přesčas ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, a zároveň na skutečnost,
kolika příslušníkům byla daný den služba přesčas nařízena. Stěžovatel tvrdí, že takové posouzení
lze na základě správního rozhodnutí a obsahu správního spisu provést. Teprve pokud by tyto
údaje z rozhodnutí, případně ze spisu nevyplývaly, bylo by možno stěžovatelovo rozhodnutí
považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[30] Pokud by v daný den bylo do služby přesčas povoláno stejné či menší množství
příslušníků než těch, kteří ve službě chyběli z mimořádného a nepředvídatelného důvodu,
je nutno přesčas nařízený s odůvodněním kumulace absencí považovat za přesčas
nařízený v důležitém zájmu služby v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Naopak,
pokud by soud na základě výše uvedeného posouzení dospěl k závěru, že v určitém dni bylo
ke službě přesčas povoláno více příslušníků než těch, kteří byli nepřítomni z „přesčasově
uznatelných“ důvodů, nemohlo by se jednat o přesčas nařízený v souladu s podmínkami
§54 zákona o služebním poměru (obdobně srov. rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. 11 Ad 3/2017 - 102), pokud by nebylo možno určit,
za kterého konkrétního nepřítomného příslušníka byl „náhradník“ povolán.
[31] Ačkoliv správní orgány nejsou v případě kumulace důvodů nepřítomností povinny
u každého příslušníka konkrétně uvádět, za koho daný přesčas slouží, nelze akceptovat situaci,
kdy by nebylo možno v souhrnu určit, že všichni přesčas povolaní příslušníci zastupují
pouze příslušníky absentující z mimořádných a nepředvídatelných důvodů. Opačný závěr
by mohl vést k tomu, že bezpečnostní sbor by na základě například již jedné uznatelné absence
mohl nařídit s poukazem na kumulaci absencí (tedy jak uznatelných tak neuznatelných)
neomezené množství přesčasů kvalifikovaných jako přesčas v důležitém zájmu služby dle §54
odst. 1 zákona o služebním poměru, což odporuje výše uvedeným pravidlům pro posuzování
zákonnosti nařízení služeb přesčas.
[32] Městský soud sice odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž
pro vyhodnocení, zda bylo kritérium mimořádnosti naplněno, je třeba zkoumat okolnosti nařízení
služby jednotlivě a u každého případu zvlášť, takové posouzení však neprovedl. Důvody absence
nepřítomných příslušníků hodnotil pouze v obecné rovině, ani neposuzoval důvody pro nařízení
služby přesčas žalobci v konkrétních dnech, pro které byla služba přesčas nařízena. V návaznosti
na judikaturu Nejvyššího správního soudu poukázal městský soud na to, že je nutné rozlišovat
důvody nepředvídatelné a náhlé od těch předvídatelných, zůstal však u tohoto paušálního
konstatování, aniž se zabýval jednotlivými dny nařízené služby přesčas a aniž zkoumal, zda o nich
služební funkcionář věděl k okamžiku zpracování rozvrhu základní doby služby. Městský soud
jednotlivé dny nařízených služeb přesčas nehodnotil konkrétně a individuálně, jeho hodnocení
zůstalo u obecných závěrů vyplývajících z judikatury Nejvyššího správního soudu. Do těchto
obecných závěrů je však potřeba dosadit konkrétní skutkové okolnosti jednotlivě nařízených
přesčasů a teprve na základě toho hodnotit, zda byla služba přesčas s ohledem na tvrzenou
kumulaci důvodů nepřítomností dalších příslušníků nařízena oprávněně, a zda tak za její vykonání
žalobci náleží zákonem předpokládané protiplnění, či nikoli.
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Ve světle výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že shledal kasační stížnost
důvodnou, napadený rozsudek městského soudu proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[34] V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Podstatu tohoto právního názoru lze shrnout následovně: Jednotlivé
důvody absence příslušníků je potřeba hodnotit jednotlivě v tom smyslu, zda samy o sobě mohou
odůvodňovat nařízení služby přesčas ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru.
Toto hodnocení musí být konkrétní ve vztahu k jednotlivým dnům, ve kterých byla žalobci
nařízena služba přesčas, a nemůže být ponecháno v obecné rovině. V některých případech bude
hodnocení závislé na okamžiku, kdy se o důvodu nepřítomnosti jiného příslušníka služební
funkcionář dozvěděl, a na základě toho může být daný důvod absence v takových případech
důvodem, pro který je možné samo o sobě nařídit službu přesčas, v jiných však nikoli.
Jelikož žalobce při výkonu služby přesčas nezastupoval určitého příslušníka, ale byl povolán
pro nepřítomnost více příslušníků, je potřeba hodnotit, zda důvody, pro které je možné jinému
příslušníkovi nařídit službu přesčas, a důvody, pro které samo o sobě službu přesčas jinému
příslušníkovi nařídit nelze, ve svém souhrnu nařízení služby přesčas žalobci umožňovaly.
Při tomto hodnocení je nezbytné zohlednit také celkový počet příslušníků, kterým byla
ten který den služba přesčas nařízena v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 As 258/2017 - 32. Teprve pokud je počet příslušníků, jimž byla
v konkrétní den nařízena služba přesčas vyšší, než počet příslušníků nepřítomných z některého
z uznatelných důvodů, nemůže být výkon služby přesčas posouzen jako přesčas nařízený
v důležitém zájmu služby podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru jen s poukazem
na kumulaci důvodů nepřítomností.
[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu